Spisovatel Arthur C. Clarke kdysi prohlásil, že dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie. Je proto pochopitelné, že vyspělé civilizace ze sci-fi filmů disponují hračkami, které dnešní věda nedokáže vytvořit. Autoři fiktivních vesmírů ale někdy svou tvůrčí svobodu až trochu zneužívají a vzpírají se i těm přírodním zákonům, na nichž ani sebedůkladnější budoucí výzkum pravděpodobně nic nezmění.
1) Exploze ve vzduchoprázdnu
Jak správně ukázal třeba režisér Alfonso Cuarón v úvodní scéně Gravitace 78 %, v kosmickém prostředí se zvuky příliš nešíří – pokud tedy zrovna neprolétáte třeba oblaky plynu. I tehdy je však nesmírně nepravděpodobné, že byste cokoli zaslechli obyčejným lidským uchem. Oheň, který výbuchy v pozemských podmínkách doprovází, samozřejmě ve vzduchoprázdnu hořet nemůže, takže jakmile stráví všechen kyslík z vnitřku kosmické lodi či stanice, uhasne.
Nebojte se samoty. 7 filmů, které si vystačily jen s několika herci
V některých sci-fi příbězích vysvětlují autoři slyšitelnost explozí a výstřelů uživatelským rozhraním vesmírných plavidel, která pomáhají svým pilotům ve snazší orientaci tím, že zvuky dodatečně vytvářejí.
2) Nadsvětelná rychlost
Poznatky současné fyziky ukazují, že cestování nadsvětelnou rychlostí není možné, a tak už to nejspíš zůstane napořád. Přesto Jediové stále cestují hyperprostorem a USS Enterprise dál používá svůj warp pohon. Krom problémů spojených s dosažením a překročením rychlosti světla superrychlé cestování provází ještě jeden, méně zřetelný problém. Loď musíte následně taky zabrzdit natolik, aby se mohla nějak rozumně přiblížit třeba k povrchu planety – na většině sci-fi plavidel přitom nevidíme žádná zařízení k tomu určená. V kosmu vám navíc nepomůže ani odpor vzduchu či jiného prostředí, který se stará o zpomalování běžných dopravních prostředků.
Když už jsme zmínili Star Wars, sluší se dodat, že tamní technologii mezihvězdného cestování nevymyslel žádný ctihodný profesor. Inteligentní rasy ji totiž okopírovaly od živočišného druhu jménem purrgil, který dokáže přežít ve vakuu a čas od času si přeskočí ze soustavy do soustavy. Hvězdní piloti tato velrybě s chapadly podobná zvířata nemají rádi, protože jsou kosmickou obdobou ptáků narážejících do letadel. Jak velká musí být populace purrgilů a jak hustý kosmický provoz, aby k tomu aspoň občas došlo, se neodvažujeme hádat.
Trošku jinak k cestování vesmírem přistupuje Interstellar 84 %, kde protagonista využije červí díru – k tomuto způsobu přepravy se samozřejmě naše výhrady nevztahují.
3) Mimozemšťané lidských proporcí
Evoluce utvářela člověka k přežití ve velmi specifickém prostředí vegetací zarostlé, částečně zaplavené hliněné koule, po které se prohání mnoho druhů vzduch dýchajícího jídla a taky pár přerostlých koček, které nepohrdnou lidskou svačinkou. Superinteligentní delfíni by ale měli oprávněně daleko víc nahnáno ze žraloků či kosatek a do vesmíru by místo v krabicích plných vzduchu jistě raději létali v akváriu.
Avatar: Už nejste v Kansasu. Povíme, jak vznikala kouzelná planeta Pandora a její obyvatelé
Přesto jsou sci-fi filmy přeplněné lidmi, kterým příliš vyrostlo ochlupení obličeje, lidmi, kteří mají špičaté uši, lidmi, kteří mají modrou hlavu a výrazné hlodáky a také malými, zelenými, devět staletí starými vrásčitými lidmi, kteří se za celý svůj dlouhý život nedokázali naučit anglickou gramatiku. Jeden z mála snímků, který se nebál zkusit něco nového, byl loňský film Příchozí 79 %.
