Série X-Men je definitivně u konce. Letošní premiérou snímku Dark Phoenix59 % skončila téměř dvě dekády dlouhá historie mutantské série a oblíbené hrdiny příště uvidíme asi až v propojeném vesmíru MCU, kde se připojí k Avengerům či Strážcům Galaxie. Nadešel tudíž čas bilancování a právě o ně se dnes pokusíme. Seřadili jsme tudíž všechny filmy série od nejhoršího po nejlepší.
O kvalitách třetího dílu asi nejvíc vypovídá to, že na pět let X-Meny pohřbil, takže museli být rebootováni. Poslední vzdor vyprávěl tragédii Jean Grey, naneštěstí ale dost nepřesvědčivým způsobem. Třeba smrt jejího milovaného Cyclopse vysloveně odbyl, zmátl diváky dočasnou smrtí Profesora X a ještě se snažil vyprávět dějovou linku o séru, které odebírá mutantům jejich schopnosti.
Poslední vzdor byl jednoduše překombinovaný a ještě ke všemu chudý na emoce. Magneto v něm ale aspoň zvedl celý Golden Gate Bridge v San Franciscu, což je dodnes jedna z nejpůsobivějších ukázek jeho schopností.
I Loganův výlet do Japonska měl své světlejší momenty. Třeba úvodní scénu, v níž hrdina zachrání vojáka před atomovým výbuchem. Nebo akční bitku na střeše rychlovlaku.Wolverine nicméně ztrácí dech v samotném závěru, kdy přijde předvídatelné finále plné klišé.
Zkrátka a dobře, japonský Wolverine je nejspíš tím vůbec nejzbytečnějším snímkem celé série. Titulní postavu vlastně nikam moc neposouvá a protože mu chybí originální nápady, nejspíš se vám záhy vykouří z hlavy.
Podobný problém má i Apokalypsa. Hlavně proto, že jsme v době její premiéry byli už dávno zvyklí na klasickou příběhovou strukturu. Magnetovi se stane něco škaredého, takže se naštve na lidi a vydá se cestou zla, jen aby v posledním okamžiku přispěl hrdinům na pomoc a zachránil jim kůži.
Na nejmocnějšího mutanta historie byl titulní Apocalypse až k uzoufání nudný, nová linka s Jean Grey nám přišla krapet odfláknutá a ze záplav drahé, ale poměrně fádní akce vyčnívala jen Quicksilverova nová scéna.
První rosomákova sólovka dle našeho názoru zůstává jedním z nejpodceňovanějších akčních filmů vůbec. Ano, má trapného Deadpoola se zašitou pusou. Ano, digitální efekty ve filmu vypadají, jako kdyby je někdo do záběrů dokresloval v Malování. Jenže to je jenom polovina celkového obrazu.
Sabretooth v podání Lieva Schreibera je Wolverinovi velice důstojným padouchem, potkáme mnoho dosud neviděných mutantů typu Gambita a potěší i hořkosladký konec. Za jedno zhlédnutí Loganův origin rozhodně stojí.
To podle nás platí i o letošním posledním příspěvku do vesmíru X-Men. Tomu se povedly hlavně akční scény, které působí dynamicky a originálně, zmínit musíme i povedený soundtrack Hanse Zimmera. Ani napodruhé se však tvůrcům nepodařilo důstojně prodat příběh Jean Grey.
Klopýtajícímu scénáři vůbec nepomohla záporačka v podání Jessicy Chastain a když se Magneto opět překvapivě pokusil udělat něco zlého po další tragédii, už jsme jenom smutně kroutili hlavou.
Pomalu se ale dostáváme k těm lepším mutantským filmům – a jak lépe začít, než tím úplně prvním? Originální X-Men přinesli revoluci. Ukázali světu, že superhrdinské filmy nemusejí být jenom pro teenagery a zároveň představili světu Patricka Stewarta, Iana McKellena či Hugha Jackmana v jejich ikonických rolích.
