Svět Zaklínače má fanoušky rozprostřeny hned na třech frontách, nejdříve jsme měli možnost spatřit knihy, následně přišla první seriálová adaptace, pokračovali jsme hrami a vrátili se zpět k seriálu. Mnozí se ponořili jen do jednoho, maximálně dvou odvětví, ale není málo ani těch, co okusili vše. Pojďme se tedy podívat, jak jednotlivé adaptace naložily s hlavními postavami. Obrázky vždy ukazují herní a seriálové pojetí, text pak cituje knihy.
Jelikož se podoba některých postav lehce mění v průběhu herní série, tak jsme do porovnání zahrnuli pouze třetí díl této série.
Geralt z Rivie
Znám také jako bílý vlk, řezník z Blavikenu, Gwynnbleid nebo Vatt’ghern. Jeden z prvních popisů Geralta nacházíme v knize Poslední přání.
Neznámý nebyl starý, avšak vlasy měl už docela bílé. Pod pláštěm měl odřenou koženou kazajku se šněrovadly pod krkem a na pažích. Když plášť odložil, všichni viděli, že mu na řemeni na zádech visí meč. Na tom by nebylo nic zvláštního, ve Wyzimě nosil v těch časech zbraň každý, nikdo si ale nevěšel meč na záda jako luk či toulec.
—
Neznámý opět sáhl do záňadří a vytáhl kulatý medailon na stříbrném řetízku. Byla na něm vyobrazena vlčí hlava s vyceněnými tesáky.
Další výraznější zmínky vzhledu bělovlasého jezdce se nám pak dostalo skrze knihu Meč osudu.
Černá kožená blůza s dlouhými, stříbrnými cvočky pobitými manžetami, by mohla svědčit o tom, že neznámý pochází z Novigradu nebo jeho okolí. Na druhé straně však mohl pocházet odkudkoliv, protože tato móda se v poslední době dost rozšířila, zejména mezi mládeží. Jezdec však v žádném případě nebyl nějaký mladík.
—
Jezdec měl vlasy bílé jako mléko, stáhnuté na čele koženou čelenkou, na sobě vlněný černý plášť spadající na zadek jeho kaštanové kobyly.
V Geraltově případě není nijak zvláště popsána jeho tvář, takže mimo kostýmu si zaklínačův vzhled můžeme celkem dobře domýšlet jak jen chceme. Jediná zmínka o jeho obličeji říká, že pohled na něj není příjemný.
Yennefer z Vengerbergu
První střetnutí s Yennefer je nám také dopřáno skrze knihu Poslední přání, kde se nacházejí následující popisy.
Vlasy odkryly její úzkou bledou tvář, fialkové oči a tenké rty… žena se posadila, měla hezká ramena a štíhlou šíji. Na ní černou sametku se šperkem – brilianty jiskřící hvězdou. Kromě ní na sobě neměla vůbec nic.
—
Čarodějka dopnula řemínky střevíců a vstala. Ani na podpatcích nebyla příliš vysoká. Zatřepala hlavou, ale ani přes usilovnou snahu se jí nepodařilo hřebenem zkrotit bujnou, nepoddajnou hřívu.
—
Viděl její levé rameno, bylo trochu výše než pravé. Nos, trochu moc dlouhý. Rty, trochu moc úzké. Bradu, poněkud ustupující. Obočí, nepříliš pravidelné. Oči… viděl příliš mnoho maličkostí. Naprosto zbytečně.
Z nich je samozřejmě patrné, že jak herní, tak seriálová podoba úplně neodpovídá, ale i zde máme celkem velký prostor pro naši vlastní představivost.
Princezna Cirila
Celým jménem Cirilla Fiona Elen Riannon, poprvé na ni narazíme až v knize Meč osudu, kde proběhne její první shledání s Geraltem v Brokilonu.
Měla světlé popelavé vlasy a ohromné, jedovatě zelené oči. Nemohlo jí být více než deset let.
—
Geralt postřehl, že v čele zdivočelého hejna upaluje dívenka, stejně hubená a křičící jako hoši. Na rozdíl od nich však za ní vlál dlouhý plavý cop.
Nejvýraznějším prvkem jsou její zelené oči, které jsou zmiňovaný skoro v každém popisu, další z nich najdeme v knize Krev elfů.
Zpod popelavé, nerovně a neuměle střižené hřívy na ni zíraly ohromné smaragdově zelené oči, dominanta drobné tvářičky se špičatou bradou a ohrnutým nosíkem. V těch očích byl strach.
Ohledně Ciri asi není seriálové adaptaci co vytknout, a i když oči Freyy Allan nejsou tak obrovské a zelené, jak říká kniha, tak jsou dominantou její tváře.
Marigold
Jednou z nejbarvitějších postav celého příběhu je bard Marigold, který se díky překladům dočkal hned několika jmen, jako jsou Jaskier nebo Dandelion. Jeho pravé jméno je ale Julian Alfred Pankratz, vicehrabě de Lettenhowe. V Posledním přání je popisován následovně.
Z chodby se ozval nevázaný smích, zvuk loutny a vzápětí stanul na prahu knihovny Marigold v liliovém kabátci s krajkovými manžetami a v kloboučku na tři facky. Když trubadúr spatřil Nenneke, přehnaně se uklonil, zametaje podlahu volavčím pérem na kloboučku.
Jak málo slov stačí k tomu, aby člověk pochopil grotesknost této postavy. Další popis pochází z Meče osudu.
Vedle něho, lehce brnkaje na struny loutny, zpola seděl, zpola ležel štíhlý chlapík. Do očí měl posunut podivuhodný klobouček švestkové barvy ozdobený stříbrnou přezkou a dlouhým, nervózně se chvějícím volavčím pérem.
