Nejnovější filmy z roku 1988 Canal+

Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením "reality" a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa.

Radka Johna známe nejen jako redaktora publicistiských pořadů, ale také jako tvůrce scénářů, podle nichž byly v roce 1987 natočeny dva filmz, které ve své době s nebývalou otevřeností poukazovaly na společenské jevy typické pro období hroutícího se reálného socialismu. Obecné zhrubnutí, ztráta duchovních hodnota davový fanatismus ve vypitých hlavách fotbalových primitivů se staly námětem k paradokumentární reportáži Karla Smyczka Proč?, sladký, ale riskantní život veksláků zachytil Vít Olmer ve filmu Bony a klid. Jeho hrdinou je venkovský mladík, který v Praze nejdříve ztratí iluze o poctivosti bližních a pak na vlastní kůži poznává rub života veksláků, k nimž se proti vlastní vůli připojí.

Hlavní postavou příběhu, který je citlivou sondou do duše malé holčičky, je pětiletá Kačka Znamínková, která žije s rodiči v malebné podhorské vesnici. A protože má velmi bujnou představivost stává se nejen princeznou se zlatou hvězdou na čele, ale také princeznou na hrášku nebo třeba lovkyní krokodýlů. Společně s rodiči očekává nového sourozence, který se má mamince narodit každým dnem, radost však bude mít pouze v případě, že to bude sestřička. O bratříčkovi nechce ani slyšet. Nakonec však místo očekávané sestřičky dostane bratříčky a to hned dva, proto…

Hlavní postavou je čtyřicetiletý architekt Jan Kolvara, který sice zapomněl tašku se sportovním oblečením v telefonní budce, ale přesto se z jakéhosi trucu pustí do dálkového pochodu, společně se svým mladším kolegou Robertem, jeho dívkou Eliškou a také svým bývalým kamarádem a současným nadřízeným Crhou a jeho milenkou Vaňkovou.

Zatímco Kendy se jako pomocný režisér vrací do rodného města natáčet s televizním štábem třináctidílný seriál, Štěpán Šafránek, vybaven po promoci maminčinými radami, nastupuje na své první místo - na internu zdejší nemocnice. Jeho nepřizpůsobivost místním poměrům a smysl pro etiku zvoleného povolání však příliš nevyhovuje ostatním už zaběhnutým kolegům. Zatímco ti se škodolibě baví jeho horlivostí a zodpovědností, Štěpán má stále větší problémy s nadřízenými, až je nakonec přesunut na všemi odmítané místo venkovského obvodního lékaře. V Bezdíkově však potkává novou, snad už trvalou a opětovanou lásku, s níž se posléze rozhodne žít a pracovat v severních Čechách.

S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů.