Láska nebeská86 % je jednou z nejpopulárnějších romantických komedií vůbec, zvlášť pak ve vánočním období. Sešla se v ní celá plejáda slavných (nejen) britských herců a natáčení si viditelně užili. Od premiéry už uplynulo bezmála patnáct let, přesto si však troufáme tvrdit, že o tomto oblíbeném filmu stále ještě nevíte všechno. Za velkými filmy totiž nezřídka stojí i stejně velké příběhy.
Anděl strážný a první verze scénáře
Začneme drobnou, leč divácky vděčnou rolí Rowana „Mr. Beana“ Atkinsona. Možná vás překvapí, že měla úplně vypadat úplně jinak. Z puntičkářského prodejce šperků se měl vyklubat anděl, který se svým mimořádně dlouhým balením dárku pokoušel odradit postavu Alana Rickmana od podvedení manželky. Když následně na letišti pomohl malému Sammymu proklouznout skrze kontrolu, měl se dle první verze scénáře rozplynout vniveč. Režisér a scénárista Richard Curtis však nakonec prozíravě rozhodl, že již beztoho tematicky bohatý snímek žádné nadpřirozené prvky nepotřebuje.
Úplně původně navíc plánoval dva samostatné filmy, z nichž jeden by se celý točil okolo Grantova ministerského předsedy a druhý by zmapoval vztah Firthova spisovatele. Pak si ale uvědomil, že jsou si obě dějové linky v detailech dost podobné a rozhodl se je unikátním způsobem propojit. Nakonec vymyslel úctyhodných čtrnáct romantických zápletek, z nichž se deset probojovalo až do výsledné verze snímku.
Dvě z vyřazených linek se nikdy nedostaly za fázi scénáře, zbylé dvě však byly natočeny a následně vystřiženy z filmu. Dočkat jsme se měli ještě afrického páru, který se společně snaží přežít období hladu a také vztahu ředitelky školy a její lesbické partnerky trpící rakovinou. V televizním vysílání se navíc také nezřídka vynechává dějová linka Johna a Judy (Martin Freeman a Joanna Page), které vidíme v několika scénách napodobovat pohlavní styk při natáčení erotického dramatu.
Protiva Bernard nebo role na míru
Richard Curtis také pokračoval ve své tradici a vepsal do snímku nesympatickou postavu Bernarda – v Lásce nebeské jde o protivného syna Alana Rickmana a Emmy Thompson. Režisér se tak mstí (příhodně) svému sokovi v lásce, britskému politikovi Bernardu Jenkinovi, který kdysi získal srdce Curtisovy tehdejší lásky Anne. Ve scénáři také zrecykloval nepoužitý vtípek ze svého staršího počinu Čtyři svatby a jeden pohřeb72 %. Jedná se o vyostřenou konverzaci mezi kuchařkou a mladým Colinem, který pohaní její jídlo.
Některé role psal přímo na míru hercům, kteří je nakonec ztvárnili.Martine McCutcheon byla vždycky první volbou pro roli premiérovy sekretářky a postava se dokonce jmenovala podle ní. Když ji pak ale tvůrci pozvali na casting, přejmenoval Curtis postavu na Natalii – údajně proto, aby nebyla McCutcheon příliš nafoukaná. Podobně na tom byl i její filmový partner Hugh Grant, ale také Emma Thompson,Laura Linney nebo Claudia Schiffer. Herci také měli během natáčení k dispozici hotovou vesničku z obytných přívěsů. Její jednotlivé části pojmenovali podle nejznámějších tváří na place.
Improvizace versus tanec
Přes výrazný tvůrčí podpis Richarda Curtise ale ve scénáři nebylo úplně všechno. Autor například instruoval již zmíněnou Emmu Thompson, aby sehrála reakci své postavy na manželovu nevěru dle svého nejlepšího uvážení. Herečka to nakonec udělala dvanáctkrát, než byla s vlastním výkonem spokojená a postarala se o jednu z nejsmutnějších scén v celém snímku.
Premiérův taneček naopak ve scénáři byl a Hugh Grant se mu snažil vyhnout, jak jen to bylo možné. Chtěl totiž svou postavu ztvárnit v poněkud přízemnějším tónu a nepohodl se kvůli tomu s Curtisem. Nakonec zatančil až v poslední natáčecí den. Jeho výkon měl i přesto odezvu ve skutečné politice, když jej později v jednom ze svých projevů zmínil Tony Blair. Vysvětloval tehdy zvláštní vztahy mezi Británií a Spojenými státy a přesvědčoval své voliče, že se nevyplatí to Američanům jenom tak natřít.
Good ol‘ ‚murica
Curtis si ale ze spojenců za velkou louží vystřelil hned několikrát, nejvíc samozřejmě ve scéně, kdy Colin Frissel dorazí do baru v Milwaukee. Když odmyslíme hru s přízvuky a kovbojské klobouky, trčí z amerického výletu zejména Colinova objednávka Budweisseru, krále piva. Milwaukee je totiž domovem hned tří konkurentů, Millera, Pabsta a Schlitze. Za zmínku také stojí, že si Colinův herec Kris Marshallnenechal zaplatit za svádění místních dívek. Přiznal totiž, že si jednadvacetkrát opakované svlékání jejich rukama nechal líbit natolik, že by mu bylo hloupé brát za to ještě peníze.
Muzikantské trio
Bylo by také hanbou nezmínit alespoň krátce i dětskou romanci mezi malou zpěvačkou Olivie Olson a bubeníkem Thomase Brodie-Sangstera. Dívka své pěvecké číslo odzpívala tak excelentně, že se tvůrci báli, že na diváky výsledek zapůsobí až uměle a v postprodukci proto do nahrávky přidali další nádechy a další drobné chybky. Brodie-Sangster se zase kvůli roli naučil hrát na buben.
Závěrem také musíme připomenout skvělou postavu zestárlého rockera Billyho Macka, kterou excelentně ztvárnil Bill Nighy. Toho údajně mrzelo, že si na plátně dělal legraci z tehdy velmi populární kapely Blue, především ale zezačátku vůbec netušil, že se účastní castingu. Domníval se zkrátka, že jednoduše čte scénář, aby ho mohla castingová ředitelka slyšet nahlas. Skutečně také pro snímek nahrál píseň Christmas is All Around, kterou mimochodem nedávno přezpíval i český herec Martin Dejdar.
Co bylo dál?
Protože základní nápad se vzájemně propojenými romantickými linkami tak skvěle funguje, několikrát jej ukradli další filmoví tvůrci. Vznikla třeba indická, polská, a dokonce i japonská varianta. Posledně jmenovaná verze dokonce přes půlku plakátu připlácla vánoční stromeček, kdyby to někomu nebylo úplně jasné. Letos však vyšlo i oficiální čtvrthodinové pokračování 67 %, kde jsme se dozvěděli, jak dopadli naši staří známí po všech těch letech.