Očima dnešního diváka sice akce už nepůsobí tak efektně, jako na přelomu tisíciletí, film ale pořád funguje jako celek. Až budete mít někdy nostalgickou chvilku a vrátíte se k němu, určitě ani po letech nezklame.
První sólové dobrodružství Wada Wilsona působilo před lety tak trochu jako zjevení. Poprvé jsme se totiž dočkali komiksového filmu, v němž se sprostě nadávalo, občas jste zahlédli nahou kůži a krev stříkala po celém plátně. Do toho hlavní antihrdina trousil hlášky a strefoval se do zbytku superhrdinského žánru.
Koho zajímá, že akce nevybočovala z průměru a jméno padoucha byste už dávno zapomněli, kdyby si z něho Deadpool celou dobu nedělal srandu? Snímek si i tak zaslouží místo v horní polovině žebříčku.
Stejně jako jeho pokračování, v němž se Deadpool pokoušel zachránit malého mutanta před normálními lidmi, Cablem z budoucnosti i před ním samotným. Scénář se oproti jedničce trochu rozplizl a zvlášť ke konci měl problém udržovat tempo, jinak je ale dvojka vesměs větší a lepší.
Konečně má totiž peníze na drahé vtípky typu CGI souboje dvou obřích mlátiček či brutálního konce týmu X-Force. Navíc jsme se dočkali lepšího bondovského intra, než jaké měl kterýkoli skutečný film o agentovi 007.
Asi jste čekali, že legendární druhý díl potkáte poměrně vysoko. Rozhodně si to totiž zaslouží. Magneto a Profesor X poprvé spojili síly, dozvěděli jsme se první detaily z Wolverinovy minulosti a ve Williamovi Strykerovi našla série jednoho ze svých nejvýraznějších padouchů.
Zmínit musíme zejména perfektní úvodní scénu s Nightcrawlerovým útokem na Bílý dům, akce ale prodělala velký vývoj jako celek. Po komerčním úspěchu jedničky totiž režisér Bryan Singer konečně dostal pořádný rozpočet.
Pokud jsme na začátku článku vinili Poslední vzdor z toho, že sérii X-Men na čas pohřbil, První třída režiséra Matthewa Vaughna ji zase vzkřísila. A to přesto, že vyměnila prakticky všechny herce a vydala se do relativně vzdálené minulosti. Poprvé se ukázali James McAvoy, Michael Fassbender či Jennifer Lawrence.
První třída dokázala vůbec nejlépe prodat Magnetův tragický osud, vysvětlila také volbu Mystique a odhalila, proč se mutanti dostali do vzájemného konfliktu. A Wolverinovi nezapomněla dát aspoň krátké, vtipné cameo.
Budoucí minulost se podle našeho názoru První třídě co do kvality scénáře nevyrovná, má však jiné eso v rukávu. Noví herci se potkávají s těmi starými a sama časová linka musí změnit směr, aby byli mutanti zachráněni před vyhynutím. Zatímco navíc většina velkolepých finálních bitev v komiksových filmech akcentuje ničení, v Budoucí minulosti hrdinové zvítězí tak, že ušetří lidský život.
Film slouží jako přirozené finále celé série a popravdě by nám vůbec nevadilo, kdyby se jím tvůrci rozhodli skončit. To bylo ostatně prý původně plánem.
Finální Wolverinův snímek je víc westernové drama o stárnoucích, vnitřně pochroumaných postavách, než superhrdinská akční komiksovka. A to je na něm tak svělé. Žánrových blockbusterů s emzáky, obřími roboty či neposkvrněnými ochránci spravedlnosti jsme totiž už viděli desítky. Logan je jenom jeden.
A nekompromisní. Brutální, syrový, emocionální a na správných místech zároveň i citově vyprahlý. Unikátní do té míry, že si tu první příčku prostě zaslouží.
