Nejlepší filmy dokumentární DocAlliance Films

31. května 2003 – je pár minut před desátou dopolední a na parkovišti v pražských Letňanech se tlačí více jak 3000 nedočkavých lidí. Mnozí z nich svírají igelitky, někteří jsou vyzbrojeni taškou na kolečkách. Moderátor z osvětleného pódia nabádá, aby lidé využili přistavené cisterny s pitnou vodou a napili se. Asistentky rozdávají kelímky. Z reproduktorů zazní ještě jednou hyperhymna Českého snu: Tak zkus se dívat jako dítě, spousta věcí omámí tě... Náhle na pódium vybíhají manažeři hypermarketu, vítají se se svými zákazníky a svižně přestřihnou blyštivou pásku. Ochranka odstraňuje kovové zábrany, dav se dává do pohybu. K hypermarketu zbývá ještě 300 metrů. Lidé se rozběhnou...

Píše se rok 1999. Dosavadní ruský prezident Boris Jelcin půl roku před vypršením svého funkčního období zcela nečekaně abdikuje a řízením státu pověřuje premiéra Vladimíra Putina. Tímto osudovým okamžikem začíná nový dokument renomovaného režiséra Vitalije Manského, který se jako dvorní prezidentský kameraman dostal do nitra kremelské politiky a přináší tak nečekané svědectví o začátku putinovské éry. A o tom, kdo všechno jsou vlastně “Svědkové Putinovi”.

Šutka je největší romská osada na Balkáně. Alespoň podle slov tamějšího rybáře, který je hlavním protagonistou dokumentu natočeného v koprodukci s Českou televizí a především průvodcem po šutských uličkách, kde v každé z nich najdeme minimálně jednoho místního, ne–li dokonce světového šampióna, lhostejno v čem. Důležité je, že ve svou výjimečnost věří a že je lidé uznávají.

Sugestivní portréty starých lidí z Liptova a Oravy, kteří dokážou i ve stavu civilizačního chaosu a nejistoty žít vnitřně svobodní. Tvůrci filmu, režisérovi a scenáristovi Dušanu Hanákovi, inspirovanému fotografickými cykly Martina Martinčeka, se s výjimečnou citlivostí podařilo zachytit jedinečnost sledovaných postav, jejich svérázné postoje k životu i vzácnou morální čistotu. (NFA)

Sledování finské televize ovlivnilo generaci (sovětských) Estonců, kteří v hravé koláži vzpomínají na dobu, kdy žili v první linii studené války, z jedné strany vychováváni ke komunismu, z druhé bombardováni západní popkulturou, hudbou a televizními seriály.

O Milošovi Formanovi před rokem 1989 točil Jaromil Jireš pro Němce, Věra Chytilová pro Belgičany a po sametové revoluci vznikl konečně český dokument Drž se toho snu v režii M. Šmídmajera. Zachytil Miloše Formana při jeho putování na kole z Paříže na MFF v Karlových Varech a právě jízda na kole tvořila symbolický motiv k jeho životním a tvůrčím peripetiím. Za posledních 15 let došlo ve Formanově životě k velkým změnám a i jeho profesní kariéra prošla určitými zvraty a peripetiemi... Miloslav Šmídmajer se tak opět vrátil k tomuto stále vzrušujícímu a inspirativnímu „tématu“, aby zachytil současný život i myšlení této velké osobnosti a díky osobnímu vztahu i kontaktu otevřel i některá intimní zákoutí Formanova života, která se stala inspirací pro jeho filmovou tvorbu a s neobyčejnou hloubkou a v nečekaných souvislostech zazněla v jeho filmech.

Pohled na život, dílo a význam českého filmaře Karla Zemana (1910-89), génia světové kinematografie, mága speciálních efektů, odhalení jeho inspiračních zdrojů a revolučních filmových technik.

Lída Baarová, herečka, pro kterou byla její krása největším darem i prokletím zároveň. Mladá a atraktivní dívka se rychle stala největší československou filmovou hvězdou a dokázala si podmanit i nejobávanější muže své doby. Vztah s ministrem říšské propagandy Josephem Goebbelsem z ní však obratem učinil národního nepřítele a symbol kolaborantství.

Tři přední čeští rappeři, deset skladeb, deset živých – někdy i živelných – filmových situací. A v nich výřečná profesorka lingvistiky, oprsklé děti z romského ghetta v Karviné, přísná matriční úřednice, žáci základní školy na pražském Jižním městě, sám zachránce českého jazyka Josef Jungmann či „všehoschopná“ Hana Hegerová.

