Rakousko-německý film Nádhera života, je na první pohled velmi nenápadný snímek. Zachycuje však velmi působivě a poeticky, navíc s obdivuhodnou empatií, poslední rok života tohoto světově proslulého českého spisovatele.
Poselstvím tohoto filmu je především síla a odvaha člověka nevzdávat se. Skutečnost, že přes všechny nepřízně osudu milovat a být milován může i ten, kdo ví, že budoucnost se ho už netýká.
Franz Kafka se narodil v roce 1883 v Praze a byl s ní spjatý téměř celý život i když psal německy. V roce 1917 onemocněl plicní tuberkulózou a v roce 1923 se u Baltského moře, kde se zotavoval, seznámil s Dorou Diamantovou. Díky jejich lásce se jeho poslední rok stal přes všechny zdravotní obtíže velmi šťastným.
Jejich láska je něžně romantickým způsobem ztvárněna ve filmu, jehož scénář napsali Georg Maas a Michael Gutmann podle knižní předlohy Michaela Kumpfmullera. Film neukazuje Kafku pouze jako velmi plodného, talentovaného, bezesporu geniálního spisovatele, ale hlavně jako prostého člověka s jeho sny a touhami.
Hlavních rolí se na plátně zhostily tyto herecké osobnosti: Henriette Confurius jako Dora a Sabin Tambrea jako Franz Kafka. Dále ve filmu hráli Daniela Golpashin, Manuel Rubey, Luise Aschenbrenner, Alma Hasun a další. I díky velmi působivým hereckým výkonům všech, je film pro diváka strhujícím zážitkem.
Franz Kafka byl velmi skromný a k sobě kritický. Přestože psal neustále, spoustu napsaných textů ještě za života zničil, protože se mu nezdály dost dobré. Během svého života nebyl proto příliš známým spisovatelem.
Naštěstí pro nás, jeho přítel Max Brod neuposlechl Kafkova přání, aby po jeho smrti byly všechny jeho rukopisy a poznámky spáleny. Sám je vydal a jen díky tomu se mohla velká většina Kafkových děl, jako třeba romány Proces, Zámek, Nezvěstný a přes třicet povídek, dostat ke svým čtenářům a také mu přinést celosvětovou slávu.
Film krásně vystihuje Kafkovu jedinečnost, jeho neotřelé přemýšlení o životě a také jeho schopnost milovat a prožívat lásku se vším všudy, navzdory nepřízni osudu. Jeho milovaná Dora se po jeho smrti stala herečkou a rok strávený po boku Franze Kafky pro ni byl nezapomenutelný po celý zbytek života. Film je protkán i velmi jemným humorem a přes očekávaný konec, příběh nepůsobí na diváka chmurně. Odnáší si z kina krásný zážitek.
