Pokud vás ve své době všechna ta věda v Interstellaru84 %Christophera Nolana trochu zmátla, nebo pokud se zkrátka chcete o filmu dozvědět nějakou tu zajímavost, otevřeli jste si správný článek. Sci-fi snímek o hledání nového domova pro lidstvo si v něm rozebereme hezky dopodrobna.
Hned ze začátku filmu se dozvídáme, že svět v nepříliš vzdálené budoucnosti postihla ekologická katastrofa. Rostliny umírají a prachové bouře situaci zemědělců dále zhoršují. Tvůrci se inspirovali skutečným případem z americké historie, takzvaným Dust Bowlem 30. let minulého století.
Tehdy byly americké a kanadské prérie postiženy suchem a nevhodnými metodami obdělávání půdy, takže došlo k erozi půdy na prach, který byl následně hnán větrem ve velkých oblacích. Dobové fotografie skutečně připomínají záběry z Interstellaru.
Profesor Brand, kterého ztvárnil herec Michael Caine, se proto rozhodl přijít se dvěma plány, jak zabránit postupnému zániku lidstva.
Plán A měl za cíl hlouběji pochopit gravitaci a využít získaných poznatků k evakuaci lidstva ze Země na novou planetu, kterou mezitím hledaly hlavní postavy za červí dírou. Její fungování je stručně vysvětleno přímo ve filmu – dokáže díky zakřivení časoprostoru přepravit vesmírnou loď s hlavními postavami do nesmírně vzdálené galaxie, aniž by přitom porušila známé fyzikální zákony, třeba překročením rychlosti světla.
V současné době podle astrofyzika Kipa Thorna, který na Interstellaru pracoval, dosud nevíme, zda by mohli lidé jednou skutečně červí dírou cestovat. Údajně se ale spíše zdá, že to možné nebude.
Pokud by plán A selhal, měl Brand v záloze plán B, tedy kolonizaci vhodné planety zygotami, z nichž by následně vyrostlo nové lidstvo. Plán B už tudíž neměl za cíl zachránit konkrétní lidi na Zemi, nýbrž člověka jako živočišný druh. Později jsme se dozvěděli, že plán B byl ve skutečnosti hlavním plánem profesora Branda, protože k vyřešení problému gravitace neměl potřebná data. Ta by musela být nějak odeslána zevnitř černé díry.
A přesně to se stane v závěru příběhu, když Cooper (Matthew McConaughey) zevnitř černé díry Gargantua pošle své dceři Murph informace přes hodinky, které jí daroval před svým odletem. Plán A tak nakonec přeci jen uspěje a lidstvo je zachráněno.
Založen je ale samozřejmě na pořádné dávce science fiction a jde hodně za hranice toho, co o gravitaci nebo černých dírách v současné době víme – to se týká zejména pětirozměrného tesaraktu uvnitř Gargantuy, který umožňuje Cooperovi poslat jeho zprávu do minulosti.
Některé články na internetu (kupříkladu na serveru Entertainment Weekly) také tvrdí, že se Cooper nikdy neměl dovnitř černé díry ani dostat. Vlivem enormního rozdílu působení gravitace na různé části jeho těla jej měl údajně stihnout nezáviděníhodný úděl, označovaný v astrofyzice půvabným slovem špagetifikace.
Cooper se měl prý roztáhnout do dlouhé lidské špagety, což je pochopitelně stav neslučitelný se životem. Kosmolog Brian Greene ale potvrdil časopisu Time, že u tak velké černé díry, jako je Gargantua, by špagetifikace nemusela proběhnout zdaleka okamžitě. Podrobnější vhled do problematiky jsme v angličtině objevili na serveru Universe Today, zde ho ale raději rozebírat nebudeme – jsme přeci jen filmový web, nikoli odborný časopis a neradi bychom informace nějak dezinterpretovali.
Co se Gargantuy obecně týče, Interstellar se jí ve své době chlubil jako údajně nejrealističtější černou dírou ve filmové historii. Přesto by ale měla správně vypadat jinak. Tvůrci se rozhodli vynechat takzvaný Dopplerův jev, který by způsobil změnu zabarvení z oranžovorudé na namodralou. Jedna strana by také měla poté být vzhledem ke změně vlnových délek mnohem tmavší, než druhá.
Christopher Nolan také údajně zamítl další úpravu podoby černé díry, totiž započítání dilatace času. S tou se ve filmu setkáváme hned na první navštívené planetě (té s obřími vlnami), kde čas postavám na povrchu plyne daleko rychleji, než třeba těm, co jsou na Zemi. Mezitím, co se Cooper na planetě krátce otočí, jeho dcera zestárne o celá desetiletí. Může za to právě extrémní gravitační působení přilehlé černé díry.
To by ale správně mělo mít vliv i na to, jak se Gargantua jeví z dálky pozorovateli. Ve snímku vypadá například její zářící prstenec až příliš symetricky – Christopher Nolan a jeho vědecký spolupracovník Kip Thorne však nakonec usoudili, že by realističtější podoba černé díry diváky nejspíš velmi zmátla a rozhodli se proto pro verzi, kterou jsme viděli ve filmu.
Podle francouzského astrofyzika Jean-Pierra Lumineta jsou každopádně řeči o dosud nejpřesnější simulaci černé díry ve filmu jen fámou, neboť se v žádném případě nevztahují k té podobě Gargantuy, jakou jsme viděli ve filmu.
Napak třeba design lidské základny, na kterou se dostane Cooper v závěru, je silně inspirován konceptem O’Neillovy kolonie. Loď Endurance pak vznikla na základě Mezinárodní vesmírné stanice.
Již zmíněný Kip Thorne je tak nakonec vzato kol a kolem spokojený s tím, jak Interstellar nakonec dopadl. V rozhovoru pro Science ale přiznal, že jedna konkrétní scéna ho přeci jen pokaždé vytáčí. Ledové mraky na planetě doktora Manna jdou ve filmu prý daleko za hranici toho, aby ještě realisticky dokázaly zůstat pohromadě.
