Od premiéry Blade Runnera 204975 % už uběhlo docela dost času a snímek se už asi před měsícem dostal na disky DVD a Blu-ray, takže se můžeme konečně bez rizika spoilerů zabývat jednou z nejpřekvapivějších scén loňského roku. Ke konci zmíněného filmu se totiž ukázala replikantka Rachael, která nevypadala ani o den starší, než na počátku osmdesátých let.
Digitální omlazování je samozřejmě v kurzu – často ho ve flashbacích používají filmy Marvelu, například Ant-Man75 %, Captain America: Občanská válka78 % či nejnověji druzí Strážci Galaxie80 %. Totéž dělají i tvůrci Star Wars, kde jsme mohli předloni v Rogue One78 % vidět Leiu Organu či Velkého Moffa Tarkina, který díky počítačovým efektům prakticky vstal z mrtvých.
Většina diváků se ale asi shodne, že Rachael z Blade Runnera působí mnohem realističtěji, než většina výše zmíněných pokusů. Bude to nejspíš tím, že filmaři do příprav její scény vložili až neuvěřitelné úsilí.
Využili služeb Moving Picture Company, společnosti oceněné Oscarem za snímek Kniha džunglí80 %. Ta už dříve ubrala nějaké to desetiletí Arnoldu Schwarzeneggerovi v pátém Terminátorovi, takže měla s technologií jistou zkušenost.
Pak začali shánět fotografie herečky Sean Young z doby, kdy se objevila v původním filmu. Využili prý i ty z konkurenčního sci-fi snímku Duna71 %, který šel do kin jen o dva roky později. Jelikož jsou lidé extrémně citliví na sebedrobnější nedokonalost ve tváři (koukáme se koneckonců na obličeje v jednom kuse, takže máme praxi), záleželo prý i na drobnostech o rozměrech desetiny milimetru.
Sean Young samotná byla pochopitelně přizvána také a trikaři na základě skenů zhotovili 3D model její lebky. Mířilo na ni prý snad až pětasedmdesát kamer, které se otáčely ve spirálách. Herečka pro server cnet.com přiznala, že byla z celé záležitosti docela nervózní, což chápeme, neboť její tvář tvůrci za pomoci počítače nasadili na hlavu jiné ženy, Loren Pety.
Aby vyzkoušeli, zda bude iluze dostatečně přesvědčivá, vybrali několik záběrů z originálního Blade Runnera a nahradili v nich skutečný výkon Sean Young za digitálně omlazenou kopii. Pro režiséra i producenty pak bylo těžké poznat rozdíl.
Použita byla celá řada programů pro 3D modelování, textury či realistické chování světla a stínu. Výsledek byl renderován za pomoci softwaru, který původně vyvinulo studio Pixar pro vůbec první trojrozměrný animovaný snímek v historii, Příběh hraček85 %.
Celý tento náročný proces zabral deset měsíců – skoro rok práce na detailech, jejichž hlavním cílem bylo, aby si divák pokud možno ničeho nevšiml. Jeden ze zástupců společnosti MPC Richard Clegg přiznal, že mu srdce bušilo, když čekal v kině, až se klíčová scéna ukáže na plátně. Když nepřišla žádná zásadnější reakce diváků, prý se mu ulevilo.
Filmu si ale naštěstí všiml letošní ročník Oscarů a udělil mu nominaci právě za vizuální efekty, kterou Blade Runner 2049 nedávno i právem shrábl. Posunul totiž možnosti počítačových triků zase o pořádný kus dál.
