The Black Phone se stal jedním z nejpopulárnějších hororů roku a měl úspěch i v pokladnách. S rozpočtem 18 milionů dolarů utržil v pokladnách kin celosvětově úctyhodných 161 milionů dolarů.
Foto: Universal Pictures
Film režiséra Scotta Derricksona je založen na stejnojmenné povídce spisovatele Joe Hilla z roku 2004.
Dětského únosce a sériového vraha 70. let nazývaného „The Grabber / Drapák” si mistrně zahrál herec Ethan Hawke.
Po úspěchu v pokladnách kin snímek nyní nachází nové fanoušky díky streamovacím platformám.
Diváky vždy fascinovaly snímky o sériových vrazích. The Black Phone se odehrává na konci 70. let 20. století, tedy v době největšího rozkvětu sériových vrahů (John Wayne Gacy, Ted Bundy a nebo David Berkowitz). Je tedy snadné zařadit „Drapáka” do této éry. Hill, který napsal příběh, podle kterého je založen film, situaci uvedl na pravou míru.
Příběh se soutředí na mladého Finneyho Blakea (Mason Thames), 13 letého chlapce, který je unesen „Drapákem” (Ethan Hawke). Je držen v zajetí v přizpůsobeném zvukotěsném sklepení, ve kterém na zdi visí odpojený starý telefon.
Finney i přes nefunkčnost telefonu se dokáže spojit s předchozími oběťmi sériového vraha. Začne pomocí nich pracovat na plánu útěku.
Spisovatel Joe Hill se nechal skutečnými vrahy inspirovat.
V rozhovoru pro Vanity Fair, Joe Hill vysvětlil, že ačkoliv je jeho příběh inspirován skutečnými sériovými vrahy té doby, není Černý telefon založen na žádném konkrétním skutečném případu.
Režisér Scott Derrickson však při psaní scénáře, společně s koproduncetnem C. Robertem Cargillem, vložil do základů Hillovy povídky prvky ze svého vlastního dospívání.
Inspirován mistrným propletením děsivého duchařského příběhu s příběhem naděje a vytrvalosti, jak jej napsal Hill, Derrickson čerpal ze svého vlastního dospívání v Coloradu během 70. let. To zahrnovalo šikanu a zneužívání jeho i přátel. Chtěl, aby snímek představoval prvek dětského traumatu, který by ale nebyl příliš násilný.
Nakonec Derrickson uvedl, že Černý telefon je příběhem naděje a uvědomění si, že je člověk mnohem silnější, než si skutečně myslí.
Derrickson tak brilantně vyvažuje temnotu a osamělost traumatu z dětství příběhem o vytrvalosti a naději. Ačkoliv ne všechny prvky Hillova příběhu byly ve snímku adaptovány, spisovatel úzce spolupracoval s režisérem na aspektech filmu, takže šlo skutečně o společné úsilí.
