Herec Ian McKellen známý hlavně z trilogií Pán prstenů a Hobit, kde hrál čaroděje Gandalfa, a nebo také oblíbený mutantský padouch Magneto z filmů X-Men, i přes svůj úctyhodný věk neplánuje odejít do důchodu s tím, že chce pokračovat, dokud mu to tělo a mysl dovolí.
84 letého skvělého herce se zeptal deník Variety, zda má nějaké plány na odchod do důchodu.
„Odejít do důchodu, co dělat?“ řekl McKellen. „Nikdy jsem nebyl bez práce, ale jsem si vědom toho, že se mi každou chvíli může stát něco, co by mi mohlo zabránit v tom, abych znovu pracoval. Ale zatímco kolena drží a paměť zůstává nedotčená, proč bych nemohl pokračovat. Opravdu mám pocit, že jsem v tomhle herectví docela dobrý.“
Uvedl herec, který je znám díky své desítky let trvající kariéře v divadle i ve filmech.
McKellen byl v průběhu své kariéry příjemcem mnoha ocenění, včetně Zlatého glóbu, Tony Award a šesti Olivier Awards. Získal také dvě nominace na Oscara, pět nominací na cenu Emmy a pět nominací na cenu BAFTA. Jeho kariéra mu vynesla i pověst jednoho z předních shakespearovských herců své generace.
V nejnovějším filmu The Critic se představuje jako Jimmy Erskine, divadelní recenzent s kyselým jazykem, který má sžíravý vliv na bojující herečku jménem Nina Land, kterou hraje Gemma Arterton.
„Často má ďábel ty nejlepší melodie a nejlepší repliky a je zábavné hrát pobuřujícího muže, který má zjevně nějaké emocionální problémy,“ uvedl McKellen během rozhovoru pro Zoom.
The Critic měl světovou premiéru na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.
„Byl to zajímavý scénář, směřující k melodramatu,“ řekl herec. „Pokud diváci nevěří tomu, co děláme, může se jim zdát, že některé akce jsou trochu přehnané. Zasáhnout byla složitá rovnováha.“
V The Critic je scéna, ve které Erskine mluví s Landem o nevýslovné kvalitě, kterou jsou umělci jako Olivier požehnáni – o vzácné schopnosti přivést postavu se všemi jejími rozpory a slabostmi do slavného života. Popisuje jejich „schopnost vykouzlit vznešené“ a připisuje to „odvaze dát ze sebe úplně vše“.
Ale tyto transformace provádí stejně těžce jako jeho postava Erskine. Jak herec poznamenal, nebyl formálně vyškolen. Do divadla se dostal přes Cambridge, kde se specializoval na literaturu.
„Nikdy jsem se nenaučil Meisnera ani žádnou herní techniku. Nechodil jsem na dramatickou školu. Často jsem si přál, abych měl spolehlivý přístup k tomu, jak se připravit. Každá hra nebo film pro mě stojí sama o sobě.”
U McKellena vše začíná u textu. Dívá se do svých scénářů a doufá, že se mu podaří najít vodítka o motivacích svých postav a zároveň načrtnout jejich příběhy. Pak začne přemýšlet o vnějších prvcích – o tom, jak se pohybují, o oblečení, které nosí, o skloňování a jejich hlasu.
„Než se Ian vůbec dostane před kameru, stihne tolik práce,“ říká Bill Condon, který McKellena režíroval ve čtyřech filmech, včetně filmu Bohové a monstra (Gods and Monsters), který mu vynesl nominaci na Oscara. „Nejdřív je tu hodně rozmluv o scénáři, a pak se začne zvenčí dostávat hlouběji. Konverzace se vede o rekvizitách, než začne hledat něco přesnějšího a expresivnějšího, aby tu věc našel. To mu to odemkne.“
McKellen spoléhá na citlivé režiséry, kteří ho k těmto zjevením popostrčí. „Jsem velmi závislý na tom, že někdo zvenčí řekne: ‚Tohle od vás dostávám‘. Dobrého režiséra bych definoval jako upřímného, který říká: ‚Podívejte, tohle většinou nefunguje. Ale, Iane, v tu chvíli, kdy jsi se rozhodl, že si nesedneš, jsi byl naprosto tou postavou.‘ Když si pak dokážu vzpomenout na ten okamžik a jaký to byl pocit a jak bylo moje tělo umístěno, mohu toho pocitu využít. Pak se to začne šířit po celé mé DNA.“
Herec také mluví otevřeně i o filmařích, s jejichž spoluprací nebyl spokojen. Například v nešťastném hororu Michaela Manna z roku 1983 The Keep (Pevnost). V něm byl McKellen nucen vydržet hodiny líčení, aby vypadal starší. Označuje to za svůj nejhorší filmařský zážitek.
