Podobně jako slavnější Pán prstenů vznikal i Hobit mnoho let, během nichž prošel celou řadou zajímavých proměn. Ty shrnuje kniha The History of the Hobbit, kterou jsme za vás přečetli a vybrali jsme z ní to nejzajímavější. Příběh si postupně projdeme chronologicky a odhalíme, jak některé slavné scény vypadaly v raných náčrtech.
Čaroděj Gandalf, který jednoho krásného dne dorazí ke dveřím Dna pytle, se zprvu jmenoval Bladorthin a Tolkien ho popisoval jako malého mužíka. Poslední král pod Horou si zase říkal Fimbulfambi, drak byl Pryftan a skřet, jemuž urazil hlavu Bilbův předek se jmenoval Fingolfin. To určitě pobaví znalce Silmarillionu, neboť autor J. R. R. Tolkien později toto jméno použil pro vznešeného elfího vládce. Thorin si říkal Gandalf.
Pán prstenů: Boromirův vrah i tajuplný elf Figwit. Středozemské postavy, které v knihách nenajdete
První verze příběhu dokonce obsahovala zmínky o místech, která existují v naší době – třeba o poušti Gobi či o červech z daleké Číny. Osamělé hoře se říkalo Černá hora a Temnému hvozdu pak Divoký hvozd. Ten podle všeho odpovídal lesu Taur-nu-Fuin v Silmarillionu. Jiná část Hobita pak dokonce zmiňbuje příběh Berena a Lúthien jako událost v živé paměti, což ukazuje, že chronologie Tolkienova světa dosud nebyla ani zdaleka pevně stanovená.
Autor ovšem opustil tuto podobu příběhu hned v úvodu a přepsal ho. Přesto třeba alternativní jména Gandalfa a Thorina vydržela až zhruba do druhé půlky příběhu, k čemuž se později ještě vrátíme. Tolkien se také držel pohádkovějšího tónu a záměrně vplétal do příběhu anachronismy – když družina opustila Kraj a cestovala divočinou, podotkl vypravěč, že sem nejezdí ani policista na jízdním kole.
Ve skrýši zlobrů měli hrdinové krom zbraní narazit i na klíč od zadních dveří Osamělé hory, který ve finální verzi vlastní Gandalf už na začátku příběhu. Elrond ho správně identifikoval jako trpasličí práci, jeho účel však družina objevila až náhodou, když dorazila k Ereboru.
Nejzásadnější změna se však týkala Gluma – a vydržela v příběhu opravdu dlouho. Přestože tvor od počátku plánoval Bilba sežrat v případě porážky v hádankové soutěži, původně mu také plánoval darovat svůj Prsten jako výhru. Protože ho však hobit našel už dříve, vyvedl ho Glum místo toho z jeskyní. Mnohokrát se přitom omluvil a dokonce nabídl Bilbovi čerstvou rybu k jídlu.
Komu dřív patřil Gandalfův meč? Představíme 10 nejmocnějších elfů ze světa Pána prstenů
Tato verze se objevila dokonce i ve finální knize a spisovatel scénu pozměnil až v jednom z pozdějších vydání. Pracoval totiž už na Pánu prstenů, v němž Bilbův šperk nabyl na významu. Hobit proto na Elrondově radě přiznal, že o setkání s Glumem lhal a původní text se tak zpětně stal jeho vybájenou verzí.
Tolkien také zprvu netušil, že by Glum mohl být jakkoli příbuzný s půlčíky. Popisuje ho ostatně jako černou bytost se svítícíma očima.
Medděd (v anglickém originále Beorn) si původně říkal Medwed, jméno si spisovatel vypůjčil z ruštiny. Zároveň plánoval, že bude kožoměnec v závěru příběhu odčarován.
Úplně jinak vypadala cesta Thorinovy družiny Temným hvozdem. Když trpaslíky unesli pavouci, měl Bilbo vzít klubko jejich sítě a použít ho pro orientaci v lese, podobně jako to udělal antický hrdina Théseus ve slavném příběhu o minotaurovi a labyrintu.
Když by později družinu zavřeli elfové do vězení, hobit by podle náčrtu příběhu ukradl nějaké jídlo a vydal by se na dalekou cestu najít Bladorthina (Gandalfa). Cestou by se znovu setkal s Meddědem a trpaslíci by nakonec byli propuštěni výměnou za slib bohatých darů elfímu králi.
Hobit: Jak mohla druhá středozemská trilogie vypadat, kdyby ji nenatočil Peter Jackson
Za zmínku stojí ještě jeden zajímavý detail: Tolkien explicitně zmiňuje, že lesní elfové jen zřídka využívají kovové zbraně. Bojují prý hlavně kyji a luky, přičemž hroty šípů vyrábějí z kosti nebo kamene. Tento motiv později samozřejmě z příběhu zmizel.
Příště si projdeme druhou půlku příběhu a prozradíme si i něco o plánovaném přepracování Hobita, které spisovatel plánoval po vydání Pána prstenů.
