Psal se rok 2004 a Hugh Jackman se chystal dobýt po světě komiksových adaptací také atraktivní říši žánru fantasy, kterou počátkem století masivně zpopularizovala trilogie Pán prstenů. Vstupenkou Wolverina do světa mýtů a pradávné magie se měl stát akční biják Van Helsing 63 % o stejnojmenném hrdinovi bez bázně a hany.
Moc to nedopadlo. Reakce diváků byly přinejlepším rozpačité, tržby nijak závratných výšin nedosáhly a recenzenti nenechali na novince jedinou nit suchou. Nepomohlo ani jméno režiséra Stephena Sommerse , jehož předchozí snímek Mumie se vrací 66 % utržil o 100 milionů dolarů více za daleko menších nákladů. Van Helsing se stal zklamáním pro tvůrce i většinu diváků.
Ďáblův advokát: Proč třetí Raimiho Spider Man není tak špatný, jak si mnozí myslí
A my to na jednu stranu chápeme. Scénář filmu je zmatený, komediální prvky se v něm bijí s horrorovými a vizuální efekty vypadají zvlášť s téměř patnáctiletým odstupem místy opravdu ohyzdně. Na stranu druhou nám ale připadne, že mu diváci vesměs přeci jen trošku křivdí.
A naše obhajoba stojí na jediném zásadním bodě. Van Helsing je šílený, občas nechtěně směšný a nad jeho scénářem se každou chvíli ušklíbnete – ale ani na okamžik nenudí.
Atmosféru odlehčuje David Wenham , který vážnou postavu Faramira vyměnil za roli Helsingova mnišského společníka a vede si v ní s nemenším úspěchem. Každou chvíli se dočkáme ztřeštěné akční scény, která má třeba podobu souboje vlkodlaka s upírem, mlátičky pana Hyda s hlavním hrdinou na střeše Notre Dame v Paříži či útoku létajících upírek v Transylvánii.
Snímek se navíc sám ani trochu nebere vážně, zato se snaží působit cool. Vzduchem tak občas létají krávy, ale také šipky z Van Helsingovy rychlopalné kuše. Dobová recenze irské veřejnoprávní RTÉ trefně podotkla, že je těžké určit, kde končí Sommersův vnitřní fanoušek a začíná Sommers režisér.
Pryč se sovou, nechte přežít gorilu. 7 případů, kdy herci ovlivnili filmové tvůrce
Pamatujete si ještě na Dark Universe a křečovitou snahu Mumie 54 % vytvořit z příšer Universalu jakž takž koherentní vesmír? Van Helsing se rozhodně netváří jako první díl seriálu a dokázal do svého filmu dostat krom Drákuly a již zmíněného pana Hyda ještě třeba Vlkodlaka a Frankensteinovo monstrum, aniž by to působilo příliš násilným dojmem.
Asi i proto, že je scénář už beztoho až zbytečně spletitý a stejně nikoho nezajímá. Když už se vám chce začít přemýšlet, pro Van Helsinga je to jasný signál, že potřebujete rozptýlit. Řád, který stopuje příšery napříč Evropou, sídlí tajně ve Vatikánu a vyrábí našemu hrdinovi všechny ty skvělé miniaturní motorovky. Drsné, že? Zajímá vás, k čemu vlastně kdo potřebuje to nebohé Frankensteinovo monstrum? Špatně! Tady máte scénu, ve které Van Helsing zpopelní maškarní ples plný upírů sluneční bombou!
To ale pořád ještě není to nejlepší. V jedné z nejbizarnějších akčních scén v dějinách kinematografie je Van Helsing napaden a vyzdvižen do vzduchu upírkou, poté přeskáče po koňských zadcích zpátky do kočáru, a se svým spřežením přeskočí zhruba patnáct až dvacet metrů širokou propast, přičemž se kočár utrhne, aniž by zvířata stáhl s sebou.
Kočár navíc zhruba další půlminutu padá, přičemž po dopadu exploduje (!) a vystřelí do všech stran naostřené kolíky, které v okamžiku odpraví jednu z upírek. Pokud jste něco podobného akční blbině schopní prominout, budete se královsky bavit. Pokud ne, asi si vyrvete všechny vlasy.
Zasloužily si být v lepším filmu. 9 skvělých postav ze snímků, které za moc nestály
My jsme to Van Helsingovi sežrali i s navijákem, z velké části i díky Hughu Jackmanovi, který si při všech těch ztřeštěnostech nějak dokáže udržet realisticky vážnou tvář lovce nestvůr. No a nějaký ten bonusový bod musíme udělit i za to, že se snímek zčásti točil v Česku a vystupuje v něm i nějaký ten tuzemský herec.
A proč bychom chtěli podobných filmů vidět víc?
Na první pohled by se zdálo, že vycházejí každou chvíli – co třeba takový Drákula a jeho Neznámá legenda 63 % či Poslední lovec čarodějnic 56 %?
Je to jednoduché. Drákula se bral děsně vážně, na to že nabodával lidi na kůly jenom tak mimo záběr kvůli příznivějšímu ratingu, no a u Posledního lovce čarodějnic jsme zívali tak často, že si ani pořádně nevzpomínáme, o čem to celé bylo. Ani jedno o Van Helsingovi neplatí, a to je o desetiletí starší.
Když už točíte béčka s překombinovaným scénářem, strčte do nich alespoň rychlopalné kuše, explodující kočáry, sluneční bomby, jednoruční motorovky a videoprojektory schované pod Vatikánem, k nimž se dostáváte tajnou chodbou skrytou ve zpovědnici. Tak se to totiž dělá správně.
