Koncept „flow“ je v oblasti filmu, seriálu a televizní kultury často spojován se schopností vtáhnout diváka do příběhu takovým způsobem, že ztratí pojem o čase a okolním světě. Tento fenomén, charakterizovaný psychologem Mihaly Csikszentmihalyim, se v kinematografii projevuje jako stav pohlcení, kdy divák zažívá intenzivní zaujetí dějem, emocemi a postavami na obrazovce. To vytváří nezapomenutelné zážitky, které mohou být rozhodující jak pro úspěch filmů a seriálů, tak pro budování jejich kultovního statusu.
Klíčem k dosažení flow v tomto kontextu je harmonie mezi vizuálním stylem, vyprávěním a hereckými výkony. Tvůrci filmů a seriálů se snaží vyvážit několik složek tak, aby divák necítil žádné vytržení z iluze světa na obrazovce. Například propracovaný scénář a režie, jež důmyslně pracují s tempem a rytmem vyprávění, společně s autentickými hereckými výkony, dokážou diváka snadno vtáhnout a udržet jeho pozornost.
Herci a tvůrci, kteří rozumějí tomu, jak navodit flow, mají často velkou výhodu. Schopnost herce plně se ponořit do role a přenést své poznání na diváky, spolu s tvůrčí vizí režiséra, je klíčem k dosažení stavu, kdy publikum zapomíná na svět kolem sebe a prožívá film či seriál jako bezprostřední realitu. Úspěch v navozování flow často znamená větší emocionální zapojení diváka a následně i vyšší spokojenost s dílem, což může vést k jeho dlouhodobému úspěchu a uznání v kulturní paměti.
Co by vás mohlo zajímat: Milan Šteindler, kočičí odysea, animovaný film, Verity
