Duna: Část druhá konečně urovnává 59 let starou debatu o hlavním hrdinovi Duny Franka Herberta Paulu Atreidovi (Timothée Chalamet). Ačkoli se epický příběh Duny soustředí na Paula „Muad’Diba“ Atreida, nedělá to z něj hrdinu. Jedním z důvodů, proč Herbertův román zůstává tak vlivný, je způsob, jakým kritizuje archetypální – a často problematický – výběr toho „vyvoleného“ v science fiction. V návaznosti na to diváci debatovali o tom, zda je Paul Atreides nakonec hrdinou, nebo padouchem. Série Duna Denise Villeneuva se naštěstí věrně opírá o Herbertovy původní záměry.
Na druhou stranu konec adaptace Duny Davida Lynche z roku 1984 vykresluje Paula (Kyle MacLachlan) jako triumfálního hrdinu. Kultovní klasika vyjadřuje svou pointu, když Paulovo vítězství na Arrakisu vyvolá bouři s deštěm – ne svatou válku, která by rozervala vesmír. Duna: Část druhá se v některých detailech od knižní předlohy odchyluje, ale změny, které Villeneuve provádí, lépe slouží antikolonialistickému a protibělošskému spasitelskému narativu filmu. Například Chani (Zendaya), nelítostná fremenská bojovnice a Paulova milenka, je skeptická ohledně jeho role mesiáše a správně se domnívá, že je spíše prostředkem k ovládání Fremenů.
Vysvětlení debaty o tom, zda je Paul padouch, nebo hrdina
Frank Herbert v Duně záměrně zahrnuje všechny charakteristické znaky typického příběhu o „vyvoleném“, aby zdůraznil svou pointu: Paul není hrdina. Když nic jiného, je to tragická postava, která k dosažení svých cílů využívá pochybných prostředků. Paul je zpočátku nadšený z toho, že bude žít na Arrakisu a že se bude moct víc dozvědět o pouštní planetě produkující koření. Poté, co je jeho otec zavražděn rodem Harkonnenů (a na příkaz císaře), Paul cítí, že jeho cíle jsou v souladu s cíli Fremenů. Paul i Fremeni chtějí svrhnout Harkonneny, i když z různých důvodů.
Paulův osud je svázán s výchovným programem sesterstva Bene Gesserit
Když Paul a jeho matka lady Jessica (Rebecca Ferguson) utečou do pouště a najdou útočiště u Fremenů, Jessica využije své znalosti o jejich náboženské víře ve svůj prospěch. Nejen, že je Jessica obeznámena s plánem Bene Gesserit na vyvoleného, ale zároveň ví, že matriarchální řád zasel semínka fremenské víry v mesiáše – Lisan al Gaib. I když je Paul netrpělivě očekávanou nadbytostí, zdráhá se tento titul přijmout – a to z dobrého důvodu.
Duna 2 jasně ukazuje, že Paul není hrdina
Poté, co se zavděčil Fremenům, stojí Paul před volbou: uposlechnout volání svého domnělého osudu, nebo se břemenu úplně vyhnout, přičemž Paulova neochota nemá nic společného s hrdinstvím. Paul je obdařen několika snovými vizemi budoucnosti , takže ví, že přijetí role mesiáše Fremenů odstartuje sérii nezastavitelných krvavých událostí. Osvobození Arrakisu a pomsta jeho otce pro něj musí nutně znamenat krveprolití, které bude následovat.
(Pokračování Duny nazvané Mesiáš Duny se zabývá tragickými důsledky Paulových rozhodnutí.)
Po většinu Duny 2 se Paul staví na stranu Chani a mladších Fremenů: souhlasí s tím, že by je měl vést jeden z jejich vlastních lidí, a trvá na tom, že není prorokovaný Lisan al Gaib. Lady Jessica, která se mezitím stala ctihodnou matkou, ale využívá svého vlivu k tomu, aby přesvědčila fundamentalisty a další Fremeny o Paulově osudu. Paul zpočátku nelibě nese činy své matky, ale poté, co Harkonnenové nemilosrdně vybombardují fremenskou základnu, podlehne volání osudu. Věří, že jeho volba je menší ze dvou zel.
Duna 2 ukazuje, jak děsivý by byl Paul Atreides jako plnohodnotný padouch
I když se Paulovi podaří Arrakis osvobodit, jeho činy jsou všechno, jen ne hrdinské. Když se poddá příběhu Bene Gesserit a napije se Vody života – čímž získá schopnost jasnozřivosti napříč časem a prostorem a stane se předpověděným Kwisatzem Haderachem – zrazuje také všechny své instinkty. Co je však nejvíce znepokojující, je to, jak dobře je Paul schopen naplnit svůj osud. Když svolá Fremeny na schůzku a použije svou jasnozřivost, aby jim vyhrožoval, Paul Atreides ukáže svůj děsivý potenciál zla.
(Celkem je v důsledku náboženského zápalu, který Paul vyvolá, zabito zhruba 61 miliard lidí.)
Věčně skeptická Chani se cítí Paulovými činy hluboce zrazena. Nejen, že se Paul nechá strhnout pokušením stát se všemocným Lisanem al Gaibem, ale chová se, jako by to byla správná (a jediná) volba. V jistém smyslu to může být pravda: k zastavení Harkonnenů je Paulovo spojenectví s Fremeny mocným nástrojem. Mít pod kontrolou tolik lidí však Paulovi stoupá do hlavy. Když ostatní velké rody odmítnou uznat Paula za císaře, Kwisatz Haderach nařídí svým Fremenům, aby zaútočili na jejich flotily, čímž zahájí svatou válku, kterou sám předpověděl.
Proč je Paulův padouch ve filmu Duna: Část druhá docela tragický
Na konci Herbertovy Duny si Paul Atreides uvědomí, že dosažení jeho cíle – nashromáždit dostatek moci a vlivu ke svržení Harkonnenů a Císaře a zároveň osvobodit Arrakis – má strašlivou stinnou stránku. Vzhledem k tomu, že víra Fremenů v něj je tak silná, Paul již nemůže ovládat nebo potlačovat jejich touhu dobýt vesmír v jeho jménu. Stručně řečeno, důsledkem osvobození Arrakisu je krvavá svatá válka. Zdrcující tón, kterým Duna končí, je jasným varováním, abychom se měli na pozoru před hrdiny, zejména před těmi, kteří dosáhnou šalebného božského statusu.
I když Paul nechce, aby došlo ke svaté válce, a i když se staví proti proroctvím, také věří, že podvolení se příběhu je jedinou schůdnou cestou vpřed. Předchozí filmové adaptace nedokázaly tento sentiment vhodně vytěžit. Jak již bylo zmíněno, Lynchova verze vykresluje Paula jako hrdinskou postavu bílého spasitele – podvoluje se povaze kinematografie a tomu, co diváci očekávají od epických sci-fi filmů. Podle Herbertových vlastních slov je ale Duna o tom, „aby vám ukázala syndrom superhrdiny a vaši vlastní účast na jeho zrození“ a Duna: Část druhá si je tohoto záměru velmi dobře vědoma.
