Spisovatel J. R. R. Tolkien pracoval na svých příbězích takřka celý život. Není divu, že procházely dlouhým a komplikovaným vývojem. Slavný Pán prstenů tak vypadal v prvních verzích příběhu úplně jinak, než ho známe dnes. Víme to i díky knihám The History of Middle-Earth, které mapují autorův náročný tvůrčí proces a odhalují přitom leccos zajímavého.
V některých případech se postavám změnila jen jména. Hobit Frodo se jednu dobu jmenoval Bingo. Králové Gil-galad a Elendil, kteří porazili Saurona, se v raných textech objevují jako Gilgalad a Orendil (či Valandil). Jindy se ale úpravy týkají i samotného děje. Gandalf, ne Aragorn například původně chytil Gluma a elfové mohli vlastnit devět Prstenů moci, zatímco lidé pouze tři – ve finální verzi je tomu přitom přesně naopak. Jednu dobu pak Tolkien zvažoval, že by Prstenových přízraků bylo dokonce dvanáct, nebo že by vyměnil protagonistu za starého známého Bilba.
Největší středozemská záhada: Ani po šesti desetiletích nevíme, kdo je vlastně Tom Bombadil
Spisovatel také přemýšlel nad tím, že by spolu byli v nějakém příbuzenském vztahu sedlák Červík a Tom Bombadil, jeden z nejzáhadnějších tvorů Středozemě. V Hůrce pak původně hobiti nepotkali hraničáře Aragorna, nýbrž snědého dlouhovlasého půlčíka s dřevěnýma botama jménem Trotter. Trot je anglické slovo pro klus, zatímco to stride znamená něco jako rázovat. Snadno si tedy odvodíte, jak Tolkien přišel k pozdějšímu Aragornovu jménu Chodec (Strider).
Gandalf také na Větrově schoval dýmkové koření a kram, jídlo podobné sucharům vyráběné v okolí Ereboru – možná si ho pamatujete z knižního Hobita. Bingo (Frodo) také během střetnutí s Prstenovými přízraky bodne Černokněžného krále, který ho na oplátku zraní mečem Nekromanta, z něhož se později stala morgulská dýka.
Spisovatel také dlouho přemýšlel nad tím, zda Frodo dostane Žihadlo a Bilbovu mithrilovou zbroj. Kdyby ji měl totiž hobit na sobě, těžko by jej mohl přízrak zranit. Frodo tak mohl například brnění ztratit při setkání s mohylovým duchem, nebo mu mělo být ukradeno v Hůrce.
Tolkien navíc tehdy neměl ještě ani v hlavě ujasněnou geografii svého fiktivního světa. Během Elrondovy rady se tak čtenář mohl dozvědět, že se Temný hvozd rozkládá na území Mordoru, místo aby se Sauronova říše nacházela mnohem dál na jihu.
Drakobijci, králové, přemožitelé balrogů. Hrdinové světa Pána prstenů, které nejspíš vůbec neznáte
Boromir si cestou sněhem dobírá Gandalfa, že nedokáže roztavit družině cestu a Společenstvu by se víc hodil drak. Nakonec se však hrdinové rozhodnou pokračovat přes Caron-dûm alias Morii.
To, že Gandalf padne a následně se vrátí, Tolkien plánoval už od počátku. Původně však měla být čarodějova absence v příběhu delší. Gandalf měl ostatní hrdiny dohnat až na prahu Mordoru, poté co by byl král Ondu (pozdějšího Gondoru) poražen v bitvě. Spisovatel zvažoval, že by v hlubinách Morie čaroděj nalezl mithrilovou zbroj.
Na můstku v Morii měl Šedý poutník zprvu zápolit s jedním z přízraků a aby zastavil skřety, strhl část stropu. Tehdy ztratil hůl a v jedné verzi si i postěžoval, že bude trvat roky, než opět obnoví svoji moc. Připomeneme, že ve finálním textu Společenstva Prstenu Gandalf hůl zlomí až během potyčky s balrogem.
Gimli zkusí démona zasáhnout Legolasovým lukem, ale mine – elf sám totiž schytá šíp do ramene. Můstek nakonec zničí velký obr, když na něj skočí. Balrog se zřítí, načež povolí i část mostu kde stojí Gandalf a čaroděj padá také.
Faramir a Boromir: Bratři měli sen o Prstenu a naposledy se setkali až poté, co Boromir padl
Tento stručný výčet samozřejmě hodně zjednodušuje a spojuje vícero různých verzí příběhu. Vývoj děje Pána prstenů byl mnohem složitější a Tolkien často prováděl poměrně zásadní změny typu přidání Legolase a Gimliho do Společenstva. Pokud se chcete dozvědět víc a umíte dobře anglicky, vřele doporučíme již zmíněné knihy The History of Middle-Earth. Společenstvu Prstenu se konkrétně věnuje svazek nazvaný The Return of the Shadow.
