V roce 2006 šel do kin pixarácký snímek Auta 82 %, který se dočkal skvělého přijetí mezi diváky i kritikou. Nedosáhl však na Oscara za nejlepší animovaný snímek, neboť byl poražen tučňáckým hudebním dobrodružstvím Happy Feet 54 %. Režisér George Miller ale použil technologii motion capture, která umožnila tvůrcům přenést pohyby reálných lidí do snímku, což se animátorům Pixaru nelíbilo.
Následujícího roku proto dali najevo, že motion capture nepovažují za skutečnou animaci. Pokud jste v kině trpělivě vydrželi až do konce titulků po filmu Ratatouille 85 %, zahlédli jste jistě chlapíka se zdviženým palcem a výmluvnou cedulí 100% skutečná animace, během produkce filmu nebyla použita technologie motion capture ani žádné další zkratky.
Nejslavnější filmová univerza. Odehrávají se všechny filmy Pixaru ve stejném vesmíru?
Animátoři naráželi na fakt, že museli během natáčení filmu každý jeden pohyb postav či prostředí vytvořit ručně. Tým George Millera si podle nich zjednodušil práci, když pouze promítl pohyby herců na 3D modely v Happy Feet.
Jak připomíná už starší článek z časopisu The Velvet Light Trap, místo technologie motion capture ve filmovém světě stále zůstává trochu nejisté. Do hraných snímků se dostala hlavně díky výkonu legendárního Andyho Serkise coby Gluma v Pánu prstenů, později ji z úspěchem pro mimozemšťany z Pandory využil režisér James Cameron v Avatarovi 82 %.
Naopak v animované sféře sáhl po stejné technice třeba Robert Zemeckis , konkrétně v Beowulfovi 63 %, Polárním expresu 65 % či ve Vánoční koledě 75 %.
Dětem je fakt nepouštějte. 8 velmi dospělých animovaných filmů
Protože motion capture visí v jakémsi limbu mezi herectvím (převádí se nejen pohyby končetin, ale často i mimických svalů v obličeji) a animací, nedočkají se zpravidla náležitého uznání jednotliví herci. Již zmíněný Andy Serkis vedle Gluma ztvárnil třeba i Snoka ve Star Wars nebo Caesara v Planetě opic, americká Akademie udělující Oscary ale ještě nikdy herce používajícího motion capture neocenila.
Serkis se domnívá, že poměrně konzervativní Akademie nové technologii nerozumí. „Herecká komunita se bojí, že chce motion capture nahradit nahradit klasické výkony, i když je to úplně naopak. Díky tomuto nástroji se můžete stát kýmkoli, změnit se v celou řadu různých postav. Už vás nelimituje vaše tělo, můžete být kým vás napadne.“
Jak podotýká server The Conversation, hraní rolí skrze motion capture je leckdy ještě náročnější, než klasické herectví. Připomíná výkon Benedicta Cumberbatche v roli obřího draka Šmaka v trilogii Hobit – okřídlenému monstru propůjčil hlas a pohyby uprostřed prázdné místnosti a dokonce imitoval i kráčení po křídlech či plivání plamenů.
Je jistě pochopitelné, že tvůrci tradiční animace nechtějí soutěžit s motion capture, nějakou možnost ocenění by si však herci takových rolí jistě zasloužili. Jak se liší 3D počítačem generovaná postava od vrstev make-upu, které měl na sobě třeba Oscarem oceněný Heath Ledger v Temném rytíři 90 %? Nebo Gary Oldman v Nejtemnější hodině 76 %, chtělo by se nám dodat.
Souboj věrohodnosti: Klamou nás historické filmy? Zkoumali jsme, jak obstojí ve vzájemném srovnání
Zvlášť po premiéře Války o planetu opic 74 % si na tuto nespravedlnost stěžovala respektovaná média jako Washington Post, USA Today nebo Deadline. Třeba se tak konečně blíží doba, kdy se motion capture dočká buď vlastní kategorie, nebo aspoň zařazení do kategorií stávajících.