Geralt ihned poznal tu výstřední pokrývku hlavy, proslulou od Buiny po Jarugu, známou na dvorech a hradech, v hostincích, krčmách i putykách. V těch obzvlášť.
Bohužel jsme v seriálu neměli možnost vidět jeho pověstný klobouček, a i když úplně nevystihli Marigoldovu oblíbenou barvu, tak to nic nemění na tom, že jinak je jeho podoba vyobrazena celkem dobře, a to včetně všech povahových rysů.
Triss Ranuncul
Ve hrách i knihách jde o jednu z velmi důležitých postav celého příběhu. V seriálu z dílny Netflixu se jí zatím bohužel nedostalo dostatečného prostoru, ale to je i tím, že se poprvé výrazně objeví až ve třetí knize. První její popis ale máme už v Meči osudu.
Triss Ranuncul s kaštanovými vlasy, veselá, smějící se prakticky čemukoliv. Měl ji rád. A ona jeho taky.
Další zmínka jejího vzhledu tedy přichází až v Krvi elfů.
Shodila z ramen kožešinovou pláštěnku, smekla liščí čapku a prudkým pohybem hlavy rozhodila vlasy – svou pýchu a své poznávací znamení. Dlouhé, husté, lesklé, nazlátlé kaštanové vlasy.
Ciri vydechla obdivem. Triss se usmála, potěšena účinkem. Pěstěné, dlouhé, rozpuštěné vlasy byly vzácností, znakem postavení, znakem svobodné ženy – své vlastní paní… pouze druidky a čarodějky – a poběhlice – stavěly na odiv bohatou, rozpuštěnou hřívu, aby tak zdůraznily svou volnost a nezávislost.
Jak už bylo řečeno, v seriálu zatím moc prostoru neměla, takže je otázkou jak bude vypadat v pozdějších řadách. Mnozí navíc nejsou s její seriálovou podobou spokojeni hlavně kvůli tomu, jak jsou na ni zvyklí z her, kde jsme s ní trávili opravdu velkou část času.
Fringilla Vigo
Nejde o postavu, se kterou bychom se v rámci příběhu střetávali tak často, jako s hlavními aktéry, ale v seriálu sehrála celkem výraznou roli. Vzhled Friginlly byl navíc důvodem pro mnohé debaty, protože jde o nejvýraznější postavu, u které bylo zvoleno jiné etnikum, než jaké jsme doposud měli možnost vidět. Jejího prvního výraznějšího popisu se dočkáme až v knize Křest ohněm.
… a její mladší kolegyni Friginlle Vigo, sympatické, půvabné a nevtíravě elegantní, se zelenýma očima a vlasy černými jako Yennefer, avšak kratšími, rovnými a hladce učesanými.
Největší zmínku o jejím vzhledu pak najdeme v Paní jezera.
Její společnice byla víceméně stejně vysoká a na rtech měla rtěnku stejné barvy. Na tom ale podobnost obou žen končila. Ta druhá nosila na krátce ostříhaných vlasech krajkový čepeček lemovaný mušelínovým závojíčkem sahajícím po špičku nosu. Květinový motiv na závoji nemohl zamaskovat velké a lesklé oči, zvýrazněné zelenými stíny. Stejný květinový závoj průsvitně halil výstřih černé toalety s nabíranými rukávy. Šaty byly na zdánlivě náhodných místech ozdobeny zlatě vyšívanými hvězdami s drobnými broušenými krystalky akvamarínu a horského křišťálu.
—
A Fringilla Vigo. Sklíčená, smutná a bledá – chorobnou, doslova mrtvolnou bledostí.
Můžeme tedy téměř s určitostí říct, že Fringilla měla být běloškou, je ale na druhou stranu pochopitelné, že kvůli rasové vyváženosti bylo potřeba uvést alespoň jednu důležitou postavu tmavé pleti. V tomto případě navíc nejde o zas tak zásadní problém.
Myšilov
Myšilov, znám také jako Ermion, byl důležitým členem dvora Cintry, kde pomáhal s výchovou mladé princezny Cirily. V knihách se s ním poprvé setkáváme na hostině, kde následně spatříme i Ježka, tedy v knize Poslední přání.
‚Koho ještě jsi přivedl, Eiste?‘
Vysoký muž se štětkovitým vousem na bradě a hromotluk s dudami na zádech poklekli vedle Cracha an Creite.
‚Zde je válečný druid Myšilov, jenž stejně jako já je přítelem a rádcem krále Brana.
Další střetnutí s druidem, kde máme možnost se dozvědět něco o jeho vzhledu, přichází v Meči osudu.
Stěna lesa, která uzavírala cestu, se rozmazala, duhově se zaleskla a zmizela. Znovu bylo vidět stezku. Na ní stál šedý kůň a na něm seděl urostlý jezdec s plavými vousy, v blůze z tulení kůže přepásané károvaným vlněným bandalírem.
Co se týče Myšilova, tak největší kontroverzí je asi jeho smrt v seriálu, protože jak ukázal třetí díl herní série, Ermion je živý a zdravý na Skellige. Vzhledově také nejde zrovna o věrohodnou podobu, na druhou stranu můžeme ale říct, že byl ovlivněn dvorem Cintry a díky tomu upustil od svého druidského vzhledu.
Sami tedy můžete posoudit, jak moc seriálová adaptace vystihuje knižní podobu postav. Další důležití aktéři dorazí v průběhu druhé série, kde bychom měli potkat například Vesemira.
