Pokud jste v roce 2003 nepatřili přímo k cílovému publiku, na tehdejší adaptaci Petra Pana 64 % si nejspíš nepamatujete. Přestože se totiž dočkala poměrně pozitivních recenzí a získala si mezi dětmi nejednoho fanouška, masové proslulosti nikdy nedosáhla a nedokázala si ani vydělat sama na sebe.
Důvod? Pouhý týden před Petrem Panem vtrhl do (zahraničních) kin jiný fantasy snímek, ač určený pro dospělejší publikum. Úspěch Návratu krále 90 %, který přepsal historii kinematografie a získal jedenáct Oscarů samozřejmě nenápadný dětský film naprosto zastínil. A to je s odstupem času trochu škoda.
Yoda v San Franciscu, vetřelec v Olomouci. Kde stojí sochy slavných filmových postav?
Petr Pan si totiž nezaslouží být zapomenut. Překypoval totiž fantazií, na kterou se mohou mnohé další filmy podobného žánru zpravidla jen závistivě koukat. Atmosféra kouzelné Země Nezemě dýchala z každého záběru.
Dost možná si ještě dnes vzpomenete na let vesmírem, poskakování mezi mraky, Černý hrad, kde se odehrála bitva s kapitánem Hookem či tajemnou zátoku mořských panen. I tady ale mohlo snímku uškodit srovnání s Pánem prstenů, neboť kvality jeho vizuálních efektů Petr Pan pochopitelně nedosáhl.
I tak se ale nejednomu z mladších diváků tajil dech, když titulní hrdina poletoval mezi plachtami pirátské lodi. Lodi, které velel již zmíněný Hook ve skvělém podání Jasona Isaacse . Z dalších postav pak musíme zmínit zejména Wendy, která byla pro mladou herečku Rachel Hurd-Wood její první rolí, nebo třeba zábavného Richarda Brierse .
Akční scény samozřejmě nedosahovaly úrovně ani velkoleposti mohutných bitev ze skřety, které do kin dorazily o týden dřív. O napětí však nebyla nouze, třeba kvůli podlému Hookovu plánu na otrávení hlavního hrdiny či díky tikajícímu krokodýlovi. No a kdo by nebyl aspoň trošku nadšený ze šermování za letu?
Prohnaní padouši: 10 herců, kteří umějí perfektní filmové záporáky
Beze zmínky pak rozhodně nemůžeme nechat perfektní soundtrack zkušeného Jamese Newtona Howarda , který pracoval také třeba na Fantastických zvířatech či sérii Hunger Games. Hlavní hudební motiv snímku vám snadno utkví v paměti a nejspíš se při jeho poslechu rozpomenete na leckterou scénu – třeba na tanec Petra a Wendy poté, co spolu pozorují vílí svatbu.
Daleko nejvíc ale s odstupem času na filmu zaujme to, co dětskému divákovi v době premiéry asi spíš unikalo. Totiž fakt, že se snímek – na rozdíl třeba od Pana 54 % z roku 2015 – na Zemi Nezemi a věčné dětství nedívá skrz růžové brýle.
I přesto, že je v závěru kapitán Hook poražen a Wendy se se sourozenci vrací zpět domů k rodičům, Petr zůstává sám. Stejně sám, jako jeho nejhorší nepřítel. Film neváhá prozkoumat temnější stránky oblíbené postavy, když Petr hrozí smrtí Ztraceným klukům a později dokonce samotné Wendy a nalhává si, že se chce jenom věčně bavit.
Dospělejší tón se objevuje také v úvodu, který se točí okolo Wendy, jejího dospívání a nejbližší rodiny. Za zmínku stojí třeba scéna, v níž paní Darlingová vysvětluje svým dětem zvláštní typ odvahy, jímž oplývá její manžel. Kvůli rodině totiž uzavřel mnohé ze svých snů do šuplíku a obdivuje je jen občas pozdě v noci. Odvážný je proto, že vždy nakonec dokáže šuplík opět zavřít.
10 fantastických světů, které se nenápadně schovávají přímo za tím naším
Zkrátka a dobře, Petr Pan je svým způsobem unikátní a jeho neúspěch nás proto dodnes trochu mrzí. Má jenom jednu pochybnou výhodu – zabránil vzniku případných pokračování, která by pravděpodobně kouzlo originálu jen naředila.
