Dogma ve světě filmu a televize není jen abstraktní pojem; stalo se konkrétním směrem, který ovlivnil proměny audiovizuální tvorby. Koncept dogmatu se proslavil zejména díky hnutí Dogma 95, které v roce 1995 založili dánští režiséři Lars von Trier a Thomas Vinterberg. Toto hnutí si kladlo za cíl oprostit filmy od komerčního vlivu a technických triků a vrátit se k autenticitě vyprávění. Tvůrci museli dodržovat přísná pravidla, jako například natáčení na lokacích bez dodatečného osvětlení a bez použití speciálních efektů.
Dogma 95 znamenalo pro filmový průmysl výzvu k novému pohledu na autenticitu. Přísná pravidla měla sice za cíl omezit tvůrčí svobodu, ale zároveň vyžadovala, aby se režiséři a herci více soustředili na obsah, emoce a herecké výkony. Tento přístup ke kinematografii inspiroval mnohé další tvůrce po celém světě, kteří hledali originálnější a syrovější formy vyjadřování. Filmy jako „Festen“ od Vinterberga dokázaly, že i bez velkého rozpočtu a technických vymožeností lze dosáhnout silného filmového prožitku.
Dogmatické principy se časem rozšířily i do televize a seriálové tvorby. Podobné tendence můžeme pozorovat v některých současných seriálech, které preferují naturalistický přístup a zaměřují se na psychologii postav. Tento přístup nejenže obohacuje diváky o hlubší zážitky, ale také přináší nový rozměr do diskuse o roli technologie a autenticity v umění. Dogma v širším smyslu tak pořád silně ovlivňuje způsob, jakým vnímáme audiovizuální kulturu, a nutí nás přemýšlet nad pravdivostí a hloubkou uměleckého výrazu.
Co by vás mohlo zajímat: evangeline lily, argo, děti nagana, atlas mraků, eddie murphy
