Filmové scénáře občas neuniknou i hodně podstatným změnám a někdy dokonce tvůrci změní svůj pohled na příběh až na poslední chvíli a části snímku se musejí přetáčet. Často jde jenom o úpravy kosmetického rázu, jindy je zásah do původních plánů vysloveně drastický. Vybrali jsme pro vás deset známých filmů, jejichž konec se měl původně od toho současného výrazně lišit.
Když se veterán bojů ve Vietnamu znovu ocitl na válečné stezce, fanoušci knižní předlohy z pera Davida Morrella mu světlou budoucnost nevěštili. Traumatizovaný voják se totiž na jejích stránkách prostřílí všemi, kdo se ho pokusí zastavit, jen aby v samotném závěru spáchal sebevraždu. Když ale dosud nehotový film autoři pustili několika pokusným králíkům, publikum neslo depresivní zakončení těžce. Filmaři nakonec dostali rozum a ponechali vrátka otevřená pokračování, což se jim mnohonásobně vyplatilo.
Yoda je moudrý, vlídný a přátelský zelený skřítek, myslíte si možná. Scéna vystřižená z Návratu Jediů ale ukazuje, že skrývá i temnější stránku. Na smrtelné posteli totiž Lukovi přizná, že zakázal Obi-Wanovi, aby prozradil svému učedníkovi pravdu o jeho původu. Jediové se náhle ukazují v úplně jiném světle: Lukovi mentoři z něj vychovávali zbraň proti Darthu Vaderovi a doufali, že se mladý adept nikdy nedozví pravdu.
Závěrečný díl původní trilogie měl být vůbec daleko drsnější. Uvažovalo se nad smrtí Landa Calrissiana a dokonce i Hana Sola, Luke také mohl zradit povstalce. Nakonec ale zvítězil optimističtější přístup, optimističtější přístup vedl k Ewokům, Ewokové vedli k Jar-Jarovi, Jar-Jar vedl k utrpení a utrpení vedlo k Temné straně Síly.
A ještě jednou se podíváme do předaleké galaxie. Loňský příspěvek do univerza Star Wars neobsahoval množství scén z trailerů, jak si povšimli především skalní fandové. Scénář totiž prošel výraznými změnami v úplně opačném gardu než kdysi šestá epizoda. Režisér totiž počítal s tím, že mu studio Disney nedovolí zahubit všechny hlavní postavy během několika posledních minut. Naštěstí se mýlil a Rogue One se tak stal skutečným Sebevražedným oddílem65 % loňského roku.
Ve dvoudílném závěru série o mladém kouzelníkovi jsme se původně měli dočkat hned dvou nečekaných usmíření. Hned na začátku si měl s Harrym potřást ploutví jeho rozmazlený bratránek Dudley Dursley a omluvit se za všechny patálie, do nichž Pottera během let zatáhl. Scéna měla ztížit hrdinovi jeho loučení se světem mudlů, nakonec ale skončila na podlaze střižny.
Na konci druhého dílu se měl potom za Harryho postavit i jeho odvěký rival, Draco Malfoy. V nouzi nejvyšší měl spolužákovi hodit svou hůlku a pomoci mu tak porazit zlovolného lorda Voldemorta. Scéna byla dokonce i natočena, tvůrci se ale dost možná báli tak výrazně pozměnit důležitou postavu, a nakonec materiál nepoužili.
James Cameron se druhým dílem slavného Terminátora pokusil sérii definitivně uzavřít a také se mu to málem povedlo. Za posledními scénami filmu, který můžeme vidět dnes, měl následovat ještě epilog odvyprávěný starou Sárou Connor. V něm jsme se měli dozvědět, jak k nukleární apokalypse nikdy nedošlo a její syn John zplodil dceru a stal se senátorem. Že by se v takovém případě zachránce lidstva ani nikdy nenarodil, nikoho zjevně netankovalo.
Ještě hůř ale vypadal alternativní konec dalšího Cameronova kultovního filmu, romantického oscarového Titanicu. V něm stařičkou Rose zpozoruje v noci posádka lodi, jak šplhá na zábradlí. V obavě o její život k ní přiběhnou, jen aby zjistili, že u sebe žena celé ty roky měla náhrdelník s neocenitelným modrým kamenem. Rose následně nechá Billa Paxtona, aby si šperk krátce podržel a pak šup s ním do vln oceánu!
https://www.youtube.com/watch?v=Y8cnPNC3NsE
Přitom všem ještě stihne mladému muži přednést kázání o tom, že je život sám tou jedinou skutečnou hodnotou a ten z přemíry emocí následně dostane hysterický záchvat. Fakt, nekecáme. Tedy ne moc.
Animovaná pohádka od Disneyho měla původně skončit Simbovou porážkou a svržením ze skály. Pád mladého lva však zbrzdily větve stromů, zatímco jeho protivník Scar bídně zahynul v plamenech. Ve studiu Disney však zjevně takový konec považovali za nadměrně drastický a vystačili si se zcela nevinným rozsápáním hlavního padoucha smečku mimořádně hladových hyen.
Pavoučí muž Andrewa Garfielda je už definitivně minulostí, předtím, než druhý snímek u diváků i kritiky propadl, ale rozhodně nešetřil ambicemi. V závěru měl původně představit Peterova otce Richarda Parkera, který počínání svého syna již delší dobu zpovzdálí sledoval. V těžké hodině, kdy po smrti Gwen Stacy hrdina pochybuje o smyslu Spider-Mana, přispěchal Richard s klasickou hláškou o zodpovědnosti, která přichází s velkou silou.
Bruce Willis hned v prvním díle zneškodnil nebezpečného padoucha Alana Rickmana. V super cool vesmíru Smrtonosné pasti je ale Rickmanovým bratrem Jeremy Irons, který samozřejmě prahne po pomstě. Nebohý Willis musí pod pohrůžkami skákat přesně tak jak jeho nepřítel píská. Zatímco v kinoverzi nakonec přesto Jeremyho Ironse přelstí, alternativní sestřih představuje drsnější finální akt.
Willis selže, je vyhozen od policie a stopuje uprchlého protivníka až do Maďarska. Tam povraždí jeho zbylé komplice, konfrontuje Ironse v zapadlém lokále a donutí ho hrát svou vlastní hru: ruskou ruletu s raketometem. Fakt.
Nedávná sci-fi s Chrisem Prattem a Jennifer Lawrence možná nepatří mezi kdovíjak slavné filmy, ale její scénář byl před změnami považován za mimořádně kvalitní. Zfilmovaná verze vyprávěla příběh dvou cestujících z vesmírné lodi, kteří se předčasně probudili z kryospánku. V Prattově případě za to mohlo poškození plavidla, s nímž se oba pasažéři museli v závěru snímku vypořádat, aby zabránili smrti své i zbylých spících kolegů.
Původní konec měl ale vypadat zásadně jinak. Počítač v něm totiž selhal natolik, že vystřelil všechny kapsle s lidmi do volného vesmíru. Na palubě zůstali jenom oba hlavní hrdinové a do cílové destinace by pak dorazili teprve jejich potomci. Pratt a Lawrence by se stali jakousi vesmírnou verzí Adama a Evy… přestože stejně jako v biblickém příběhu radši nechceme moc přemýšlet, jak by jejich rodina pokračovala v následujících generacích.
Tak co? Líbily se vám některé alternativní konce víc, než ty, které jsme nakonec skutečně viděli?