Uprostřed pravidly svázaného světa chorvatské katolické církve se do sebe zamilují dvě řádové sestry. Intimní zpověď Marity a Fani odhaluje zneužívání uvnitř církve, zborcené ideály i nelehkou osobní cestu k pochopení, lásce a k sobě samým.

Zpěvačka, signatářka a mluvčí Charty 77 Marta Kubišová setrvala se ctí dvacet let v odporu proti komunistickému režimu. Když jí bylo dvacet sedm let, byla ve svém strmém profesním vzletu sestřelena ruskými okupačními tanky, které obsadily Československo.Důvodem byla pravděpodobně zpěvaččina píseň Modlitba pro Martu, která se stala protestsongem okupované země. Marta, trojnásobná Zlatá slavice z let 1966, 1968 a 1969 a sex symbol tehdejší doby, se živila lepením pytlíků. Stres vyvolaný dramatickou změnou života a normalizační beznadějí vyústil ve zpěvaččinu osobní tragédii. Svůj osud zpěvačka nesla bez reptání, přestože se stala terčem výslechů a šikanování ze strany Státní bezpečnosti.

Filmová hříčka z tradičních moravských lidových slavností ve Strážnici hledá pravdu o skutečném stavu folkloru u nás.

Otevřené svědectví o horečnaté politické atmosféře pražského jara a volbě generála Ludvíka Svobody prezidentem ČSSR, které vzniklo v krátkém období zrušené cenzury, jež definitivně padla až s listopadovými událostmi roku 1989...

Hudební dokument , který nechává nahlédnout do světa nahrávacích studií a provádí historií i přítomnosti elektronického zvuku.

Nejbližší a nejspolehlivější parťák Václava Havla, kamarádka, která nezkazí žádnou legraci, naopak ji vymýšlí, štědrá hostitelka, vášnivá hráčka a houbařka, milovnice přírody, ostrá glosátorka, statečná a neúnavná disidentka, žena věcná, vždy s nohama na zemi a vždy svá. Nový celovečerní dokumentární film režiséra Miroslava Janka (Občan Havel, Čtyři dohody) není pouze popisným životopisem, ale osobním portrétem výjimečné osobnosti – první dámy Olgy Havlové. Osobitá žena, veřejnosti známá jako manželka Václava Havla a zakladatelka nadace Výbor dobré vůle, je zde představena ze své civilní stránky. Janek se tolik nesoustředí na oficiální biografická data, ale nechává promlouvat dosud nezveřejněné archivní záběry a fotografie i osobní zpovědi přátel.

„Svět podle Daliborka“ je dokumentární film, který zachycuje život skutečného neonacisty z Prostějova jménem Dalibor K. Během dvou let (2015–2016) tým Víta Klusáka sledoval a dokumentoval jeho každodenní život. Dalibor, který pracuje jako lakýrník, je znám pro své amatérské horory, hudební tvorbu s naštvanými texty i malování. Navzdory tomu, že se blíží k čtyřicítce, žije stále s matkou Věrou a dosud neměl významný vztah se ženou. Je plný nenávisti k cikánům, Židům, uprchlíkům, homosexuálům, německé kancléřce Merkelové, pavoukům a zubařům. Film začíná v době, kdy se jeho matka seznámí s Vladem z Facebooku, Slovákem, který zastává extrémní názory. Je to tragikomický pohled na lidi, kteří sní o návratu doby Adolfa Hitlera, a zkoumá život člověka s radikálními názory a uměleckými ambicemi.

Pět hrdinů v pěti zemích na různých kontinentech ukáže život v pěti městech, jejichž vznik a historie jsou společné a jsou spojeny se jménem Baťa.

Civilní příběh vypráví o mladíkovi, který pomáhá svému otci s prací ve večerce. Film na každodenních situacích ukazuje, jak mladí Vietnamci žijící od dětství v České republice ztrácejí kontakt s kulturou svých rodičů, ale zároveň se nemohou stát plnohodnotnými členy české společnosti.

Film představuje život jako komplexní obraz, kde lze začít kdekoli a postupně odhalovat celek. Život plyne dál, lidé pracují, mají děti, a to buď z lásky, nebo protože nemají jiný smysl života. V moderním světě, kde Bůh chybí, se jistotou stává třeba i 24-hodin otevřené Tesco. Předlety přistálo Apollo 11 na Měsíci a dalším ambiciózním cílem je Mars. Každý lidský projekt potřebuje naději na dokončení, ideálně v průběhu jednoho života. Co se do takového života vejde? Béla, maďarský vědec v důchodu, čeká na smrt a mezitím sdílí několik úvah.

