Nejlepší filmy válečný z roku 1946

V roce 1946 byl ve Francii obnoven Mezinárodní filmový festival v Cannes. Cenu za režii získal překvapivě neokázalý, napůl dokumentární, napůl hraný film Bitva o koleje režiséra René Clémenta. Nově vzniklá společnost Coopérative Générale du Cinéma Français, podporovaná odbojovou organizací železničářů Résistance-Fer, si Clémenta vybrala jako režiséra proto, že znala jeho krátkometrážní tvorbu, v níž nechyběly zdařilé dokumenty o práci železničářů. Prvotní záměr společnosti i režiséra vydat svědectví o podílu francouzských železničářů v boji proti německé okupaci přerostl v obraz kolektivního dramatu. K dokumentárním záběrům přiřadil režisér zcela přirozené hrané sekvence, které nezůstávají za autentičností dokumentárního záznamu. Jejich protagonisté jsou až na nepatrné výjimky neherci, skuteční železničáři. Velkým přínosem filmu byla práce kameramana Henriho Alekana, který pomohl vtisknout dílu originální styl.

Je po II. světové válce, a tři bývalí vojáci se vrací domů, kde žijí jejich rodiny a známí. Seznámí se spolu na palubě přepravního letadla, které letí do jejich města. Al Stephenson (Frederic March) je v civilu bankovní úředník, pilot Fred Derry pracoval před válkou jako barman, a Homer Parrish byl výborný hráč amerického fotbalu. Z války přichází především on ochuzen o obě ruce. O ty přišel při náletu na bitevní loď. Jak se všichni začlení do normálního života po hrůzách z právě prožité války?Po tom, co viděli, po hrůzách se kterými se setkali. Bude to možné? Bankovní úředník se svou ženou a dospělými dětmi, mladý pilot, který se těší na svou mladou ženu, námořník bez rukou... Tento film získal 7 Oscarů(marťan)

Hluboký lidský příběh na pozadí krvavých událostí 2. světové války. Tři kamarádi na život a na smrt si přísahají, že se nezamilují do žádné dívky, dokud neskončí válka. Shodou náhod se však ocitnou v eskadře pilotek a ihned je jasné, že láska musí zvítězit. Předtím, než ale může být naplněna, musí trojice mladíků projít řadou těžkých bitev, které jsou zatěžkávací zkouškou jejich psychických i fyzických možností. Nejhůře přitom dopadne letec Buločkin, kterému je po těžké havárii znemožněno létat v jeho milované stíhačce.

První rok znárodněné kinematografie přinesl na plátna kin pětici filmů z okupační tematikou. Jednoznačně nejlépe dopadlo okupační drama režiséra Františka Čápa Muži bez křídel, situované do událostí kolem heydrichiády. Hrdiny příběhu s akčními prvky jsou členové odbojové skupiny, kteří pracují na mimořádně exponovaném místě - na ruzyňském letišti. Jde většinou o zaměstnance údržbářských dílen, kteří ukrývají mimo jiné i malého chlapce Jirku, který zázrakem přežil tragédii v Lidicích. Proti nim stojí německé vedení letiště, gestapo a velice aktivní donašeč - vedoucí údržby Ullmann, původem sudetský Němec...

V srpnu 1944 přijedou němečtí vojáci hledat odbojáře do na první pohled normální nemocnice ve francouzských Alpách. Na druhý pohled je ale všechno jinak.

Taková hodinová sonda do poměrů v ČSR v době okupace. Tady je to v obraze malé vesničky, ve které se prostě občané přizpůsobují stávající situaci. Každý po svém. Každopádně tento film má v sobě odkaz, který by se měl zvlášť dnes znovu a znovu opakovat. Je to jednoduché. Nezapomeneme ani my ani naše děti.

Válečné drama o protinacistickém odboji v předjaří posledního válečného roku. Němečtí zlosynové zuřivě pátrají po svých odpůrcích, vyhrožují vesničanům, kteří pomohli sestřelenému pilotu vyslaného z Anglie. Jenže i v českém prostředí se rozmáhá podezírání, kdosi se totiž snížil k udavačství.