Pro všechny fanoušky historie, Mozarta nebo obojího dohromady je zde recenze filmu Amadeus (1984). Čtěte dál.
Film začíná Mozartovým odstěhováním se z jeho rodného německého Salzburgu do Vídně, hlavního města habsburské monarchie. Děj se odehrává v dobách jeho největší slávy a prosperity a pokračuje až do jeho náhlého úpadku, kdy se dostal do finančních potíží a zemřel jako chudý, vhozený do hromadného a neoznačeného hrobu. Zápletkou filmu je Mozartův vztah s rivalem Antoniem Salierim, který mu záviděl jeho genialitu.
Srovnání filmové fikce se skutečnými historickými fakty
V tomto článku nejprve detekujeme filmovou fikci, kterou tak oddělíme od skutečných, historických faktů. Pojďme tedy na to.
Dle filmové fikce byl Mozart pohřben jako naprostý ubožák, jemuž i za života mělo být nějakým způsobem křivděno a ubližováno, ať už ze strany rivala Salieriho nebo císaře, jehož hudební vkus se neshodoval s Mozartovou geniální hudbou. Dále jeho ženou, která trávila čas s jinými muži, což bylo naznačeno ke konci filmu ve scéně, jež se odehrávala na jakémsi bále daleko od domova a manžela. Částečně se nakonec takto vybarvená fakta mohou shodovat se skutečností. Největší fikcí filmu však je postava Antonia Salieriho, který byl ve skutečnosti sám geniálním skladatelem a u dvora ceněný mnohdy více než Mozart a existuje mnoho důkazů o jejich vřelém přátelství, které dle jejich povahy nemohlo být nijak prolnuto žárlivostí ani jednoho ze skladatelů. Jedním z takových důkazů je jejich spolupráce na témže hudebním díle.
Ohledně této výše zmíněné fikce je ještě navíc doložené, že Mozart zemřel bez prostředků, a tudíž jeho žena neměla jak zaplatit nákladnější pohřeb. Přesto jeho pohřeb nebyl doslova chudinský; byl pohřbený v rakvi nikoliv v pouhém pytli, jak je to ve filmu. Do společného hrobu v rámci úsporných opatření rodiny pohřben byl, ale bylo takto pohřbíváno 85 procent tehdejších obyvatel Rakouska-Uherska. Nestalo se tak navíc kvůli tomu, že by mu jeho chlebodárci jakkoliv křivdili, ale protože byl zvyklý žít takzvaně „z ruky do úst“ a všechny peníze rychle utrácel.
Skutečnost, že jeho žena trávila čas s jinými muži a možná mu dokonce i zahýbala, bude s největší pravděpodobností pravdivá a okrajově ve filmu naznačená byla, jak již bylo výše zmíněno. Constanzinu povolnost dokládá především Mozartova korespondence a v ní vepsané jeho obavy, že má Constanze něco více s mužem, jehož si nakonec po Wolfgangově smrti vzala.
Ve filmu se Mozart mnohokrát dostával do konfliktu s císařem Josefem II. a mnohdy o jeho hudbu nebyl u dvora celkově zájem. Ve skutečnosti tento konflikt nebyl tak ostrý a císař i dvůr o Mozartovu hudbu až do Josefovy smrti zájem měli veliký. Následující císař měl však jiný hudební vkus a zde je již možné říci, že o Mozarta zájem u dvora přestal být. Je tedy možné filmového císaře Josefa II. vnímat jako ztělesnění skutečného Josefa II. v kombinaci s jeho následníkem.
Samotná Mozartova povaha je ve filmu vykreslená takovým způsobem, jakoby se jednalo téměř až o dítě a nikoliv o dospělého muže. V hlavních rysech byla tato povaha jistě postihnuta s dokonalou přesností. Můžeme se o tom takto domnívat znovu díky dochovaným dopisům, kde Mozart mnohdy vulgárně vtipkuje a hovoří často sprostě. Dále nepřímo například z jeho nedbalého zacházení s penězi, což by mohlo poukazovat na jistou duševní nevyzrálost, či dětskost v povaze. Nicméně se však skladatel s největší pravděpodobností projevoval o něco seriózněji a dospěleji, než jak tomu je ve filmu.
Co film nezobrazil a co bylo nejspíše výraznou doprovodnou skutečností skladatelovy povahy, je ten fakt, že podobně jako Constanze, měl nejspíše mnohé milenky a obecně rád trávil čas s ženami. Tato nezobrazená skutečnost může výrazně pokřivovat výsledný Mozartův Formanem vytvořený profil, v porovnání s tím, jaký skutečně byl.
Přes to všechno se film jeví jako velice věrohodná a přesná téměř až rekonstrukce minulých událostí týkajících se života tohoto jedinečného hudebního skladatele.
Dobový sociokulturní kontext, v němž dílo vznikalo
Film byl vytvořený v dobách komunistického Československa a Miloš Forman měl jeho natáčení o to ztíženější. Dílo bylo cele snímáno na území Československa, ač se děj má odehrávat ve Vídni 18. století. Forman k tomu poznamenal, že i rozpočet filmu nebyl velký, a proto se jeho tvůrci museli uskrovňovat a nejrůznějším způsobem improvizovat, aby tato skutečnost ve výsledném snímku nebyla patrná. Přesto patrná nakonec je, ač je výsledek naprosto pozoruhodný. Snímek se proslavil celosvětově a v dnešní době patří mezi filmovou špičku, mezi světovou, kultovní filmovou klasiku.
Podmínky, v nichž byl snímek natáčen, jsou však tristní, protože zkreslují celkové vyznění díla v porovnání s tím, jak to bylo ve skutečnosti. V reálném životě byl Mozart ve Vídni obklopen mnohem větším majestátem a luxusem, než jak to působí ve snímku. Důkazem toho může být pouhá návštěva Vídně dnešním člověkem. V daném městě jsou všude patrné známky dřívější nezměrně velkolepé krásy a bohatství. V té době se jednalo o světovou metropoli, s níž Praha nemohla a ani v dnešních dnech nemůže soupeřit. Skutečný Mozart sám se proto též musel jevit jako muž honosnější a bohatší, než jak je vykreslený ve filmu. Tato skutečnost je z hlediska sociokulturního kontextu v němž snímek vznikal zřejmě nejdůležitější a nejvýraznější.
Závěrem článku je, že tento film rozhodně stojí za shlédnutí, protože je impozantním snímkem sám o sobě, ale navíc nakonec poměrně věrně vyobrazuje Mozartovu životní etapu dospělosti až do jeho smrti, jež se odehrávala ve Vídni. Může proto posloužit jako vynikající obrazová pomůcka při studiu historie.
I přesto, že kostýmy působí mnohdy méně honosným dojmem, než jak tomu bylo ve skutečnosti, tak pozadí za postavami, spolu s jejich oděvy a jednotlivými materiálními objekty ve filmu vyobrazenými je věrným portrétem dobové, rokokové skutečnosti. I přes to všechno ve filmu nebyly používány laciné cetky, tak jak tomu je v mnohých dnešních pohádkách s historickou tématikou. Film tedy rozhodně doporučuji shlédnout, pokud jste tak ještě neudělali!
3 komentáře
Pane recenzente, opravte si prosím z rakouského Salzburgu. Nikoli německého. Děkuji. H.K