4) Gravitace
Někdy si dá chytřejší sci-fi tu práci a představí divákovi vesmírnou loď, jejíž obytná část se neustále otáčí a simuluje tak gravitaci podobnou té pozemské. Až příliš často ale kosmické cestovatele drží při zemi zkrátka jenom nedostatečný rozpočet či lenost filmových tvůrců, kteří nechtějí náročně natáčet pohyb ve stavu beztíže. V několika předalekých galaxiích, na něž nebudeme ukazovat prstem, také až podezřele velké množství obyvatelných planet přitahuje objekty ve svém okolí stejnou silou, kterou působí Země na nás.
Beztížný stav přitom není pro spokojené vegetování lidských bytostí v žádném případě ideální. Vaše svaly rychle ztrácejí sílu a z kostí mizí vápník, takže se snáze poškodí. Pro puntičkáře dodáme, že gravitace samozřejmě působí na všechny objekty ve vesmíru, ne však vždy stejně silně.
5) Komunikace
Někdo by se mohl divit, proč ve vesmíru všichni kromě Jabby Hutta mluví anglicky, ale my ostatní víme, že zkrátka používají babylonskou rybku. Někdo jiný by se mohl divit, že všichni ve vesmíru vůbec mluví – tedy vydávají mechanické vlnění, které sluchové orgány ostatních bytostí rozpoznají jako řeč. Tady ovšem situaci opět zachraňují Příchozí, jelikož inteligentní hlavonožci z tohoto filmu místo vykecávání kreslí kolečka inkoustem.
My se ale ptáme, jak spolu mohou hrdinové sci-fi filmů mluvit přes půlku galaxie, byť za pomoci komunikačních zařízení. Už první lidé na Měsíci museli na pokyny ze Země čekat déle než sekundu. Na data z přístrojů vyslaných na Mars už ale vědci čekají zhruba třináct minut (záleží na vzdálenosti od Země v daném okamžiku). Obloukem se pak opět vracíme k problému nadsvětelné rychlosti. Korektně problémy s mezihvězdným telefonováním zobrazil třeba loňský snímek Pasažéři 74 %.
Bonus) Parsek
Tahle chyba se týká jenom série Star Wars, která je na ni zato zjevně velice hrdá. Podle tvrzení Hana Sola zvládla kdysi jeho loď Millenium Falcon Kesselský závod za pouhých dvanáct parseků. Parsek ale ve skutečnosti není jednotka času, ale vzdálenosti a rovná se přibližně třem světelným letům a čtvrtině dalšího.
Chtějí vás zabít. Potvory ze Star Wars, které byste vážně potkat nechtěli
Když se Solův výrok poprvé objevil ve čtvrté epizodě, mnozí ho přičítali pašerákově snaze ohromit své zákazníky. Už tehdy ale toto vysvětlení nedávalo příliš smysl, neboť Ben Kenobi měl také leccos nalétáno a Luke Skywalker byl nadšeným fandou všeho, co se dokáže vznést ze země.
Ještě méně pravděpodobné pak je, že by Hanovo tvrzení přijala i Rey o mnoho let později. Star Wars Legends, které už se ale v současné době nacházejí mimo oficiální kánon, ale nakonec záhadu vyřešily.
Nedaleko planety Kessel se totiž nachází několik supermasivních černých děr a běžná loď se k nim nemůže moc přiblížit, protože by byla pohlcena. Musí proto letět oklikou a do cíle dorazí zhruba po osmnácti parsecích. Millenium Falcon je ale tak rychlý, že si může dovolit zkrátit si cestu o celých šest parseků přímo mezi hladovými černými dírami.
Aby byl skalní fanoušek Star Wars dokonale uspokojen, je třeba podotknout, že Kesselský závod ve skutečnosti není žádným závodem. Jde o pašeráckou stezku, po které se ilegálně přepravuje koření, česká verze ale vyrukovala s doslovným překladem.