„Michael Mann mi řekl: ‚Hraješ toho Rumuna.‘ Tak jsem jel do Rumunska, abych to prozkoumal, a naučil jsem se mluvit s rumunským přízvukem. První den natáčení mi Michael řekl, že chce, abych mluvil s chicagským přízvukem. No, nemohl jsem to udělat a od té chvíle se to zhoršilo.“
Většina rané části McKellenovy kariéry se odehrávala na jevišti. Do filmu se začal zapojovat až na konci 80. a 90. let. Sám uvedl, že jeho herecké umění bylo zpočátku příliš prezentační a postrádalo jemnost.
Dva klíčové momenty přiměly McKellena přemýšlet o svém hereckém umění. První z nich byla v roce 1976 zkrácená produkce „Macbeth“, ve které hrál vražedného generála naproti Judi Dench pod vedením Trevora Nunna. Představení se hrálo pro intimní publikum, tedy kolem 120 lidí.
„Radost byla z toho, že diváci viděli každý pohyb, který váš obličej udělal. Byli tak blízko. Poté jsem už nikdy nechtěl pracovat ve velkém divadle.”
Druhá a závažnější změna přišla, když se McKellen v roce 1988 rozhodl přiznat se ke své sexuální orientaci, což bylo prohlášení, které učinil na protest proti tomu, že vláda Margaret Thatcher přijala řadu zákonů v celé Británii, které zakazovaly „propagaci homosexuality“ místními úřady.
„Téměř přes noc se vše v mém životě změnilo k lepšímu – změnily se mé vztahy s lidmi a celý můj přístup k herectví. Lidé, kteří nejsou homosexuální, prostě nevědí, jak vám škodí, když lžete o tom, co jste, a stydíte se za sebe. Byl jsem vychován v době, kdy pro mě bylo nezákonné mít sex s mužem. A nebylo to tak dávno.“
Snímek The Critic se odehrává během třicátých let a Erskine, který je gay, se ocitá na pokraji vyhození poté, co ho zadrží policie. Aby si udržel práci, uchýlí se k vydírání. McKellen řekl, že utajení a hrozba skandálu, které musí Erskine vydržet, je to, co ho tlačí na temnou stranu.
Režisér snímku Anand Tucker si myslí, že důvěrná znalost jeho předního herce o psychologickém dopadu života v tomto druhu netolerantní společnosti pomohla utvářet jeho výkon. „Nesouhlasím s myšlenkou, že musíte být gay, abyste mohli hrát roli gaye,“ říká Tucker. „Ale v Ianově případě je v jeho vlastní prožité zkušenosti něco, co mu umožnilo vnést do role jakousi naléhavou pravdu. Hluboce chápal, co to znamená být outsiderem, kterému se vyhýbají pro pravdu o tom, kým je.“
Je to role, kterou McKellen původně neměl hrát. Když byl The Critic poprvé oznámen, Simon Russell Beale byl obsazen jako Erskine. Ale poté, co COVID zpozdil produkci, Beale byl zaneprázdněn jinými projekty. Na to jestli mu vadilo, že je pro snímek až druhou volbou herec prozradil:
„Nemyslím si, že jsem někdy první volbou,“ řekl a poznamenal, že jeho role Gandalfa byla nabídnuta mnoha dalším hercům, než dostal výzvu k cestě do Středozemě. „Určitě jsem nebyl pro Gandalfa první volbou. Tony Hopkins to odmítl. Sean Connery odmítl. Doufám, že se teď všichni cítí hloupě.”
The Critic přichází v rušném období McKellenova profesního života. Má se objevit v neobvyklé filmové adaptaci Hamleta, kde bude hrát mladého prince, přestože je osmdesátník. Na jevišti se letos McKellen objeví v komedii „Frank a Percy“, která, jak doufá, bude adaptována pro film.
Nyní, když vstoupil do své deváté dekády, McKellen uvedl, že si neustále připomíná svou smrtelnost, ale neuvažuje o něčem tak dramatickém, jako je odchod do důchodu.
