V naší nové sérii článků Ďáblův advokát se budeme pravidelně snažit obhajovat filmy, které se netěší mezi fanoušky právě nejlepší pověsti. A protože se tento týden dočkáme návratu Venoma, kterého jsme na stříbrném plátně neviděli od časů Spider-Mana 362 %, rozhodli jsme se začít právě finálním snímkem Raimiho pavoučí trilogie z počátku tisíciletí.
Konsenzus kritiků na agregátoru Rotten Tomatoes zní, že i přes kvalitu akčních scén a množství charakterů a dějových linek není třetí Spider-Man tak rafinovaný, jako oba jeho předchůdci. My bychom ale toto tvrzení na následujících řádcích rádi zpochybnili – film podle nás obsahuje stejně celistvé poselství, jako jeho předchůdci, jen se prostě pod zmíněným množstvím postav a příběhů tak trochu ztrácí.
Spider-Man 3 je do jisté míry tak trochu opakem Spider-Mana 274 %. V něm jsme viděli Petera Parkera jako člověka, který bojuje se svou superhrdinskou identitou, která mu neumožňuje žít normální život, ač by si to přál. Hned na začátku filmu přijde o práci v pizzerii, teta May se dostává do finanční nouze, Peter stále marně touží po své kamarádce Mary Jane a slavně to nevypadá ani s jeho školní docházkou.
Pavoučí identita zkrátka drtí Petera jako balvan, takže se jí hrdina nakonec na čas vzdá. Zjistí ale, že se bez něj město už neobejde a když dostane požehnání i od tety May, rozhodne se kostým znovu obléci v zájmu vyššího dobra. Zastaví tak Doctora Octopuse a stane se hrdinou, kterého New York miluje.
Třetí díl na tento příběh navazuje a vypráví, jak se Peter dostal z jednoho extrému do druhého. Srší z něj přehnané sebevědomí, užívá si slávu a oblibu svého alter ega a dělá to dokonce i na úkor svých nejbližších, třeba když místo Mary Jane fotí transparent na shromáždění Spider-Manových příznivců.
Navenek všechno vypadá skvěle (dokonce i Jonah Jameson se musí chovat zdvořileji) a Peter se chystá požádat MJ o ruku, když se jeho svět konečně začne sypat.
Skvělé video z kanálu Like Stories of Old, které všem anglicky rozumějícím čtenářům vřele doporučujeme, do hloubky rozebírá, jak hluboko se hrdina propadne do narcistických iluzí. Jedná necitlivě a navenek se tváří, že se ho problémy netýkají, třeba když odmítne podporu MJ poté, co se dozví, že skutečný vrah strýčka Bena nakonec nikdy nebyl za svůj zločin potrestán.
Přesto vidíme, že Peter tak docela neztratil své dobré srdce, když zachrání svého bývalého kamaráda Harryho poté, co se ho mladý Osborn pokusí zabít. Pak ale pochopitelně do děje vstoupí jistý černý symbiont a začne Parkerovy patologické stránky víc a víc zdůrazňovat.
Peterův vztah s Mary Jane se po sérii sobeckých rozhodnutí rozpadne, agresivně zaútočí na Sandmana, přestože dobře ví, že ani tetička May by vrahovi svého manžela nepřála smrt a nakonec si vytvoří zbrusu nového démona v Eddiem Brockovi, který je v mnoha ohledech odrazem špatných Parkerových vlastností.
Když ale Peter dospěje až do bodu, kdy MJ fyzicky napadne a ona ho už ani nepoznává a kdy málem zabije Harryho jeho vlastním granátem, konečně si uvědomí, jak hluboko klesl. Následně si opět uvědomí své lidské limity a dokonce se pokusí Harryho požádat o pomoc, takže ho přítel později v posledním okamžiku zachrání před jistou smrtí. Nakonec Peter dokáže odpustit i vrahovi strýčka Bena.
Co víc, i pokud necháme ústřední motivy filmu stranou, stále v něm leccos stojí za zmínku.Thomas Haden Church je skvělý Sandman a věříte mu, že všechno opravdu dělá jen pro svou nemocnou dceru – škoda jen, že nemohl dostat více prostoru. Speciální efekty, které ho přivedly k životu, si také zaslouží zmínku: konkrétně hlavně scéna, v níž se Sandman poprvé skládá ze zrnek písku dohromady.
Dodnes vypadají dobře i akční scény, zejména proto, že se vesměs liší od těch, které v superhrdinském žánru vídáme dnes. Souboj mezi Spider-Manem v černém obleku a Sandmanem v metru je skvělý hlavně proto, že si může dovolit ukázat opravdu agresivní akci. Spidey se totiž na rozdíl od skoro všech ostatních případů nesnaží protivníka šetřit, ale jde Sandmanovi přímo po krku s nebývalou agresivitou, takže můžeme docenit plný rozsah jeho schopností.
Za zmínku stojí i vzdušné zápolení s Harrym Osbornem, během něhož Peter ani nemá kostým. Raimi si je totiž dobře vědom, že přes masku nemůžeme sledovat reakce hlavního hrdiny (které jsou v tak emocionálním souboji důležité), takže ji skoro ve všech svých filmech občas vynechá nebo zničí natolik, aby šla část Spideyho tváře vidět.
Pozdější dva filmy Amazing Spider-Man se s tím už neobtěžovaly, takže mnohým divákům připadalo, že osobnost Petera pod maskou od té obyčejné docela zásadně liší – problém definitivně vyřešila až verze hrdiny z MCU, která už dokáže díky CGI pohybovat alespoň očima.
A když už jsme u propojených vesmírů, třetí Spider-Man do toho všeho stihl ještě třeba představit Curta Connorse a tím nalákat diváky na možné zjevení Lizarda v nikdy nenatočené čtyřce. Udělal to ale daleko slušněji, než je v komiksových adaptacích ve zvyku a neomezil Connorsovu roli jen na jednorázový easter egg.
No a pokud vás ani tohle všechno nepřesvědčilo, zvažte ještě poslední argument: Spider-Man 3 byl tak trochu koncem jedné éry.Batman začíná82 % ukázal o dva roky dříve že se komiks dá natočit i jinak než… ehm, komiksově a do kin se pomalu chystaly dva naprosto zásadní filmy. Jedním z nich byl NolanůvTemný rytíř90 % a tím druhým pak Iron Man81 %, který poprvé představil myšlenku propojeného univerza. Kdyby Spideyho sága skončila o dva, tři roky dříve, možná bychom se na ni dívali shovívavěji.
