Náboženství v Pánu prstenů: Vysvětlíme, jak spisovatele J. R. R. Tolkiena ovlivnilo křesťanství

Když si do Googlu začnete psát otázku týkající se Pána prstenů, navrhne vám v rámci automatického doplnění mimo jiné Jakým způsobem je Pán prstenů křesťanský? Není divu. Vliv Tolkienova   náboženství na slavný fantasy příběh totiž nejde na první pohled moc vidět – rozhodně ne tolik, jako třeba v Narnii autorova přítele C. S. Lewise  .

Zatímco třeba děj Lva, čarodějnice a skříně v podstatě kopíruje novozákonní příběh o ukřižování Krista, Pán prstenů skrývá své náboženské motivy hlouběji. Přesto je stojí za to prozkoumat, chceme-li fiktivnímu světu Středozemě lépe porozumět.

Húrinovy děti: Nejtemnější příběh ze světa Pána prstenů vypráví i o incestu a sebevraždě

Předesíláme ještě, že tento článek nemá za cíl nic hodnotit ani se vyjadřovat pro nějaký konkrétní světonázor či proti němu. Rádi bychom jím jednoduše odpověděli těm fanouškům, kteří zatím prvky křesťanství v příběhu hledali marně.

Náboženství totiž stojí v Pánu prstenů zdánlivě poněkud stranou. Ve filmu Frodo uprostřed temnoty Odulina brlohu vzývá elfsky Eärendila, nejjasnější hvězdu, která je ve skutečnosti nebeským korábem se stejnojmenným pradávným hrdinou u kormidla. V knize hobit podobným způsobem volá o pomoc k Elbereth, což je jiné jméno pro Vardu, jednu z Valar.

A tady už jsme na správné stopě. Když otevřeme Silmarillion, dozvíme se o Valar daleko víc. Tyto mocné bytosti, podobné křesťanským andělům, se totiž starají o fyzický svět a jeho obyvatele. Stvořil je všemohoucí Ilúvatar, velmi podobný biblickému Bohu. Jeden z Valar však odpadl a strhl s sebou mnohé z menších duchů (nižších andělů) a stal se prvním Temným pánem Morgothem (Satanem).

V tomto mýtu o stvoření se už jasně odráží křesťanské prvky. Morgoth je stvořená bytost nadaná mimořádnou mocí, která se ale vzepřela svému stvořiteli a narušila jeho dílo, čímž do světa vstoupilo zlo.

Pán prstenů: Boromirův vrah i tajuplný elf Figwit. Středozemské postavy, které v knihách nenajdete

Jedním z dobrých duchů Tolkienova světa je i Gandalf, který se díky tomu vrátil zpět k životu po skonu své smrtelné schránky. Navíc vládne Tajným ohněm Anoru. Ten hoří v srdci Tolkienova světa a propůjčuje živoucím bytostem jejich svobodnou vůli. Skřeti a další netvoři ve službách Morgotha jsou tak zkažení, že o něj přišli a jen imitují tvory s duší typu lidí a elfů.

I proto se Sauronova armáda po pádu Temné věže rozprchne – vládce Mordoru své služebníky do jisté míry ovládá, pohání je svým vědomím. Podle Tolkienových zápisků z Historie Středozemě byli na Sauronovi podobně závislí, jako pes nebo kůň svém cvičiteli.

Tajný oheň také jistě připomene plameny Ducha svatého, které podle novozákonních Skutků apoštolů sestoupily na Ježíšovy učedníky během Letnic.

Povšimněte si, že náboženské prvky zůstávají v pozadí a musíte je cíleně hledat. Tak to ostatně Tolkien i zamýšlel:

Pán prstenů je samozřejmě od základu náboženské a katolické dílo. Zprvu nevědomě, od revizí textu i vědomě. Proto jsem do svého fiktivního světa nevložil (nebo z něj vystřihl) takřka všechny reference k čemukoli náboženskému typu kultů a obřadů. Náboženský prvek je absorbován samotným příběhem a jeho symbolikou.

Britský spisovatel totiž neměl rád alegorie a zjednodušující interpretace svého díla – kritizoval třeba názor, že je moc Jednoho prstenu reprezentací síly atomové energie. Chtěl, aby paralely s reálným světem vrůstaly do díla organicky a nebyly tam cíleně vkládány. Možná i proto neměl Tolkien přes své přátelství s výše zmíněným Lewisem Letopisy Narnie příliš v oblibě.

Myslím, že mnozí si pletou možnost vztáhnout příběh s alegorií. Jedno spoléhá na svobodu čtenáře, zatímco druhé v cílené dominanci autora.

Tolkien zkrátka nechtěl napsat příběh, který naschvál mává čtenáři před očima křesťanským pohledem na svět, nýbrž příběh, jímž prostupuje náboženství samotného autora.

Hobit místo Aragorna, Gandalf v mithrilové zbroji. Knižní Pán prstenů byl mnohokrát přepisován

Na závěr ještě související perlička. Jazyk trpaslíků spisovatel tvořil tak, že se podobal semitským jazykům typu hebrejštiny. A když si projdete některé kapitoly historie vousatého národa, leckdy se příběhu Židů z našeho světa v mnohém podobají (třeba pocitem vykořeněnosti ze svého někdejšího domova).

Není divu, že byl spisovatel občas obviňován z antisemitismu a stereotypizování (mnozí trpaslíci jsou například poněkud hrabiví). Řada odborníků na Tolkienovo dílo však považuje takovou interpretaci za pomýlenou a třeba list The Times of Israel připomenul autorův odpor k nacistické ideologii, jehož důvodem bylo mimo jiné i pronásledování Židů Třetí říší.