Který film z volně propojené Cornetto trilogie režiséra Edgara Wrighta je váš nejoblíbenější? Pokud máte podobný vkus, jako většina uživatelů největší české filmové databáze ČSFD, bude to pravděpodobně buďto Jednotka příliš rychlého nasazení79 % nebo Soumrak mrtvých75 %. Podle našeho skromného subjektivního názoru si ale U Konce světa64 % vaši přízeň zasluhuje víc.
Všechny tři výše zmíněné snímky kombinují v jádru vážný příběh s třeskutým humorem, nervy drásajícími akčními scénami a překvapivými zvraty. Třetímu dílu se to ale podle nás daří ze všech nejlépe.
V prvním filmu se hlavní hrdina Shaun snažil získat zpět svou přítelkyni a zároveň úplně neodstrčit stranou svého nejlepšího kamaráda, který mu příliš nepomáhal začít žít zodpovědný život. Druhý film pak sledoval cestu workoholického policisty Nicolase, který měl svoji práci raději než lidi a musel se učit navazovat normální vztahy.
U Konce světa pak vypráví v podstatě příběh o krizi středního věku, se kterou se potýkají prakticky všichni z ústředních pěti kamarádů. Problémy protagonisty Garyho Kinga jsou ale daleko hlubší – do dospělosti se totiž nikdy ani nedostal a potýká se s alkoholismem a depresí vedoucí až k sebepoškozování.
Film dokonce silně implikuje, že je jeho snaha dokončit Zlatou míli posledním zoufalým činem před plánovanou sebevraždou. Gary si s sebou do hotelu nepřiveze žádná zavazadla a když se v závěru pere se svým nejlepším kamarádem Andym, prozradí mu, že je pivní výprava to poslední, co mu v životě zbylo.
Scénář má dokonce tu odvahu, že divákovi nenaservíruje žádný jasný konec, který by problémy ústředních postav zcela uspokojivě vyřešil. Garymu se splní jeho sen, když strhne do plamenů svět, kterým opovrhuje, zato ale dál žije jen s prázdnými roboty místo svých skutečných přátel. Podobně nejednoznačné jsou vesměs i osudy ostatních hrdinů, kteří se snaží v nové realitě tak nějak protlouct.
Edgar Wright nicméně dokáže ze spíše smutných dialogů ústředních postav v mžiku přepnout na nápadité a pořádně brutální bitky, v nichž se modrá náplň robotů rozstřikuje po stěnách, zatímco je lidé mlátí ulomenými končetinami. A humor se neomezuje ani zdaleka pouze na šarvátky.
Pochopitelně se dočkáme i spousty čistě slovních vtipů a také pořádné dávky těch vizuálních – třeba když abstinent Andy nepije pivo a v každé hospodě pak sledujeme sestřih napouštění pěnivých sklenic, následovaný bubláním čiré tekutiny a Garyho nesouhlasným výrazem skrz dno sklenice.
Tím se dostáváme k hereckým výkonům, které taktéž nezklamaly. Simon Pegg (mimochodem spoluautor scénáře) se pro svou roli snad narodil a nejsme si jistí, zda jsme ho někdy viděli hrát lépe. Nick Frost jako obvykle zdatně sekunduje a vzájemné konverzace jejich postav patří k nejlepším okamžikům snímku.
Ve vedlejších rolích se pak objevila řada známých herců jako Martin Freeman, Rosamund Pike či třeba Bill Nighy, jak ostatně bývá i filmů Edgara Wrighta zvykem.
Práce s kamerou je fenomenální, hudba skvěle vybraná a často perfektně synchronizovaná s akčními scénami. Zkrátka a dobře, vždycky je na co se koukat a co poslouchat. A pokud budete mít stále ještě pozornosti nazbyt, můžete se bavit nad skvělými easter eggy, o kterých jsme už kdysi napsali celý samostatný článek.
Zkrátka a dobře, byl by hřích U Konce světa vynechat nebo i třeba jen nedocenit. Pokud se vám napoprvé nelíbil tolik, jako předchozí dva filmy, přimlouváme se za to, abyste mu příležitostně dali druhou šanci.
