I více než desetiletí po své premiéře zůstává 300: Bitva u Thermopyl 78 % jedním z nejdiskutovanějších akčních snímků. Snad žádný jiný film nevzbudil tolik kontroverzí, mimo jiné třeba i rasových a politických. A nejbizarnější na tom všem je, že ho možná valná většina diváků ani vůbec nechápe.
Třístovka je nebezpečnou fantazií, varuje titulek Guardianu. Konfrontace mezi kladnými hrdiny ze západu se zákeřnými cizinci je údajně rasistická a dokonce byla obviněna z rozdmýchávání agresivních nálad proti Íránu v době, kdy byly jeho vztahy s USA napjaté.
Když vám zakážou chodit do kina. 10 filmů, které různé země nepovolily promítat
Jiní nazvali film dokonce fašistickým uměním či tvrdili, že nesmysly o hrdinských bílých válečnících vzdorujících tyranským temným hordám umetly cestičku světu, v němž mohl být Donald Trump zvolen prezidentem. Byl prý vlivným ve všech špatných ohledech, podobně jako kdysi kontroverzní Zrození národa 72 %.
Co když ale všichni výše zmínění kritici film jenom špatně pochopili? Co když v něm Sparťané ve skutečnosti nejsou hrdiny bez bázně a hany? Pokud jste zmatení a netušíte, kam teď míříme, zkuste si film krátce promítnout v hlavě.
Hned na jeho začátku vidíme krutý rituál, který obyvatelé Sparty prováděli vždy po narození dítěte. Jen ti novorozenci, na nichž nebyly patrné žádné známky deformace, byli ponecháni naživu. Pro film, který má Sparťany zobrazovat jako ochránce dobra a svobody, to není zrovna typická úvodní scéna.
Hned od prvních okamžiků také k divákovi promlouvá Dilios, jednooký přeživší z thermopylské soutěsky. A právě v tom se skrývá háček – Dilios totiž není spolehlivým, nezaujatým vypravěčem, který by nám všechno vykládal tak, jak se to ve skutečnosti událo. Právě naopak.
Scéna, v níž perský posel dorazí do Sparty, hovoří s Leonidem a nakonec skončí ve studni, působí poměrně realistickým dojmem a nebýt efektně zpomalených záběrů, asi byste se ani ničemu moc nedivili, kdyby se ukázala v nějakém historickém dokumentu.
Co ale třeba scéna, kdy Sparťané bojují s monstry s klepety, válčí s nosorožci či třeba kdy Leonidas poráží nestvůrného vlka jako chlapec? Nebo co záběry z perského tábora, popřípadě příběh královy manželky Gorgo? Dilios se mnoha těchto částí příběhu ani neúčastnil a především neexistují žádní další svědci, kteří by mohli jeho verzi zpochybnit.
Tváře, které odněkud znáte: 7 známých herců, kterých jste si v populárních filmech možná nevšimli
Snad všechny části filmu, v nichž se nacházejí silné fantaskní prvky, zkrátka divákovi prezentuje někdo, komu absolutně nemůžete věřit.
Zdá se navíc, že v tom byl i záměr režiséra Zacka Snydera , který některé z výše zmíněných motivů do filmu přidal a v komiksové předloze je nenajdete. Snyder sám citoval v jednom rozhovoru specialistku na starověkou Spartu, která prý přiznala, že snímek působí dojmem, jako kdyby ho točili samotní Sparťané.
A přesně to nejspíš Snyder zamýšlel – ve stejném rozhovoru totiž zmiňuje i scénu vraždění novorozenců, kterou jsme připomenuli už výše.
V jiném rozhovoru pro Collider je ještě otevřenější, když reaguje na postřeh, že se Třístovka zabývá více mytologií než historií:
Rozhodně. Řekl bych, že 300 je film vyprávěný očima Sparťanů. Nejen z jejich perspektivy, že jsou Sparťané kamerami, ale skrze to, jak bitvu u Thermopyl pociťují. Kdyby vám Sparťané u ohně vyprávěli o thermopylských událostech předtím, než o nich bylo cokoli napsáno, takovýmto způsobem by to udělali. Nezáleží jen třeba na tom, že na sobě nemají zbroje. Všechno ohledně nich má činit Sparťany víc ohromujícími.
Proto ostatně Leonidas vybere ze svých mužů právě Dilia, aby se vrátil domů. Dilios je totiž duší vypravěč a dokáže poslední boj Sparťanů správně prodat, propagandisticky interpretovat tak, aby mu mnozí – včetně komentátorů zpravodajských serverů a profesionálních filmových kritiků – věřili ještě za celá tisíciletí.
Bitva u Thermopyl totiž není film o bílých hrdinech, bránícím svobodu proti snědým hordám. Bitva u Thermopyl je o tom, jak tito lidé přes veškeré barbarství své vlastní kultury vidí sami sebe jako hrdiny, bránící svobodu. Třístovka se nesnaží dokumentárním stylem zobrazit titulní střetnutí tak, jak se opravdu stalo – něco takového možná ani po tolika staletích vůbec není možné.
Recyklované rekvizity: 7 snímků, které si půjčovaly zbraně, auta či kostýmy od svých předchůdců
V jistém smyslu je upřímnější a v jistém bizarním smyslu snad i přesnější, než skutečné historické filmy, když přijímá perspektivu nedůvěryhodného vypravěče. Zároveň pak ukazuje i sílu propagandy a mýtu, který dokáže rozdělovat lidi celá milénia po svém zrodu.
