Určitě to znáte. Čas od času dáte přednost nějaké té vzdálené, sentimentální vzpomínce z dětství a napjatě čekáte, jak na vás bude působit nyní. Dobrodružná literatura, stará desková hra, nahrávka s písničkami nebo film. Někdy je ten střet po letech dosti bolestivý, neřkuli trapný, ale jsou věci, které své jedinečné kouzlo neztrácejí ani po mnoha letech. Naopak. Možná, že jejich pevně dané kvality časem ještě vykrystalizují a tím pádem umocní nostalgický zážitek. Přesně do tohoto ranku spadá výpravný fantasy snímek Souboj Titánů (1981) od režiséra Desmonda Davise, který pozemský svět opustil před dvěmi lety v úctyhodném věku devadesáti pěti let.
Souboj Titánů nabízí poctivý mix výživných ingrediencí namíchaných v přesném poměru. Jde o oslnivé, romanticky uchopené dobrodružství plné odvážných hrdinů, spanilých hrdinek, děs nahánějících monster a drsných soubojů na život a na smrt. Jakoby tento film kombinoval výrazové prvky ze dvou různých světů. Jde o jakousi starověkou variaci na Star Wars, říznutou řeckou mytologií, která však ctí staré hollywoodské tradice, v nichž se to hemží nádhernými stop-motion triky a nekonečnou fantasií.
Cesta za svým posláním
Příběh jako takový je v zásadě dosti přímočarý, ale má tu své opodstatněné místo, neboť jeho stěžejním účelem je vytvořit přímku mířící z bodu A do bodu B, kolem které se to hemží fantastickými tvory, mohutnými kulisami a nápaditými vizuálními efekty. Průvodcem na této cestě je nám Perseus (Harry Hamlin). Poznáváme ho v momentě, kdy je i se svou matkou Danaë (Vida Taylor) zavřen do dřevěné rakve a následně vypuštěn na širé moře. Král Acrisius (Donald Houston) se tímto způsobem snaží zabránit proroctví, v němž se praví, že mu jeho dcera Danaë přinese zkázu pokud otěhotní. Jenže otcem Persea je samotný Zeus (Laurence Olivier) a ten svého synka rozbouřenému moři napospas nenechá. Acrisius je rozzuřeným Zeusem zabit a jeho město spláchne z povrchu zemského poslední z Titánů Kraken. Nitky osudu jsou záměrně upraveny tak, aby Perseus s matkou bezpečně doplul na ostrov Serifos, kde vyroste, zesílí a následně se pokusí naplnit své poslání. Mise je prostá. Zachránit princeznu Andromedu (Judi Bowker), kterou drží v šachu znetvořený Calibos (Neil McCarthy), temný vládce močálů.
Noc co noc posílá Calibos obřího ptáka, aby mu donesl ducha spící Andromedy v pozlacené kleci. Pokud chce Perseus získat svou vyvolenou a pojmout ji za ženu, musí Calibose, kterému byla Andromeda přislíbena jako nevěsta, porazit v boji muže proti muži a rovněž zodpovědět jednu zapeklitou hádanku. Inu, s láskou to ve starověkých časech bylo krapet složitější.
Zhruba tohle je tedy základní děj v kostce, byť Perseus musí na své pouti samozřejmě projít i řadou dalších nelehkých zkoušek. Je například nutné zkrotit bájného Pegase, posledního z okřídlených koní. Máme tu i krutý boj s přesilou obřích škorpionů nebo napínavou pasáž v doupěti hrůzostrašné Medúzy, jejíž jediný pohled dokáže proměnit kteroukoliv bytost ve studený kámen. Této nestvůře musí náš hrdina useknout hlavu, aby s její pomocí porazil gigantického Krakena, který ohrožuje Andromedu přikovanou ke skále. Celé je to krásně naivní, za určitých okolností možná i hloupé, ale tím, že film bezmezně respektuje zdrojový materiál, z něhož vzešel, to vůbec nepůsobí směšně. Souboj Titánů funguje, protože tomu, co nám předkládá věří a režisér Desmond Davis do svého projektu navíc vložil kus srdce.
