Planeta opic (1968)

Druhá část slavného sci-fi filmu Planeta opic. Paul Dehn a Mort Abrahams, scenáristé filmu natočeného Tedem Postem v roce 1969, převzali z Boulleho knihy pouze postavy a vytvořili zcela nový příběh, kde se vlády ve společenství opic zmocní agresivní gorily a podniknou výpravu do zakázaného pásma, kde žijí zbytky původních lidí, ovládajících telepatii a uctívajících jako božstvo gigantickou jadernou hlavici.

Třetí část pětidílné řady o planetě opic vypráví o třech opičích vědcích, kteří uprchnou před nukleárním výbuchem tím, že s kosmickou lodí proletí časoprostorem na Zemi do 20. století. Nejprve se stanou senzací. Pak se ale stanou nepohodlnými, protože prorokují, že civilizace bude zničena atomovými zbraněmi a opanována inteligentními opicemi. Alegorická satira, za jejíž opičí kostýmy dostal John Chambers Oscara, poukazuje na nelidské jednání lidí.

Další dobrodružství astronautů na planetě ovládané inteligentními opicemi. Čtvrtá část vědeckofantastické ságy o střetnutí lidí s inteligentními opicemi přímo navazuje na události předchozí části, Útěku z Planety opic. Hlavní postavou snímku je Caesar, syn Cornelia a Ziry, kteří zahynuli v tragickém střetnutí s lidmi. Ze štvance Caesara, jediného skutečně inteligentního opičáka na Zemi, se vinou lidské nenávisti, brutality a nadřazeného pohrdání, stává vůdčí postava rozsáhlé vzpoury, která otřese základy lidské civilizace.