Původem novozélandský režisérPeter Jackson byl a stále ještě je velkým hračičkou, byť kreativní praktické efekty nahradily v jeho pozdější kariéře nákladné CGI triky. Kdo by to byl řekl, že režisér slovutné trilogie Pán prstenů (2001 – 2003) započal svou filmařskou cestu natáčením nízkorozpočtových krváků plných hladových zombií, vražedných mimozemšťanů, vyvržených střev, smrdutého slizu a hromady utržených údů. Zde vlastně vidím poměrně shodnou analogii s režisérem Samem Raimim, jehož filmařský vývoj je až nápadně podobný. Každopádně, po snímcích Bad Taste – Vesmírní kanibalové (1987) a Meet the Feebles (1989) sehnal Jackson od investorů tři miliony dolarů, aby svůj úvodní trojlístek uzavřel jedním z nejkrvavějších a zároveň nejzábavnějších hororů všech dob. Předposlední film, který Peter Jackson natočil na Novém Zélandě nese název Braindead (1992) 82 %, a my si jej na následujících řádcích v krátkosti připomeneme.
Romantika zalitá krví
Ó ano, v jádru jde o klasický milostný příběh z červené knihovny. Mladý chlapec potká krásnou dívku a zamiluje se do ní. Chlapcova zlá a panovačná matka však se vztahem nesouhlasí a začne mladý pár sledovat. Během šmírování v zoo ale uklouzne na banánové slupce a vlivem pádu narazí do klece, kde žije zmutovaná krysí opice, která ji pokouše na ruce. Infikovaná maminka projde děsivou metamorfózou a stane se z ní hnijící oživlá mrtvola, jež nakazí půlku města. Chlapec a dívka budou muset spojit síly, aby společně porazili hordy zombií a zmutovanou matku. Dokáže čistá láska porazit zhoubné zlo?
Óda na nechutnost
Po první projekci tohoto filmu si uvědomíte dvě věci. Za prvé, že vás celoživotně přešla chuť na vanilkový krém a za druhé, že až vypukne skutečná zombie apokalypsa, budou vaše první kroky mířit do kůlny, aby jste měli sekačku na trávu hezky po ruce. Braindead je dokonale nechutná záležitost bez jakýkoliv morálních limitů. Variabilita gore efektů zde dosahuje naprosto nevydané úrovně a ani dnes, třicet čtyři let od premiéry, se nenašel důstojný vyzyvatel, který by této zombie taškařici mohl konkurovat. Tím se dostávám k tomu podstatnému. I přes nános hnusu a galony umělé krve je totiž Braindead především zábavný a na mnoha místech velmi vtipný. Film si drží jistou brakovou patinu, kterou kombinuje s naprosto šílenými nápady a smyslem pro černočerný humor. Už jen postava postaršího kněze, jež má pod pojmem „pomoc boží“ na mysli použití kung-fu, aby mohl bojovat s pekelnými vyvrženci, je dobrou záminkou k tomu, dát filmu šanci.
Hlavní postavou příběhu je Lionel (Timothy Balme). Roztržitý Novozélanďan, jehož život řídí dominantní matka Vera (Elizabeth Moody). Lionel se sice brzy zamiluje do místní prodavačky Paquity (Diana Peñalver), jenže začínající románek nepřející matka bojkotuje, protože nad synem nechce ztratit moc. Vše se změní během tajného rande, kdy matku na číhané ošklivě pokouše zmiňovaná krysí opice. Její toxické sliny infikovanou matku postupně zabijí, ale vzápětí ji opět probudí k životu a zažehnou u ní apetit po lidském mase. Postupná proměna a tělesný rozpad maminky vizuálně připomíná něco mezi hnisavým vředem, natráveným vlašákem a kaší ze zkažených brambor. Vrcholem v tomto ohledu budíš scéna u rodinného obědu, kdy matka pojídá své vlastní tělesné části, které ji odpadají do talíře s rozbředlými fazolemi. Opravdová chuťovka!