I přes objemný nános fantaskních výjevů a monster, dokáže film zaujmout také svým obsazením. Harry Hamlin je přesvědčivým hrdinou. Sympatický, silný a na přesných místech i vážný, díky čemuž mi nikdy nedělalo problém uvěřit jeho vzletným frázím a odhodlání, s nímž plní své poslání. Z Laurence Oliviera vyzařuje tichá síla i vznešenost, ale zároveň skoro až vtipná umanutost s jakou někdy prosazuje své zájmy. Je zkrátka vidět, že si herec roli šéfa Bohů nesmírně užíval. Osobně mám moc rád i vedlejší postavu dramatika Ammona, kterého si střihl Burgess Meredith. Vysloužilý dramatik naváže přátelství s hlavním hrdinou filmu a přemýšlí, že z jeho dobrodružství vytvoří svůj poslední literární epos. Skutečnou hvězdou filmu Souboj Titánů je však někdo docela jiný.
Hračička
Ray Harryhausen. Režisér, producent a patrně nejznámější tvůrce stop-motion animace (pookenkového snímání), tedy techniky, která oživuje modely nejrůznějších bytostí díky trpělivému snímání nepatrných pohybů. Okénko po okénku, krůček za krůčkem. O necelý milimetr pootočit hlavou příšery, změnu pohybu zaznamenat a celý proces opakovat, dokud po desítkách hodin trpělivé práce nezískáte pár vteřin souvislého pohybu zaznamenaného objektivem kamery. To, co Jiří Trnka znamenal pro animovaný film, představoval Ray Harryhausen pro dobrodružnou fantasy a sci-fi kinematografii. Jáson a Argonauti (1963), První muži na Měsíci (1964), Zlatá Sindibádova cesta (1973). Zde všude můžeme vidět otisk tohoto jedinečného animátora, ale Souboj Titánů je bezesporu jeho mistrovským dílem.
Kombinace různých animací, práce s miniaturami, výborné masky, smysl pro detail. Harryhausen zde využívá sofistikovaných optických triků, aby mohl skutečné herce naklíčovat do předtočených filmových polí, v nichž se to hemží mýtickými tvory nejrůznějších tvarů a velikostí. I když oko diváka prokoukne kouzlo těchto trikových pasáží, nemůže jim upřít poctivost a působivost. A opravdu je na co koukat. Medúza a její svíjející se hadí vlasy, Pegas letící volnou oblohou, masožravé Styžské čarodějnice, smrtící souboj s dvouhlavým psem Dioskilosem a samozřejmě z moře se tyčící Kraken. Asi nejroztomilejší výtvor pana trikaře je nejspíše zlatá sova Bubo, která Perseovi po cestě pomáhá. A jsme opět u zmiňovaných Star Wars, protože Bubo otáčí hlavou, je trochu nemotorný, píská a vůbec vydává zvuky podobně, jako ikonický R2-D2. Ray Harryhausen si film jednoznačně krade pro sebe.
Závan starých časů
Souboj Titánů je a vždy byl prezentován jako rodinný film. Přesto určitě nejde o „user friendly“ záležitost. Je tu poměrně dost násilí, mohutná destrukce celých měst i několik krvavých detailů. Vše zabaleno do stylového kabátku. Poprvé jsem film viděl asi ve dvanácti letech a intenzivně na mě zapůsobil. Především pohled Medúzy často a rád vystupoval do mých neklidných snů. Souboj Titánů je filmem, jež věří v tradiční, staromilské vyprávění příběhů, což je dnes vlastnost téměř zapomenutá. Desmond Davis však o tuto tradici svůj film opírá. Tradici závislou na mýtech, legendách, magických bytostech, začarovaných štítech a čiré síle opravdové lásky.
