Přelom tisíciletí, kdy vycházely trháky jako Pán prstenů nebo Harry Potter, mimořádně přál fantasy filmům. Úspěch ale slavila třeba i Mumie78 % s Brendanem Fraserem a Rachel Weisz, která okořenila magii a mytologii trochou dobrodružství ve stylu příběhů Indiana Jonese. Sequel, nazvaný nápaditě Mumie se vrací66 %, na sebe nenechal dlouho čekat.
Druhé dobrodružství však neslavilo ani zdaleka takový úspěch, jako to první. Na ČSFD se propadlo z červených 78 % do 66% modrého průměru. Rotten Tomatoes v době psaní tohoto článku ukazuje jen 47 % pozitivních recenzí s dosti bídným průměrným skóre 5,3 bodů z deseti.
Kritický konsenzus pak hlásá, že jsou sice vizuální efekty působivé, jejich kvalitě však neodpovídá práce s charaktery. To už je dnes poměrně úsměvné hodnocení, protože právě k CGI byl v druhé Mumii zub času asi nejméně milosrdný. Počítačové triky vypadají vesměs úhlem pohledu dnešního diváka naprosto příšerně, a to i v porovnání s mnoha filmy, které také vyšly na přelomu tisíciletí.
Legendárním se stal Král Škorpion v podání Dwayna Johnsona – respektive jeho CGI verze, která vypadala mnohem spíš jako z videohry. Ze scény, kdy vzducholoď hlavních hrdinů pronásleduje obří vlna s Imhotepovou tváří, zase hodně kouká zelené pozadí a asi nemusíme dodávat, že i animace samotné vody prodělala v mezičase značný vývoj.
Pokud jste ale četli předchozí Ďáblovy advokáty, asi vám ale bude jasné, že proti samotnému rozhodnutí zahrnout bizarní akční scénu surfování vzducholodi po obří magické vlně nenamítáme vůbec nic. Ba naopak, že bychom podobně střelené akce rádi v kinech vídali víc.
Chválili jsme skoky koňských spřežení přes obří propast ve Van Helsingovi63 %, chválili jsme podmořské souboje letadel ve Světě zítřka68 %. Chceme-li zůstat konzistentní, musíme tudíž samozřejmě stejně hlasitě tleskat boji s mumiemi v londýnském dvoupatrovém autobuse, kde beznohý nemrtvý ručkuje po tyčích a umí prodloužit své nehty do dlouhých spárů.
Ještě lépe pak vypadá akce, když se nebojuje s monstry, ale s jinými lidmi. Ze souboje mezi Anck-Su-Namun a Nefertiri ve flashbacku by si například měly vzít příklad leckteré moderní akční filmy. Nepřehání to se střihy a docela připomíná třeba perfektní šarvátky z druhého dílu Captaina Americy78 %. Herečky mimochodem souboj nacvičily samy bez kaskadérek a věnovaly tomu dlouhých pět měsíců práce.
Bojuje se mimochodem například japonskými zbraněmi sai, což je přesně ten druh praštěného detailu, který nás u podobných béček baví.
Za zmínku stojí i duel Ardetha a Lock-Naha uprostřed oázy. V této souvislosti také zmíníme mumifikované pygmeje, kteří jsou oním vzácným typem filmových příšerek, které umějí být zároveň zábavné a docela děsivé. Své protivníky vraždí bez slitování, zároveň se však i rádi proběhnou se zapálenou výbušninou.
Jenom kvalitní akce by ale samozřejmě druhé Mumii naše doporučení nezajistila. Snímek je nicméně například chytře propojen s jedničkou, což si užijete zejména při opakovaném zhlédnutí. Vysvětlen je význam Rickova tetování, vrací se Anck-Su-Namun ve větší roli a Evelyn v boji používá triky, které ji naučil manžel.
Povedl se také soundtrack Alana Silvestriho, který volbou nástrojů a melodií evokuje atmosféru starověkého Egypta v každé jednotlivé skladbě.
Herecké výkony ani scénář opěvovat nebudeme, obojí je dost průměrné i na poměrně shovívavé standardy akčních dobrodružství. Zábavností se Mumie slavnějšímu Indiana Jonesovi v některých momentech skoro vyrovná, ale její ústřední zápletku zapomenete daleko rychleji a vlastně vám na ní na rozdíl od honby za Archou úmluvy nebo Svatým grálem ani nikdy nebude záležet.
Přesto je Mumie se vrací zábavným oddechovým dobrodružstvím, které zcela zahanbuje třeba předloňský zpackaný reboot54 % s Tomem Cruisem. Pokud navíc máte podobně jako my krapet slabost pro praštěné akční scény představuje pro vás tenhle už skoro osmnáct let starý snímek málem povinnost.