Kniha rozhovorů novinářky Renaty Kalenské se členem Plastic People Vratislavem Brabencem zachycovala nejen vzpomínky na undergroundovou éru, ale také autorčiny zážitky s touto svéráznou osobností. Na nich staví filmové pokračování této publikace, které zachycuje další rozhovory Kalenské a Brabence – improvizovaná povídání odehrávající se na místech, jež pro Brabence a Kalenskou něco znamenají. Vzniklo tak pásmo nezávazného filozofování, sebeironických vtipů i poznámek o životě ptáků a přírodě jako takové.

Co nevíte o houbách a na co by vás ani nenapadlo se zeptat aneb Filmová esej o převratných objevech mykorrhizy jako podobenství našeho života.

Uprostřed dvoutisícové vesničky Drnovice nedaleko jihomoravského Vyškova stojí fotbalový stadion pro osm tisíc diváků. Je to pyramida zaniklé fotbalové civilizace, jíž kdysi vládla slavná jména Karla Brücknera či Radka Druláka. Vzestup a pád drnovického fotbalového klubu je typický pro český fotbal, politiku a podnikání 90. let – jsou za ním nejen krásné góly, ale taky tajemní sponzoři, korupce či doping. Pojďme se společně vydat do dob, kdy topné oleje od benzínu ještě nerozeznali ani nejvyšší ministerští úředníci a kdy čeští fotbalisté hráli o evropský titul.

Celovečerní hudební dokumentární film nahlíží ve sledu absurdních obrazů do životů tří mimořádných jazzmanů: trumpetisty Laca Décziho, saxofonisty Ľubomíra Tamaškoviče a kontrabasisty Jána Jankejeho, kteří kdysi uprchli ze Sověty okupovaného Československa na západ, kde zazářili po boku renomovaných světových hudebníků a pustili se do jazzové války proti popu. Film režisérů Filipa Remundy a Roberta Kirchhoffa vypráví o křehké pomíjivosti slávy, která se tolik podobá páře, jež se tiše objeví a zase zmizí nad tekoucí řekou...

V roce 1989 jedenadvacetiletý iniciátor studentských protestů, dnes čtyřicátník, který má za sebou životní zvraty, výhry i zklamání. Jakuba Špalka pohání vpřed a zároveň pohlcuje posedlost divadlem. Jeho dům za Prahou se postupně plní kulisami a kostýmy, Jakubova žena a dvě dcery z něj však odešly. Za dveřmi čeká nový začátek a jedno z nejtěžších rozhodnutí vůbec. Film o hledání rovnováhy mezi svobodou, odpovědností za druhé a uměleckými zásadami přibližuje 23 let života jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla.

Ovládáme město nebo město ovládá nás? Stáváme se automaty? Je pražský primátor spíše cyklista nebo populista? Jedeme v tom všichni? Inspirující, emotivní a vtipný dokumentární příběh režiséra Martina Marečka hledá hravým způsobem odpovědi na otázky související s životem ve městě, civilizací v pohybu a dobrodružnou cestou ke změně. Osobní příběh režiséra a jeho pokusu proměnit město kolem sebe.

Film Oko nad Prahou je osobním i politickým životopisem Chobotnice neboli projektu pražské Národní knihovny, ale také životopisem zejména posledních let života autora tohoto návrhu Jana Kaplického, který si ve svém deníku v roce 1998 mimo jiné poznamenal: vyhrát soutěž a mít jednu lásku. Tímto zápisem, přečteným v úvodu snímku Eliškou Kaplicky, jakoby český architekt světového formátu napsal nejen "scénář" svojí závěrečné životní dekády, ale také filmu, který sleduje dramatický společenský příběh tvůrčí imaginace a také intimního vztahu muže a ženy.

Labyrintový portrét české kultury na prahu nového tisíciletí. Egon Bondy prorokuje kapitalistické peklo, Jim Čert se přiznává ke spolupráci s tajnou policií, Jaroslav Foglar nemůže najít otvírák na lahve a Ivan Diviš pronáší postřehy o vlastním pohřbu. Takové je Česko na konci 90. let, jak je podrobně popsáno v dokumentu Karla Vachka.

Film vypráví příběh Čecha Pepíka, který pochází z nejvíce ateistického národa v Evropě. Je vyslán do Polska, země známé svou silnou náboženskou vírou. Tento performativní dokumentární snímek, inspirovaný stylem Borata, zkoumá rozdíly v přístupu k náboženství mezi dvěma sousedními zeměmi.

Dokument zachycující vznik inscenace opery Olimpiade českého skladatele Josefa Myslivečka v nastudování Václava Lukse a orchestru Collegium 1704.