Fantastická zvířata: Proč prequely nedokázaly navázat na úspěch Harryho Pottera

Už víc než rok a půl uběhl od premiéry dosud nejnovějšího snímku ze světa čar a kouzel, Grindelwaldových zločinů 64 %. Film se dočkal poměrně rozpačitého přijetí nejen mezi recenzenty, ale nezřídka i od dlouholetých fanoušků Harryho Pottera. Utržil navíc se značným náskokem nejméně ze všech čarodějnických snímků. Co se pokazilo a proč už Fantastická zvířata v kině netáhnou?

1) Chybí kouzelní tvorové

Jedním z důvodů může být i fakt, že si spisovatelka a scénáristka J. K. Rowling   svou novou sérii zjevně nepromyslela předem. Nazvala ji Fantastická zvířata podle fiktivní učebnice hlavního hrdiny Mloka Scamandera – a jméno docela sedělo prvnímu dílu série, v němž se okolo kouzelných tvorů točila i velká část příběhu.

Lord Voldemort: Odhalíme, co vám filmy neprozradily o mocném Pánovi zla

Předloňské Grindelwaldovy zločiny už ale našly pro Mlokovo magické potvorstvo využití jen zřídka, často navíc v samoúčelně působících scénách. Pamatujete si, jak se protagonista na začátku filmu projel na řasnatém vodním démonovi? Proč byla tahle dlouhá scéna tak důležitá, že jsme ji museli vidět?

V příběhu o vzestupu manipulativního temného čaroděje Scamanderovy příšerky nemají možnost dýchat a scénář je tudíž vesměs ignoruje, dokud se k něčemu výjimečně nehodí.

2) Vyprchalo tajemno

Proč byl hlavním hrdinou původní série Harry Potter a ne třeba Hermiona nebo Ron? I když odhlédneme od spojení mezi Pánem zla a chlapcem, který přežil, najdeme jiný dobrý důvod. Harry neměl stejně jako my o existenci světa čar a kouzel ani ponětí. Proto v jeho kůži zcela přirozeně objevujeme všechny zázraky, které dokáží Bradavice nabídnout.

Knihy a později i filmy o Harrym Potterovi nám umožnili prožít hlubokou fascinaci malého chlapce ve zcela novém prostředí. Jenže hrdinové Fantastických zvířat jsou vesměs dospělí a skoro všichni čarodějové, takže jen zřídka dokáží divákovi předat nadšení z prozkoumávání úplně nového vesmíru.

Po sedmi knihách a osmi filmech původní série už navíc pravidla čarování docela důvěrně známe a je daleko obtížnější nás překvapit.

3) Mlok jako vedlejší postava

Tlukoucím srdcem Fantastických zvířat je protagonista Mlok Scamander. Hodně se liší od převládajícího typu hlavních hrdinů. Má sice zlaté srdce a soucitnou povahu, ale politické spory okolo Grindelwalda ho vlastně vůbec nezajímají. Přemýšlí jinak než ostatní – je introvertní a občas velmi stydlivý, nezřídka ukáže své  zranitelné stránky.

Harry Potter: Nejdůležitější knižní postavy, které se nedostaly do filmů

Mlokova jinakost krásně sedí do děje prvních Fantastických zvířat 73 %, kdy má hrdina příležitost ukázat své hluboké porozumění (nejen) magickým tvorům. Má také důvod bojovat proti Grindelwaldovi, zatímco v pokračování jej do akce v podstatě vyšle Brumbál. Protože se navíc scénář točí hlavně okolo minulosti Credence a vztahu mezi Grindelwaldem a Brumbálem, Mlok občas působí jako cizinec ve vlastním filmu. A to opravdu zamrzí.

4) To jste nečekali

Fantastická zvířata čelí častému dilematu prequelů – mnozí diváci už předem vědí, jak celý příběh dopadne. Scénáristka a autorka předlohy J. K. Rowling se tomu snaží čelit, avšak trochu nešťastným způsobem. Grindelwaldovy zločiny odhalily, že byla Voldemortova hadí společnice Nagini kdysi prokletou Korejkou – čert ví proč, když postava stejně ve snímku vystupuje jen v drobné roli.

Dozvíme se také leccos o minulosti rodu Lestrangeů a zjistíme, že je Credence ztraceným bratrem Albuse Brumbála. Příběh se nás zkrátka snaží všemožně překvapit, aby nás udržel v napětí po další tři filmy, které ještě mají následovat.

Místo toho ale dějové zvraty spíš matou, zvlášť pak ty fanoušky, kteří znají svět Pottera pouze z plátna. Ptají se například, jak přesně je Leta Lestrange příbuzná s Bellatrix, protože pouze kvůli ní si toto příjmení pamatují. Spokojení nejsou ani zapálení čtenáři, kteří si rychle všimnou případů, kdy J. K. Rowling udělala chybu – v Bradavicích se například předloni ukázala Minerva McGonagall, která tam přitom v oné době ještě neměla co pohledávat.

Děj zkrátka skřípe a neuspokojí nikoho. Ani nadšeného fanouška, ani příležitostného diváka.

5) Potter je ukecaná detektivka

Pokud se začtete do knih, rychle si uvědomíte, jak moc míchají fantasy prvky s těmi detektivními. Prakticky v každém díle musí ústřední trio vyřešit nějakou záhadu a zpravidla zprvu dojde ke špatnému podezření. Harrymu se v Kameni mudrců 79 % nesnaží škodit Snape, nýbrž Quirrell. Tajemnou komnatu 77 % neotevřel Draco Malfoy. Sirius Black se do Azkabanu dostal neprávem.

Jak Harry Potter měnil kostýmy. Vysvětlíme, proč už smrtijedi nevypadají jako Ku Klux Klan

Starobylá, záhadami prosáklá bradavická škola je pro podobné příběhy doslova živnou půdou. Vzhledem k neustále se opakující struktuře školního roku navíc autorka nezřídka dokáže usvědčující důkaz schovat přímo před našima očima ve scéně, která zdánlivě nic neznamená. Napomáhá tomu i fakt, že jsou některé z potterovských knížek docela tlusté a vleze se do nich spousta pravých i falešných stop.

Scénář ale takový luxus k dispozici nemá a divák se v křesle rychle začne nudit, když v závěru Grindelwaldových zločinů postavy zhruba čtvrt hodiny jen probírají rodinnou historii. Neopakovatelné kouzlo světa čar a kouzel se mezitím tiše vytrácí.

Aleš Šumpík

Zobrazit celé bio