Kameraman Hoyte van Hoytema vysvětluje, jak se natáčela scéna testovacího výbuchu atomové bomby ve filmu Oppenheimer, která byla nazvána Trinity. Aby bylo dosaženo toho nejlepšího a autentického záběru, tak museli provádět reálné vědecké experimenty, které produkce poté využila při natáčení scény výbuchu atomové bomby ve filmu. Režisér Christopher Nolan ve snímku zachycuje život a kariéru amerického teoretického fyzika J. Roberta Oppenheimera. Cillian Murphy ztvárnil tuto klíčovou postavu ve filmu, která hrála důležitou roli při vývoji první atomové bomby. Tato bomba poprvé prokázala svou ničivou sílu během testu Trinity v roce 1945, jak je znázorněno ve snímku.
Hoyte van Hoytema je častým spolupracovníkem režiséra Christophera Nolana a i tentokrát režisér požadoval, aby podobně jako v jeho předešlých filmech, bylo zde použito minimum vizuálních efektů. Jak jsme se později dozvěděli, tak v Oppenheimerovi nebyly dokonce použity žádné vizuální efekty. Což při skutečnosti, že se jedná o film, kde hraje zásadní roli atomová bomba, může působit nemyslitelně a pro někoho až děsivě. Stál před nimi tedy nelehký úkol – museli vymyslet, jak vytvoří Oppenheimerův testovací výbuch Trinity bez použití počítačově generované grafiky (CGI). Týdeník Variety uvádí, že produkce vyvinula inovativní přístup k natočení této scény. Hoytema vysvětluje, že úzce spolupracoval s režisérem Christopherem Nolanem, supervizorem speciálních efektů Scottem Fisherem a supervizorem vizuálních efektů Andrew Jacksonem. Tento tým poté pracoval na tom, aby provedli řadu zajímavých vědeckých experimentů, které byly poté zachyceny přímo na kameru. Tyto experimenty se zaměřovaly na reakce a výbuchy na atomové úrovni, čímž vytvářeli autentické a působivé vizuální efekty. Níže si můžete přečíst kompletní komentář od Hoytemy:
„Samozřejmě jsme nemohli provést výbuch v plné velikosti, jaký by byl ve skutečnosti, a proto jsme museli použít trik. K vytvoření vizuálních efektů jsme se museli uchýlit k provádění vědeckých experimentů. Postavili jsme akvária s elektrickým napájením a do nich jsme vypouštěli částice stříbra. Tvořili jsme tvarované kovové balónky, které jsme osvětlovali zevnitř a nechali do nich narážet různé předměty, jako pingpongové míčky.“
„Pracovali jsme s různými expozicemi, využívali dlouhé a krátké časy závěrky, širokoúhlé negativní barvy. Pro nás to bylo jako na obřím hřišti. Test Trinity byl v podstatě složen a vyvinut z těchto miniatur vědeckých experimentů, které jsme pečlivě tvořili pod drobnohledem Chrise a mé maličkosti, abychom dosáhli požadovaných vizuálních efektů.“
Jak byl natočen test Trinity?
Oppenheimerův velký výbuch zachycuje také to, co se děje uvnitř zbraně na atomové úrovni. Pro tyto typy záběrů museli Nolan, Hoytema, Fisher a Jackson přijít s kreativním řešením a použili vědecké experimenty, které zahrnovaly ultra-blízké záběry pingpongových míčků, kovových balónků a dalších předmětů, kombinovaných s triky kamery.
Kromě těchto záběrů na atomové úrovni, které se objevují ve filmu, byla samotná exploze v Oppenheimerovi (Kinobox 91%) natočena s využitím miniatur. Fisher již dříve prozradil, že pro tyto záběry se produkce hodně spoléhala na modely zmenšeného měřítka. Aby vypadala exploze co největší, kamera byla umístěna co nejblíže k výbuchu.
Co se týče skutečných výbušných prvků, Jackson použil kombinaci benzínu, propanu, hliníkového prášku, černého prachu a hořčíkových světlic. Aby byl Oppenheimerův velký výbuch věrný skutečnému atomovému výbuchu, produkce navrstvila snímky těchto miniatur a vytvořila zdánlivě mohutné stěny rudých plamenů.
I když by možná bylo snazší vytvořit Oppenheimerův atomový výbuch pomocí počítačové generované grafiky (CGI), film však ukazuje, že Nolanova oddanost praktické filmové tvorbě pořád stojí za to a přináší divákům autentičtější zážitek.
3 komentáře
Ten, kdo napsal tento článek, nechápe, co to znamená vizuální efekty a považuje je pouze za CGI… Ale co čekat v dnešní době a úpadku všeho… Ach jo