V uplynulých týdnech jsme se na našem webu pokusili o jakousi stručnou historii Aragornova rodu. Nejprve jsme začali samotným králem a jeho návratem na trůn během děje Pána prstenů, minule jsme se pak věnovali hrdinovým předkům z království Númenor. Jistě jste si ale všimli, že mezi články chybí ještě jedna kapitola: dějiny Gondoru a Arnoru.
Jistě si pamatujete, že Númenorejci ještě před zkázou svého ostrova založili ve Středozemi mnohá sídla. Právě do nich se uchýlili poté, co utekli před potopením. Když vůdce věrných Númenorejců Elendil Vysoký (skutečně vysoký, měřil skoro dva a půl metru) přistál na pobřeží, prohlásil v elfském jazyce: Z Velkého moře přicházím do Středozemě. Zde budu bydlit já a mí dědicové do skonání světa. Jsou to stejná slova, která v Návratu krále90 % Aragorn zpívá během své korunovace.
Elendil začal vládnout Arnoru, severnímu království, do kterého tehdy patřil třeba i hobití Kraj. Jeho synové se pak přesunuli na jih do Gondoru, kde postavili vlastní města Minas Anor a Minas Ithil (tedy Věž slunce a Věž měsíce – podle obou nebeských těles se jmenovali i samotní bratři Anárion a Isildur). Společně pak vládli z hlavního města Osgiliathu, ale stále podléhali svému otci na severu.
Záhy se ale ukázalo, že Sauron nezahynul během zkázy Númenoru a nyní se chystá zničit zbytky dávných nepřátel jednou provždy. Elendil proto uzavřel alianci s posledním velekrálem elfů Gil-galadem, kterého můžete krátce zahlédnout v prologu filmového Společenstva Prstenu90 %. Tak vzniklo Poslední spojenectví a začala válka proti Temnému pánovi.
Během ní se válčilo mimo jiné na pláni Dagorlad, odkud byli mnozí elfové nahnáni do sousedícího močálu. Po těch, kteří tam zemřeli, zůstaly v kalných vodách přízračné obličeje a světélka, která Frodo, Glum a Sam spatřili během své cesty do Mordoru ve snímku Dvě věže88 %.
Velekrál Gil-galad se svým kopím Aeglosem má ve filmu jenom pár sekund.
Poslední spojenectví ale nakonec zvítězilo a oblehlo věž Barad-dûr. Boje probíhaly dlouhých sedm let, během nichž starší Elendilův syn Anárion zahynul úderem balvanu vrženého obránci. Padl i otec lesního krále Thranduila, Oropher. Nakonec vyšel samotný Sauron a napadl obléhatele. Elendil a Gil-galad s ním bojovali, ale byli poraženi – elfský velekrál zahynul spálen horkem ruky Temného pána, takže chápeme, že tak brutální smrt filmová verze vynechala.
Nakonec ale zasáhl Isildur, uťal Jeden prsten ze Sauronovy ruky úlomkem otcova meče Narsilu a skřeti se obrátili na útěk. Novopečený král ale odmítl šperk zničit a tím Temného pána definitivně zničit. Všichni víme, jak to nakonec dopadlo – Isildur zemřel a Prsten se ztratil na dlouhá staletí.
Země Gondor a Arnor však válku přestály. Na severní trůn nastoupil nejmladší a poslední žijící Isildurův syn Valandil, ale arnorskému království se v dlouhodobém horizontu příliš nedařilo. Vypukl nesvár a země se rozpadla na tři menší království. Okolo roku 1300 po pádu Saurona pak přišlo nejhorší nebezpečí, když na sever dorazil Černokněžný král a založil temnou říši Angmar.
Gondor v té době ještě docela prosperoval. Za takzvaných Lodních králů dosáhl zlatého věku, kdy si zcela podrobil Jižany z Haradu a jeho moci se báli i Východňané. Pak ale propukla občanská válka mezi králem Eldacarem a vzbouřencem Castamirem a rozbořila hlavní město Osgiliath.
Osgiliath během Války o Prsten. V pozadí si podobně jako na minulém obrázku můžete všimnout Minas Tirith alias Minas Anor, která byla i podle knih na dohled od města.
Záhy pak udeřil smrtící mor, který zasáhl obě království a králové Gondoru přesunuli své sídlo do menšího města Minas Anor, kde také zasadili nový semenáček Bílého stromu. Kvůli nedostatku lidí musely také být opuštěna opevnění, která střežila zemi Mordor, čehož králové Gondoru později trpce litovali.
No a nakonec dorazili Vozatajové z východu, které Gondor porazil jen s vypětím všech sil. Tehdy také padl král Ondoher a jeho syn Artamir, čímž přímá Elendilova linie skončila. Arnorský následník Arvedui, předek Aragorna, proto požádal o trůn, jenomže velmoži Gondoru dali přednost volbě nového panovníka, jímž se stal slavný generál Eärnil.
V té době už severní Arnor ztrácel pozici za pozicí. Padla třeba pevnost na vrchu Větrově, jejíž trosky se později staly němými svědky útoku nazgûlů na Froda a další hobity. Černokněžný král také zamořil mohyly padlých zlovolnými duchy, které si budou pamatovat čtenáři Tolkienových knížek.
Arnor proto v zoufalé situaci požádal o pomoc bratrské gondorské království a to vyslalo armádu pod vedením králova syna Eärnura. Vojsko dorazilo pozdě – severní království bylo mezitím rozdrceno a z jeho obyvatel se stali hraničáři, skrytí v tajných vesnicích. Právě z nich později pocházel Aragorn.
Gondor ale alespoň dokázal zničení Arnoru pomstít. S pomocí elfů z Šedých přístavů a jejich okolí vyrazili do války a v rozhodující bitvě u Fornostu zlomili moc Angmaru. Navíc dorazili spojenci s Roklinky a Černokněžný král musel prchnout z trosek své říše poražen. Na útěku se posmíval horkokrevnému gondorskému princi Eärnurovi, elf Glorfindel ale budoucího krále varoval, že nazgûla nezabije žádný živý muž.
Eärnur si ale radu nevzal k srdci. Během jeho vlády Prstenové přízraky udeřily znovu a dobyly Minas Ithil na hranici s Mordorem. Tato pevnost tak získala nové jméno Minas Morgul, totiž Černokněžnická věž – z Minas Anor se pak stala Minas Tirith, Strážná věž. Pán nazgûlů krále dál provokoval a vyzýval k boji, až se Eärnur skutečně vydal do Minas Morgul. Nikdo ho už nikdy neviděl.
Tím skončila linie králů a od těch časů vládli Gondoru správci. Za jejich vlády země procházela dalším pozvolným úpadkem. Nakonec přišel velký útok Východňanů, proti kterému neměl Gondor šanci obstát. Správce Cirion proto poslal jezdce k severním národům lidí se zoufalou prosbou o pomoc.
Žádnou příliš neočekával, ale byl velmi příjemně překvapen. V rozhodující chvíli totiž dorazil Eorl Mladý v čele mnoha válečníků a zvrátil blížící se porážku Gondoru ve velké vítězství. Za svou statečnost obdrželi nově příchozí část řídce obydlených oblastí říše, kde vzniklo nové spojenecké království jménem Rohan.
Tím příběh ještě nekončí – do Války o Prsten stále zbývá zhruba pět staletí. Během nich se děla spousta dramatických událostí hlavně právě v nově zrozeném Rohanu. Ale to už je jiný příběh, na který se třeba také jednou dostane.
