Mohlo by se zdát, že Tolkienův příběh o pádu Númenoru nemá pro diváka filmového Pána prstenů příliš velkou důležitost, neboť se odehrál dlouho před událostmi středozemských snímků. Opak je ale pravdou. Blíží seriál o Aragornovi, jehož předkové z Númenoru pocházeli a pochopení jejich osudu je klíčové i pro porozumění pozdější Válce o Prsten.
Cesty Aragornových předků a Saurona se totiž v historii Tolkienova světa často násilně protínaly. Poprvé se tak stalo, když muž jménem Barahir vedl guerillovou válku proti původnímu Temnému pánovi Morgothovi a Sauron se s ním musel vypořádat. Pak přišel Barahirův syn Beren a jeho milovaná Lúthien – ti Saurona porazili a ponížili, takže musel prchnout ze svého tehdejšího sídla.
Co víc, potomci těchto dvou slavných hrdinů později přispěli k porážce Morgotha, takže se Sauron musel dlouhá léta skrývat. Lidé navíc od Valar (v podstatě nižších bohů) po válce dostali ostrov Númenor, který pro ně byl vyzdvižen z hlubin a nacházel se mezi Středozemí a Valinorem, Zemí neumírajících. Jeho prvním králem se stal Elros, bratr Elronda. Oba půlelfové si totiž mohli vybrat, ke kterému národu chtějí být počítáni a zatímco Elrond zvolil nesmrtelné elfy, jeho bratr nakonec v Númenoru zemřel stářím.
Založil ale dynastii králů, která se pak táhla právě až k panovníkům Gondoru a Arnoru (a proto jsou taky Aragorn a Arwen velmi vzdáleně příbuzní). Říše pak prosperovala zhruba po tři tisíciletí, během nichž jejich obyvatelé dosáhli neuvěřitelného bohatství a moci.
Během tohoto času se ale začal zvedat nad Středozemí Sauronův stín a Temný pán vykoval Jeden prsten. Potom si začal vyrovnávat účty se svými starými nepřáteli elfy a zatlačoval je stále dál a dál. Ovládl také některé z lidských panovníků, zejména ty na jihu a východě. Armády z Haradu a Rhûnu koneckoců později sloužily Sauronovi i v Pánu prstenů.
V té době se proto Temný pán prohlásil Pánem Země a Králem lidí, což velmi rozzlobilo právě Númenorejce. Ti byli sice tou dobou již v morálním úpadku (vadilo jim hlavně, že na rozdíl od elfů umírají stářím), zato se ale dostali na absolutní vrchol vojenské moci. Když proto jejich flotila připlula do Středozemě a vyrazila proti temné věži Barad-dûr, Sauron dostal strach.
Přestože měl už Jeden prsten a mohutná vojska skřetů, obrů a dalších stvoření, neodvážil se vést s Númenorem otevřenou válku. Místo toho poklekl před lidským králem Ar-Pharazônem a jako rukojmí se odebral na Númenor.
Zdálo by se, že to byla jedna z největších Sauronových porážek, ale opak byl pravdou. Přestože filmy Temného pána ukazují spíš jako děsivého vojevůdce v černé zbroji, jeho hlavní zbraní byl vždycky klam a neuvěřitelná síla vůle – proto dokázal zlomit třeba Denethora nebo čaroděje Sarumana.
Totéž se mu podařilo i na Númenoru a z vězně se brzy stal respektovaným, mnohými obávaným královým rádcem. Sliboval věčný život a dokonce přesvědčil obyvatele ostrova, aby vztyčili chrám Morgothovi a přinášeli lidské oběti. Menšina obyvatel, která dosud věřila ve spojenectví s elfy a již zmíněnými Valar, to sledovala se zděšením.
Legenda pro nerdy: (zleva doprava) Barahirův prsten, palantír z Minas Tirith a Andúril, zkutý z úlomků Narsilu
Nakonec Ar-Pharazôn vybudoval velkou flotilu a vyrazil k Zemím neumírajících, aby nesmrtelnost vyrval z rukou tamních obyvatel. Sauron mezitím zůstal na Númenoru.
Valar měli zakázáno proti lidem používat sílu, takže se obrátili k Ilúvatarovi, stvořiteli Tolkienova světa, aby pomohl. Ten zničil veškerou vojenskou moc Númenoru a potopil samotný ostrov se všemi jeho obyvateli krom hrstky věrných pod vedením jistého Elendila – ti si s sebou do vyhnanství vezli mimo jiné vidoucí kameny palantíry, semenáček Bílého stromu, meč Narsil a také starobylý Barahirův prsten. Jak jste se asi dovtípili, tito uprchlíci následně založili království Gondor a Arnor.
Zajímavé je, že se králi Ar-Pharazônovi technicky vzato splnil jeho sen o nesmrtelnosti. Jeho vojsko bylo totiž Ilúvaterem uvězněno v hlubokých jeskyních, kde musí trpně čekat, dokud jednou celý svět neskončí a nenastane čas poslední bitvy. Takhle si ale panovník věčný život jistě nepředstavoval.
Sauron zvítězil, ale ani jemu nebylo právě do smíchu. V záplavách vod bylo zničeno jeho tělo, takže se musel vrátit do Temné věže jako pouhý stín a vybudovat si nové. Definitivně tak ztratil možnost přijmout krásnou podobu a navždy už vypadal jen jako strašlivá, tyranská bytost.
Navíc přežili jeho úhlavní nepřátelé – totiž Elendil a jeho synové Isildur a Anárion. Ti spolu s elfy zformovali Poslední spojenectví a došlo k bitvě, kterou si už pamatujete z úvodu Pána prstenů. Temný pán v ní ztratil Prsten i velkou část své moci a znovu zjistil, že jeho válka proti Aragornovu rodu ještě ani zdaleka není vyhraná.
