Série Cloverfield je fascinujícím příkladem moderního přístupu k filmové produkci a marketingu. V roce 2008 představil režisér Matt Reeves první film „Cloverfield“, který kombinoval prvky monster filmu s takzvaným found footage stylem. Díky utajené produkci a inovativnímu virálnímu marketingu, který na internetu vyvolal vlnu spekulací a zájmu, se stal film velkým překvapením pro diváky po celém světě. J. J. Abrams, známý svou schopností vtáhnout publikum do tajemství a spekulací, stál jako producent za tímto projektem a otevřel dveře pro budoucí rozvoj celé série.
V roce 2016 přišlo pokračování „10 Cloverfield Lane“, které režíroval Dan Trachtenberg. Tento film přinesl zcela odlišný přístup k stejnému vesmíru, více se zaměřil na psychologické napětí a klaustrofobickou atmosféru, než na velkolepé destrukce. I přes rozdílnost žánru a stylu, jsou oba filmy spjaty tematikou neznámého nebezpečí a nejistoty, které diváky drží v neustálém napětí. Spojujícím prvkem je zde právě pocit neznáma, který si pohrává s divákovým očekáváním.
Třetí příspěvek do série, „The Cloverfield Paradox“ z roku 2018, se posunul směrem ke sci-fi thrilleru, který však získal smíšené recenze. Navzdory těmto rozdílům, série Cloverfield významně ovlivnila způsob, jakým mohou být filmy propojeny volně kolem jedné centrální myšlenky, namísto přímého pokračování. Výrazně využívá zkoumání nejen nadpřirozených hrozeb, ale i lidských reakcí na ně, což zajišťuje její jedinečné místo v rámci moderní filmové kultury.
Co by vás mohlo zajímat: jung-e, kang soo-yeon, miki, jak jsem poznala tvého otce, how i met your father
