„Vypadá to, že radši dáte 600 000 dolarů na film o nějakém retardovaném lesním čarodějovi, nebo na další MarvelAvengers sra*ku,“ reagoval na svém YouTube kanále režisér Uwe Boll poté, co nedokázal na Kickstarteru sehnat finance pro plánovaný snímek Rampage 344 %: „takže sbohem a sbohem Hollywoode.“ Minutu a půl dlouhé video pojmenoval lakonicky Všichni si na*erte.
Boll občas ve svých filmech i hraje.
Byla by ale škoda začínat až skoro od konce, protože celá Bollova kariéra je tak nějak bizarní. Původem německý režisér drží doktorát z literatury a filmy se rozhodl údajně točit už v deseti letech, kdy zhlédl snímek Vzpoura na Bounty78 %. Začal s kraťasy a později se pustil i do delších projektů v rodném jazyce. Začátkem nového století ale objevil svůj nový oblíbený žánr, který ho proslavil i daleko za hranicemi.
Boll totiž začal točit filmy podle videoher, a to přesto, že jsou podle jeho názoru ztrátou času.
Když dnes filmoví fanoušci a žurnalisté mluví o kletbě herních adaptací, mohli by ji s trochou nadsázky nazvat i kletbou Uwa Bolla. Před neumětelským zpracováním si totiž v jeho éře nemohly být jisté ani ty nejslavnější tituly: Boll natočil třeba filmovou verzi stříleček Far Cry37 % či Postal46 % nebo akčního fantasy RPG Dungeon Siege.
Jeho první herní adaptací byl ale snímek House of the Dead21 % podle stejnojmenné střílečky společnosti SEGA. Ten si dnes drží na Rotten Tomatoes skvělé skóre 3 % pozitivních kritických reakcí a 9 % těch diváckých. Podařilo se nám dohledat i nějaké ty dobové recenze. Té na webu Entertainment Weekly přišla i nejhorší známka F pro film málem jako plýtvání a jeho šokující mizernost prý doceníte, jen pokud se přiblížíte Absolutnímu stupidnu.
Boll se s kritikou vyrovnal po svém – vyzval nespokojené recenzenty na boxerský zápas. Porazil všechny čtyři, kteří na jeho výzvu odpověděli – včetně jednoho sedmnáctiletého, který podle serveru Wired ani nikdy nic o žádném Bollově filmu nenapsal. „Ponaučení zní: kritici jsou stejně špatně připravení v ringu, jako když píšou,“ okomentoval režisér své vítězství.
Zmlátit ale samozřejmě nemohl všechny své nebohé diváky, kteří také vesměs neměli jeho veledíla v kdovíjaké oblibě. Už House of the Dead podle serveru Cinema Blend při započtení marketingových nákladů skončil v červených číslech. Třeba film BloodRayne23 % ale propadl naprosto katastrofálně s výdělkem pouhých 3,6 milionu dolarů proti pětadvaceti milionovému rozpočtu.
Přesto šla o dva roky později do kin snad finančně nejkatastrofálnější bollovina všech dob – Ve jménu krále42 % podle již zmíněné videohry Dungeon Siege. Režisér se s ní moc nemazal. Finální bitvu ukradl ze Dvou věží88 %, hlavnímu hrdinovi nechal defaultní jméno Farmář a nějak přemluvil poměrně slavné herce typu Jasona Stathama, Johna Rhys-Daviese, Burta Reynoldse a Rona Perlmana, aby si v tomto veledílu zahráli.
Možná si teď říkáte, kde bral Uwe Boll na všechny ty propadáky peníze. Využíval kličky v německých zákonech, která umožňovala investorům do filmů odečíst si použité peníze z daní. Ve jménu krále byl ale poslední snímek, který takto ještě mohl vzniknout – pak se legislativa změnila a Boll byl nucen oznámit, že se bude propříště vysokorozpočtové produkci vyhýbat.
Krom finančních potíží se navíc nepřízeň diváků projevila i dalšími způsoby. Vznikla internetová petice, která požadovala konec Bollovy kariéry – a nasbírala přes 350 000 podpisů. „Jsem jediný génius v tomhle zas*aném byznysu,“ reagoval režisér: „chci, aby tam byla taky – něco jako probollovská petice. Čekám, že dostane milion hlasů.“ Nedočkal se.
No a tím se elegantně dostáváme zpátky na začátek našeho článku. Když Bollovi vyschl proud peněz od investorů, musel začít shánět peníze jinak. Vyzkoušel proto crowdfunding a ke svému zklamání měl brzy zjistit, že se žádný milion fanoušků na jeho příští prznění (nejen) videoherních předloh netěší.
Kickstarterová kampaň Postalu 2nasbírala necelých 30 000 z požadovaného půlmilionu. Rampage 3, na jehož crowfundingový neúspěch si Boll stěžoval v úvodu našeho článku, dokonce vybral na Indiegogo pouze 6 000 z požadovaného statisíce. Režisér přesto nakonec Rampage natočil a dokonce chtěl po odchodu Sama Raimiho převzít i obří blockbuster Warcraft: První střet73 %. Odpověď Blizzardu si nebrala servítky: „Neprodáme filmová práva, ne vám… především ne vám.“
V roce 2016 se za Bollem přímo na plac vydal reportér Vanity Fair. Stal se svědkem toho, jak režisér osobně bez jakékoli opory ve scénáři vymýšlí svým hercům repliky těsně před spuštěním kamer. Častá byla improvizace, prokládaná klidně i trapnými pauzami. „Myslím, že jediná instrukce, kterou jsem dostal, byla: ‚Běž tímhle směrem, aby sis nezacákal krví oblek,‘“ prozradil herec Zain Meghji, který se natáčení účastnil ve vlastních šatech.
Koncem téhož roku pak Boll oznámil konec kariéry: „Trh je mrtvý. Už na filmech nevyděláte žádné peníze, protože se prodeje DVD a Blu-ray v posledních třech letech propadly o osmdesát procent. To je skutečný důvod: nemůžu si zkrátka dovolit točit filmy.“
Uwe Boll se proto stal restauratérem a otevřel vlastní podnik Bauhaus v kanadském Vancouveru. A zdá se, že si vede lépe, než během své režisérské kariéry. Google, Yelp i TripAdvisor shodně ukazují lichotivá hodnocení nad 4 hvězdičky z pěti a Boll sám k tomu dodává, že je to méně komplikované, než filmařina.
To ale neznamená, že o něm už nikdy neuslyšíme. Letos na jaře si třeba hlasitě stěžoval na snímek Rampage Ničitelé59 %, protože má v originále stejný titulek, jako Bollův starší film. Při té příležitosti nazval novinku popcornovou sra*kou, která dál vymývá Americe mozek. A filmový mu neutuchající pozornost s gustem oplácí – před časem vyšel trailer na nový film, který životní příběh Uwa Bolla zpracuje.
