V dnešní době se pojem „fabrika“ často používá přeneseně k popisu masové produkce v kulturním průmyslu, zejména ve filmové a televizní tvorbě. Stejně jako tradiční továrny chrlí produkty jeden za druhým, i filmová studia a televizní společnosti se snaží co nejefektivněji produkovat nové filmy a seriály. Tento přístup, který klade důraz na kvantitu, může někdy ohrozit kvalitu, což vede k diskuzím o umělecké hodnotě takto vyráběných děl. S rostoucí poptávkou po novém obsahu, zejména s nástupem streamingových služeb, se tento tovární přístup stal ještě relevantnějším.
Na druhou stranu, tovární přístup v tvorbě filmů a seriálů přináší i pozitivní aspekty. Standardizace a specializace umožňují rychlejší výrobu a zajišťují práci mnoha lidem v průmyslu, od technického personálu po herce a režiséry. Díky tomu vzniká možnost experimentovat s různými žánry a formáty, což by nebylo možné bez jistoty návratnosti investic. Některé projekty, jež začaly jako součást „fabrikové výroby,“ dokázaly přinést inovace a překročit očekávání díky kreativitě a talentu svých tvůrců.
Navzdory kritice „fabrikového“ přístupu je zřejmé, že tato metoda výroby v kulturním průmyslu je nenahraditelná. Má-li obrovský počet diváků po celém světě dostávat pravidelný přísun zábavy, je potřeba jisté míry standardizace a efektivity. Přesto je pro tvůrce důležité, aby našli rovnováhu mezi komerčními zájmy a uměleckým sebevyjádřením. Konec konců, každý divák hledá ve filmech a seriálech něco jedinečného, co ho zasáhne a inspiruje.
Co by vás mohlo zajímat: clint eastwood, přátelé, běžící muž, přes prsty, jindřich vrága
