Naše novinka z počátku týdne, ve které jsme informovali o postoji režiséra Strážců Galaxie Jamese Gunna ke spoilerům, v nás vzbudila zájem. Vědou se totiž v populární kultuře argumentuje jen zřídka a opravdu jsme netušili, že se odborníci věnovali i výzkumu spoilerů. Slíbili jsme proto, že se na Gunnovy akademické zdroje podíváme blíž a také jsme to udělali.
Jak výzkumníci postupovali?
spoilerBrumbál zemře. A zabije ho Snape.
Potenciální spoilery najdete i v článku: Fantastická zvířata: Vysvětlíme, kdo je vlastně temný čaroděj Gellert Grindelwald
Článek, na který James Gunn upozornil, není žádnou horkou novinkou, protože byl publikován už v roce 2011 v časopise Psychological Science. Jmenuje se Story Spoilers Don’t Spoil Stories (Příběhové spoilery nekazí příběhy) – jak jste si možná všimli, název obsahuje do češtiny nepřeložitelnou slovní hříčku. Jejími autory jsou Jonathan D. Leavitt a Nicholas J. S. Christenfeld z University of California ve Spojených státech.
spoilerDarth Vader je otcem Luka Skywalkera.
Výzkumu se účastnilo více než 800 studentů, kteří četli tři druhy příběhů (nešlo tedy přímo o výzkum zabývající se filmy). Nacházely se mezi nimi i příběhy založené na překvapivém příběhovém zvratu, takže naše spekulace z původní novinky, že se možná váha spoilerů liší příběh o příběhu, nebyla relevantní. Každý účastník pak četl tři příběhy. Jeden normální, jeden v němž byl do textu uměle zakomponován spoiler a jeden, v němž spoiler předcházel samotnému příběhu jako samostatný odstavec.
Studenti následně hodnotili, jak moc si ten či onen příběh užili. Pokud už některé dílo četli dříve, jejich výsledky se nezapočítávaly. Četly se konkrétně práce autorů Roalda Dahla, Agathy Christie, Antona Čechova, Johna Updika a Raymonda Carvera.
A výsledky?
spoilerPlaneta opic 85 % se celou dobu odehrávala na Zemi.
Možná budete překvapeni. Studenti totiž hodnotili vyspoilované příběhy v průměru pozitivněji, a to ve všech žánrech – tedy včetně těch, kde je odhalení pravdy pro příběh naprosto klíčové. Co víc, hodnotili pozitivněji i každý jeden vyzrazený příběh kromě povídky Sázka z pera Antona Čechova – a tam se ještě jednalo o rozdíl v rozmezí statistické chyby, což nebyl ani zdaleka případ mnoha dalších příběhů, kde výsledek dopadl opačně.
Co to znamená?
spoilerEddard Stark přijde o hlavu.
Letos budeme bez Hry o trůny. Připomeňme si aspoň 10 nejlepších epizod
V závěru článku pak výzkumníci svůj experiment zhodnotili. Zmínili třeba možnost, že znalost závěru příběhu zvyšuje napětí v průběhu čtení. To totiž potom vyvěrá z kontrastu mezi vševědoucím čtenářem, který ví, jak hrdinovo snažení (kupříkladu tragicky) dopadne a hrdinovou slepou cestou k tomuto konci.
Tvůrci mají navíc k dispozici tvrdá data výzkumníka Noëla Carrolla z roku 1996, která tuto hypotézu podporují. Ta totiž ukázala, že příběhy mohou být znovuprožívány, aniž by se z nich vytratilo napětí. To je docela intuitivní zjištění – pokud by třeba zábavnost Nolanova Dokonalého triku 88 % spočívala jen v pochopení finálního zvratu, proč by se na film někdo vůbec chtěl koukat podruhé?
Máme tedy spoilovat?
spoilerDr. Mann zfalšoval data ze své planety, aby si zachránil krk.
Přes všechna výše zmíněná zjištění ale tvůrci stejně nikoho nenavádějí k prozrazování příběhů. Lidem nemusí vadit, že přišli o překvapení a umělecké dílo si užijí stejně či více, než za normálních okolností. Mohou být často spíše rozčarovaní z toho, že nemohou porovnat zážitek diváka, který neví, jak příběh dopadne, se zážitkem toho, který konec předem zná (tedy třeba při druhém zhlédnutí).
Cvičené veverky i loď přetažená přes kopec. 7 režisérů, kteří se nezaleknou žádné výzvy
Rozhodně pak článek nedoporučuje autorům, aby publiku něco vyzrazovali předem. Výše popsaný efekt se totiž projevil výhradně u spoilerů, které četli studenti v odstavci před samotným příběhem, prozrazování děje v rámci přidaných pasáží nefungovalo. Článek pak v poslední větě předkládá možnost, že možná podobně přeceňujeme roli utajení při nákupu dárků k narozeninám nebo žádosti o ruku se snubním prstenem.
Závěrem
spoilerVerbal Kint je Keyser Söze.
Tolik tedy článek, kterým režisér James Gunn obhajoval svá nedávná slova na sociální síti Twitter. Jeho kompletní text si můžete sami stáhnout k přečtení v angličtině ze serveru ResearchGate. V případě hlubšího zájmu pak přikládáme i navazující práci stejných autorů, kterou jsme se v tomto článku již nezabývali. Základní přehled můžete získat také na webu již zmíněné University of California, kde vyšel rozhovor s jedním z autorů Nicholasem Christenfeldem.
Spoilerům zdar! A prosím, nevolejte na nás Thanose…
