Fabelmanovi (The Fabelmans) 82 %, nejnovější film legendárního režiséra Stevena Spielberga pojednává o dospívání Sama Fabelmana v židovské rodině. Po první návštěvě kina Sam nalezne zalíbení ve filmu a v jeho tvorbě, která ho provede nejtěžšími částmi jeho mladého života a filmování se mu tak stane celým jeho světem.
Jak již bylo zmíněno v titulku, Fabelmanovi je částečným autobiografickým snímkem krále stříbrného plátna, režiséra Čelistí 85 %, Zachraňte vojína Ryana 89 %, E. T. Mimozemšťan 83 % a mnohých dalších veleúspěšných filmů. Sám slavný režisér v rozhovoru pro New York Times prohlásil, že by na sebe byl velmi naštvaný, kdyby z obrovské škály všech odvyprávěných příběhů, neodvyprávěl právě tento. Příběh, který je vymodelován na základě jeho vlastního života. Od počátků jeho vášně k filmům, přes rodinné problémy, až po vnímání židů americkou společností.
Steven Spielberg už je několik desítek let ve fázi, ve které si může dovolit natočit cokoliv bude chtít a jediné svolení, jenž potřebuje, je jeho vlastní. Fabelmanovi si proto nedělají starosti s tím, zdali se divákovi budou líbit, či nikoliv. Scénář filmu je Spielbergův deníček z dětství, který si bez servítek přenesl na plátno kin. I přes silné obsazení, s obdivuhodným Paulem Danem v roli Burta (otec) a vycházející hvězdou Gabrielem LaBellem v hlavní roli Sama, se herci potácejí ve změti pochybně napsaných dialogů, které jsou tak sentimentálně zpracovány, až působí mnohdy směšně a velmi uměle. Scénář se čas od času snaží být uvolněný, což působí až ulítle. Herci kvůli tomu přehrávají a navozují tím pocit, že by se Fabelmanovi spíše hodili jako divadelní hra, než jako 151 minut předlouhý film. Michelle Williams v roli Mitzi (matka) je jednou z nejotravnějších postav, které kdy dostaly příliš mnoho prostoru. Seth Rogen hrající Bennieho, nejlepšího kamaráda Burta, je jako pěst na oko. Nejlepším aspektem filmu je bezpochyby kamera Janusze Kamińskyho, již dvorního kameramana Spielberga. Záběry jsou pestré, chytré a funkční. Snímek je zároveň jedním z posledních, ve kterém si můžeme vychutnat překrásnou hudbu Johna Williamse, před jeho zaslouženým odchodem do skladatelského důchodu.
Steven Spielberg si tedy splnil své přání a natočil tak příběh, nad kterým si během psaní a natáčení jistě hojně poplakal. Film rozhodně stojí za zhlédnutí, ale stejně jako od Tenkrát v Hollywoodu 77 % (Quentin Tarantino), nečekejte, že film je určen pro vás.
3 komentáře
Konečně kritika která sedí velmi přesně. Děkuji.