Je to už skoro rok od chvíle, kdy do televize dorazila závěrečná osmá série populární Hry o trůny 91 %. Na rozuzlení války o Železný trůn napjatě čekaly miliony diváků po celém světě. Mnohé však finále zklamalo. Napříč recenzemi kritiků i filmovými databázemi sbírala sezóna rozpačitá hodnocení a vznikla dokonce petice za přetočení, která nasbírala více než 1 800 000 podpisů.
Kritice, hlavně co se týče scénáře, neunikla ani předchozí sedmá řada. Přesto bychom vás dnes rádi přesvědčili, že semínka budoucích problémů byla zaseta ještě o něco dříve. Konkrétně v poměrně populární šesté sérii.
1) Ztráta napětí

Hra o trůny nás vždycky dokázala držet přikované k židlím. Každý mohl zemřít, i ty nejoblíbenější postavy. Nikdy jste nevěděli, zda v další epizodě někdo důležitý nepadne nebo neutrpí mrzačící zranění. To se ale zásadně změnilo právě ve výše zmíněné šesté sezóně.
Hra o trůny: 7 nejzajímavějších rodů, které se do seriálové adaptace nevešly
Pamatujete si ještě, jak Aryu Stark přepadla Waif a několikrát jí probodla břicho? Hrdinka poté navíc spadla do špinavých vod Braavosu, které by měly její šance na přežití ještě snížit. Jenomže Arya přežila, vyléčila se s pomocí polévky a několika stehů a v tomto oslabeném stavu stále zvládla utéct nebezpečné vražedkyni a pak ji porazit v souboji.

V osmé sérii už asi většina diváků moc nepochybovala, že je Jon Snow v bezpečí. Že Tyrion přežije až do konce seriálu. Že Arya opravdu nezahyne v hořícím Králově přístavišti. To proto, že všechny zmíněné postavy už několikrát přežily situace, v nichž se kdysi ve Hře o trůny běžně umíralo.
2) Osekávání dějových linek

Fanoušci si právem stěžovali na vykostěnou příběhovou linku z Dorne, kde scénáristé adaptace vynechali spoustu postav z knih spisovatele George R. R. Martina . Tvůrci se však situaci rozhodli řešit dost nešťastným způsobem a hned v úvodní epizodě šesté řady nechali zemřít prince Dorana, kterého nahradila Ellaria Sand.
Hra o trůny: O čem bude seriál House of Dragon? Shrnuli jsme stručně historii Targaryenů
Zbavili se sice nepopulární části příběhu, ovšem na úkor logiky děje (Ellaria neměla žádný dynastický nárok na moc v Dorne) a především na úkor postav. Knižní Doran totiž není žádný neschopný zbabělec, nýbrž kalkulující pletichář, který plánuje daleko dopředu. Kdyby tvůrci zůstali věrní jeho původnímu charakteru, mohl být seriál i v pozdních řadách stále plný nečekaných zvratů a odhalení.

A co teprve zničení Baelorova septa v desátém díle, kdy Cersei vyhladila v podstatě všechny své politické rivaly? Ano, scéna byla natočená velmi efektně a doprovázel ji perfektní soundtrack skladatele Ramina Djawadiho . Ale taky jsme se kvůli ní nedozvěděli, o co přesně šlo Nejvyššímu vrabčákovi a zemřela Margaery Tyrell, jejíž střety s Cersei patřily k tomu nejzábavnějšímu v celém seriálu.
3) Úpadek skutečných hráčů

S tím souvisí i další zásadní výhrada. Jak seriál spěl ke konci, víc a víc se spoléhal na efektní akční scény na úkor samotného hraní o trůny. Manipulátoři jako Malíček nebo Varys najednou zmizeli skoro na celou sérii z obrazovky. Tyrion v Meereenu vyprávěl vtipy Šedému červovi a Missandei, místo aby rozjel další propracované plány jako kdysi v Králově přístavišti.
Uškodilo to i padouchům. Místo Tywina Lannistera či Petyra Baeliše se tak museli fanoušci v poslední sérii spokojit s pirátským strejdou Euronem, který chodil v motorkářské bundě a neustále upozorňoval na své přirození. Jak ale mohly intrikující charaktery přežít, když jim scénáristé nevymysleli žádný zajímavý příběh.
Proč to vyšlo?

V době, kdy se šestá série vysílala, však podobně kriticky mluvil jen málokdo. Není divu. Příběh se pořád mohl čas od času opřít o nápady George R. R. Martina, třeba v případě perfektního odhalení týkajícího se Hodorova jména. Skvěle natočená Bitva bastardů zůstává dodnes s velkým náskokem tím nejlépe vypadajícím fantasy konfliktem, který kdy televize odvysílala.
Jak se zrodila Hra o trůny? Spisovatel George R. R. Martin si původně myslel, že píše povídku
Jaime vyjednávající s Černou rybou, Daenerys na hřbetě draků, kteří rozpoutali ohnivé peklo na palubách lodí otrokářů. Šestá řada prostě měla spoustu skvělých momentů.

Jenže taky pomalu ale jistě rozdělovala postavy do týmu klaďasů a týmu záporáků. Neměla odvahu zabít nikoho ze skutečně důležitých hrdinů. A nevědomky tak připravovala půdu rozuzlení, které o pár let později mnohé kdysi nadšené diváky dost zklamalo.