Lionel je ale stále tím zmanipulovaným a slepě milujícím synem. Místo toho, aby účesem matky prohnal salvu broků, se jí naopak snaží krýt a společně s několika dalšími zombíky všechny drží ve sklepě, kde nahnilou společnost udržuje v klidu za pomoci drog. Neřízená eskalace nákazy a snaha Lionela všechnu tu hrůzu před městem zatajit, vede k celé řadě totálně ujetých scén. V tomto bodě se film doopravdy začne vymykat všem ustáleným konvencím a bezostyšně sází do placu věci, o kterých by do té doby nikdo nevěřil, že mohou legálně vstoupit na stříbrné plátno. Karate kněz, jež nelítostnými kopy a hrstmi kloubů přeráží kosti zombie motorkářům, nemrtvá zdravotní sestra s odklápěcí hlavou nebo zombie sex, který vede k početí zombie dítěte. Tento motiv ještě režisér umocní vsuvkou, během níž se Lionel snaží nemrtvé dítko vychovávat. Malý satan je ale agresivní a „tatínek“ musí na veřejnosti přede svědky nasadit násilí. Pokud máte dojem, že dospělý muž, který před davem zděšených matek šlape na hlavu nemluvněte, je tím nejvíce šokujícím výjevem, jaký Braindead nabízí, pak vězte, že ve srovnání s poslední půlhodinou filmu jde ještě stále o relativně slabý odvar.
Večerní párty uprostřed honosného domu vede k do té doby nevídanému krveprolití, když návštěvníky napadnou hladové zombie. Jednotlivá zabití jsou natolik šílená a komiksově přepálená, že to na poprvé mozek ani není schopen všechno zpracovat. Ne, nebudu vám kazit všechna ta čvachtavá překvapení a pokud film neznáte, dejte mu příležitost a okuste jeho hnilobné kvality na vlastní kůži. Snad jen dodám, že vrcholná scéna se sekačkou na trávu dopomohla Braindead k titulu nejkrvavějšího filmu, jaký byl kdy natočen.
Peter Jackson a jeho partnerka Fran Walsh nalezli během psaní scénáře dokonalou rovnováhu mezi děsem a černou groteskou. Znechucení a občasný úlek zde naprosto přirozeně doplňují neřízené exploze smíchu. Někdy vám film dokonce předsouvá všechno naráz zabalené do jednoho úhledného balíčku. Jistě, bez dobrých herců by scénář fungoval jen z poloviny, ale ani v tomto ohledu neztrácí film plusové body. Kromě skvostně slizkého Iana Watkina jako strýčka Lese, byl trefou do černého hlavně Timothy Balme coby roztomile roztržitý Lionel. Neokoukaný novozélandský herec má skvělý komediální timing a dokáže své dialogy přirozeným způsobem prodat. Rovněž má vytříbený cit pro fyzicky pojaté gagy a celkově se dá říci, že celý film táhne na svých bedrech. Těžko říct, zdali by Braindead tak skvěle fungoval s jiným hercem na palubě.
Co naplat. Skutečně nejvýraznějšími prvky filmu ale navždy zůstanou poctivé praktické efekty z dílny Boba McCarrona a RichardaTaylora, na které díky použití levnějšího filmu (Super 16mm) padla poměrně značná část rozpočtu. Nejen, že jsou efekty chytře provedené a je na nich jasně vidět láska k řemeslu, ale všechny jsou navíc i nesmírně kreativní. Máte tu vytržení hrudního koše, oživlé vnitřnosti, odlupující se kůži, propichování snad všech myslitelných částí těla, trupy rozseknuté vedví, části těl potažených jinými částmi těl, zkrátka vše na co si jen vzpomenete. Tvůrčí tým také pochopil časté změny nálad ve filmu. Některé triky tedy podporují děsivou atmosféru jiné zase sází na černohumorný podtón. Dnes by filmaři přistoupili k použití CGI efektů, ale v roce 1992 šlo o působivou prezentaci protetiky, latexu, loutkářství a stop-motion techniky. Skutečnost, že všechno vypadá skvěle i dnes, berme jako příjemný bonus navíc.
Král Jackson
O tom, jak je možné, aby člověk, který natočil Braindead, získal letenku do Hollywoodu, kde mu byly následně předány otěže pro realizaci mnohamilionových projektů, můžeme zvesela spekulovat. Peter Jackson na začátku kariéry jednoznačně prokázal schopnost dotáhnout věci do konce. Jeho zápal, nadšení a láska k filmu je možná oním tajemným zaklínadlem, díky němuž zdárně postoupil na vyšší vývojový stupeň. Pokud znáte pouze současnou tvorbu tohoto režiséra a máte silný žaludek, pak neváhejte a zkuste prozkoumat jeho rané, krví nasáklé fláky. Braindead by mohl být více, než ideálním startem na vaší průzkumné misi.
