Lidé, elfové, trpaslíci i hobiti – na našem webu jsme si od oznámení nového Středozemského seriálu pověděli něco o všech hlavních národech obývajících tento populární svět. Kde se ale vzaly ostatní bytosti, které známe z Hobita či Pána prstenů? Co jsou vlastně zač draci, balrogové či skřeti? To si vysvětlíme dnes!
1) Balrogové
Ve světě J. R. R. Tolkiena existují bytosti, které nepotřebují k životu fyzické tělo a jsou tudíž v podstatě nesmrtelné. Mocnějším z nich se říká Valar a jejich schopnosti jsou podobné třeba těm, které mají bohové v řecké mytologii – a podobně jako v mýtech mají rozděleny své sféry vlivu.
Valar pak slouží duchové nižší moci, jimž se říká Maiar. Právě mezi ně patří balrogové, kteří přijali hrozivou podobu planoucího stínu, když se připojili k odpadlému Valovi Melkorovi. Označení balrogů za démony je tudíž poměrně přesné, protože se skutečně jedná o zlé duchy podobné třeba těm z křesťanské tradice.
Za zmínku stojí, že knižní balrogové dosahují sice nadlidské velikosti, ale nejsou ani zdaleka tak obrovští jako verze z filmů Petera Jacksona. Během vývoje Tolkienova díla se také postupně snižoval jejich počet. V raných verzích Silmarillionu jich podle spisovatelova dědice Christophera Tolkiena existovaly až stovky, zatímco později jich mělo být mezi třemi a sedmi.
Za předpokladu, že by bylo pravdivé nejnižší číslo, známe osudy všech balrogů v dějinách. Dva totiž padli během dobytí Gondolinu a posledního porazil Gandalf (další Maia) na sklonku Třetího věku.
2) Jeskynní obři
Podle Stromovouse stvořil jeskynní obry Melkor jako parodii na enty. Protože síly zla v Tolkienově světě nedovedou tvořit skutečný život, musel první Temný pán stromové bytosti pravděpodobně zkazit a pošpinit a následně z nich postupem času vypěstovat své služebníky.
Melkorovi jeskynní obři ale měli několik kritických slabin. Nesnášeli slunce, které je obracelo v kámen a také nevládli nijak úchvatným intelektem. Oba problémy vyřešil později Sauron, když přišel s novým plemenem zvaným olog-hai. Ty jsme mohli vidět i ve filmové trilogii, kde byli schopní pokračovat v boji i během dne.
3) Orli
Tolkien zpočátku považoval velké, inteligentní a v knihách dokonce mluvící orly za Maiar ve službách Valy Manwëho. Později ale svůj pohled změnil a za bytosti nadané duší považoval pouze ty, které přibližně kopírují tělesnou stavbou humanoidní tvary. Nakonec jsou tak jen obyčejnými zvířaty, která však Valar pozdvihli na vyšší úroveň a naučili je řeči.
Vládcem prastarých orlů Prvního věku byl Thorondor, který také svými drápy zranil samotného Temného pána Melkora. Jeho potomkem ve Třetím věku byl pak Gwaihir, který zachránil Gandalfa ze Sarumanovy věže a následně bránil vojsko Západu před Prstenovými přízraky v bitvě u Černé brány.
4) Kamenní obři
Mohutné bytosti, které Thorinova družina potká během cesty přes Mlžné hory, patří mezi nejtajemnější stvoření v Tolkienově světě. To proto, že nejsou vůbec nikde jinde zmíněna – ne v Pánu prstenů a dokonce ani ne v Silmarillionu. Pravděpodobně proto, že ani sám spisovatel v době psaní své nenápadné dětské knížky neměl tušení, kam ho příběh jednou zavede.
Zajímavé je především to, že kamenní obři nejspíš nejsou vždy nutně zlí. Gandalf totiž v Hobitovi zmiňuje, že přesvědčí nějakého trochu slušného, aby zasypal skřetům vchod do jejich říše, kterým nestvůry napadají nic netušící poutníky.
5) Skřeti
Silmarillion podobně jako filmová verze Pána prstenů uvádí, že skřeti vznikli ze zmučených, zkažených elfů, které Melkor zajal kdysi v dávnověku. Tomu nasvědčuje i fakt, že nejspíš žijí déle, než lidé. Knižní Bolg z Hobita měl být synem Azoga, který však padl více než sto let před výpravou Thorinovy družiny.
Větší a proti světlu odolnější skuruty pak nevypěstoval v knihách jen Saruman, ale i Sauron. Objevili se až ve Třetím věku a proti svým přikrčenějším příbuzným byli také o něco chytřejší. Existovalo mnoho plemen skřetů napříč Středozemí, mezi které patřili třeba i ti z Mlžných hor nebo z Dol Gulduru. Skřeti mají černou krev, čehož si můžete občas všimnout i ve filmové verzi.
6) Enti
Enti vznikli z popudu jedné z Valar, Yavanny. Její manžel Aulë totiž stvořil trpaslíky, jimž Ilúvatar následně daroval život a Yavanna se bála, že národ kovářů a horníků způsobí utrpení všemu, co na zemi roste. Proto prosila Ilúvatara, aby se našel i někdo, kdo by o lesy pečoval. Tento úkol nakonec připadl právě entům.
Elfové naučili enty svému jazyku a stromové bytosti pak skutečně střežily hvozdy napříč celými dějinami. Na konci Třetího věku ale jejich počty začaly klesat, protože Sauron během války Posledního spojenectví zničil zahrady entek a ty se pak ztratily. Noví enti se tak už nerodili a populace přežívala jen díky vrozené nesmrtelnosti.
7) Draci
Původ draků je podobně nejasný jako původ obrů. Vypěstoval je totiž prý Melkor, který ale nedokáže tvořit život, jak jsme si už vysvětlili. Na druhou stranu nemůže jít ani o Maiar v podobě plaza, protože by se draci v tomto případě nemohli rozmnožovat. Zároveň také víme, že nejde o pouhá zvířata, neboť Tolkienovi draci jsou velmi inteligentní a dovedou mluvit.
Otcem draků byl Glaurung, strašlivý plaz, který ještě neměl křídla. Vládl však hypnotizujícím pohledem a stal se jedním z nejstrašlivějších služebníků zla v dějinách. Největším drakem Třetího věku byl pak Šmak, zabitý během útoku na jezerní město Esgaroth. Dračí oheň byl tak žhavý, že dokázal roztavit Prsteny moci, s výjimkou Jednoho. Tímto způsobem zanikly čtyři ze sedmi trpasličích šperků.
