My děti ze stanice Zoo (německy: Wir Kinder vom Bahnhof Zoo) je slavná autobiografická kniha z roku 1978, která autenticky zachycuje osud drogově závislé dívky Christiane Felscherinow a jejích přátel v západním Berlíně sedmdesátých let. Knihu napsali novináři Kai Hermann a Horst Rieck na základě rozhovorů s Christiane, které původně vznikly jako reportáž pro časopis Stern.
Já osobně jsem knížku četl ve svých 18-ti letech a i proto, že jsem dítě 90tých let, kdy byla problematika drog naprosto šílená a heroin se v Praze prodával skoro na každém nároží, tak mě knížka brutálně chytla nejen svou surovostí, ale i undergroundovou poetikou.
Vznik knihy
V roce 1978 se novinář Horst Rieck zabýval soudním případem obchodníka, který platil mladistvým dívkám za sexuální služby heroinem. Během procesu se setkal s tehdy patnáctiletou Christiane Felscherinow, která se mu rozhodla svěřit svůj příběh. Z původně plánovaného dvouhodinového rozhovoru se stala dvouměsíční intenzivní zpověď, ze které Rieck s kolegou Kaiem Hermannem vytvořili autentickou knihu vyprávěnou ich-formou z perspektivy Christiane.
Zpočátku ji však odmítalo několik nakladatelství jako příliš kontroverzní. Nakonec byla vydána v roce 1978 jako seriál v časopise Stern a následně knižně. Stala se bestsellerem a byla přeložena do více než 15 jazyků. Celkově se prodalo přes 3 miliony výtisků.
Děj knihy
Příběh sleduje Christiane od jejího dětství, kdy se s rodiči přestěhovala do berlínské čtvrti Gropiusstadt. Christiane se postupně setkává s drogami – od hašiše přes LSD až k heroinu, ke kterému se dostává ve 13 letech. Kniha otevřeně popisuje její pád do závislosti, první zkušenosti s prostitucí, zoufalství, zločinnost a těžké pokusy o léčbu a odvykání. Jádro knihy tvoří Christianiny osobní výpovědi, doplněné výpověďmi její matky, terapeutů, policistů a přátel.
Reflexe a kontroverze
Kniha byla přelomová tím, že vůbec poprvé otevřeně a bez příkras ukázala život drogově závislých mladých lidí široké veřejnosti. V osmdesátých letech se v Německu dokonce stala povinnou školní četbou. Přestože některé části textu byly před vydáním upraveny a některé scény odstraněny, dodnes zůstává působivou a bolestivě realistickou výpovědí o drogách a životě na okraji společnosti.
Filmová adaptace (1981)
V roce 1981 vznikl podle knihy film My děti ze stanice Zoo, který ještě zvýšil popularitu knihy. Film se natáčel přímo v Berlíně a účastnili se jej i sami autoři a Christiane. Film věrně zobrazil prostředí berlínské drogové scény, do hlavní role byla obsazena tehdy čtrnáctiletá Natja Brunckhorst. Atmosféru filmu podtrhl hudbou i slavný David Bowie, který se ve filmu objevil osobně při legendární scéně koncertu.
Nová televizní adaptace (2021)
V roce 2021 vznikla nová televizní verze My děti ze stanice Zoo, tentokrát v podobě osmidílného seriálu, který produkovala společnost Constantin Television pro platformu Amazon Prime. Hlavní scénáristkou byla Annette Hess, známá z projektů jako Ku’damm 56 a Weissensee. Režie se ujal Philipp Kadelbach. Seriál byl poprvé uveden v únoru 2021 a oživil zájem veřejnosti o tento nadčasový příběh.
Význam a ocenění
Kniha se stala nejúspěšnější německou populárně-naučnou knihou poválečného období. V roce 2006 získala literární cenu Buchliebling v kategorii knih pro mládež.
Závěr
My děti ze stanice Zoo je dodnes varovnou výpovědí o drogách a sociálních problémech, které bohužel stále existují. Kniha, film i seriál ukazují mladým lidem i rodičům rizika, se kterými se lze setkat, a také důležitost otevřeného dialogu o této problematice.
Doporučil bych knížku (případně film) každému teenagerovi, aby věděl jak to ve světě drog vypadá. Sice je dnešní generace jiná jako každá další, a závislosti se proměňují, ale i tak je to jedna z nejlepší prevencí jakou může v poutavé podobě teenager dostat k drogové problematice.
