Přestože britského spisovatele J. R. R. Tolkiena celosvětově proslavila až kultovní trilogie Pán prstenů, historie Středozemě se začala psát daleko nenápadněji. Totiž vydáním dětské knížky Hobit, v níž se titulní hrdina Bilbo vydal s trpaslíky a čarodějem na dalekou cestu k Osamělé hoře.
Když ale na přímočaré, lehkým perem napsané dobrodružství pana Pytlíka navázala děsuplná výprava do říše zla, kterou v Pánu prstenů podstoupil jeho synovec Frodo, rychle vyšlo najevo, že oba příběhy v mnoha ohledech nejdou dohromady.
Nevěříte? Tak si někdy otevřete libovolný výtisk Hobita. Najdete v něm třeba mluvící měšec, který varuje svého zlobřího majitele, když se ho Bilbo pokusí ukrást.
V Hobitovi se také objevují obři, kteří nespadají do žádné kategorie bytostí, které hrají roli v pozdějších příbězích. Dokonce se v textu objevuje i zmínka, že ne všichni jsou zlí a zkažení, což může čtenáře vést k otázce, proč nehráli žádnou roli ve Válce o Prsten.
Glumovy oči jsou přirovnávány k dalekohledům, elfové a skřeti se příliš nepodobají svým pozdějším popisům v Pánu prstenů a pak je tu i celý ten příběh o vynálezu golfu, který se dostal i do filmové Neočekávané cesty81 %.
Nic z toho si asi ve vážném světě Středozemě, tak jak ho známe z pozdější trilogie, dost dobře nedovedeme představit. A podobně to měl i sám spisovatel J. R. R. Tolkien.
Nejvíc se během práce na Pánu prstenů změnila asi povaha Jednoho prstenu. Ten se v Hobitovi objevil spíš jen jako šikovná kouzelná hračka, díky které Bilbo dokázal překonat mnohé překážky na cestě. Teprve úvod Společenstva Prstenu přinesl odhalení, že je Prsten ve skutečnosti mocnou zbraní Temného pána Saurona a má rozkladný vliv na každého, kdo ho nosí.
Proto Tolkienpřepracoval kapitolu, v níž Bilbo hraje hru na hádanky s Glumem v hlubinách Mlžných hor. V prvním vydání totiž Glum vsadil svůj prsten do hry, nevěda, že ho ztratil. Když pak nemohl dodržet svůj slib, vyvedl aspoň pana Pytlíka ven z podzemních tunelů.
Tato slušnější verze postavy ale samozřejmě nešla dohromady s faktem, že byl Glum pod vlivem Prstenu celá dlouhá staletí. Proto Tolkien v druhém vydání přepracoval příslušné pasáže do podoby, v jaké je pravděpodobně znáte.
Autor měl nicméně v plánu i další změny, které by Hobita ještě víc přiblížily Pánu prstenů. Přepracoval celých několik kapitol, úpravy se však nakonec nikdy součástí knihy nestaly.
Za zmínku však závěrem jistě stojí, že drobné stopy lehkomyslnějšího tónu Hobita dodnes zůstaly patrné i v úvodních kapitolách Společenstva Prstenu, které se odehrávají v mírumilovném prostředí Kraje.
Třeba Gandalfův ohňostroj ve tvaru draka, který vyděsí přihlížející půlčíky, je při svém přeletu popisován jako expresní vlak. No a když hobiti vyrazí na svou dalekou cestu, dočkáme se odstavce, v němž nahlédneme do mysli lišáka, který je pozoruje.
Jsou to drobnosti, kterých si leckdo během čtení možná ani nevšimne. Dohromady však vyprávějí zajímavý příběh vývoje jednoho fiktivního světa, který začal v idylické pohodě Hobitína a skončil v plamenech Orodruiny.
