Film Toy Story 285 % byl prvním sequelem z dílny Pixaru a dodnes si drží místo v srdcích nespočtu fanoušků animované série. Mnozí z nich pravděpodobně ani nevědí, jak málo stačilo k tomu, aby snímek málem nikdy nevznikl. Jelikož se pomalu blíží premiéra čtvrtého dílu, nadešel ideální čas si strastiplný příběh vzniku druhého dobrodružství Woodyho a Buzze připomenout.
Psal se rok 1998 a animátoři Pixaru na filmu pilně pracovali. Do premiéry už nezbýval ani rok. Jeden z tvůrců se rozhodl spustit na serveru rutinní mazání nepotřebných dat. Do počítače ale zadal chybný příkaz a omylem nechal odstraňovat celý Příběh hraček.
Zaměstnanec Pixaru Oren Jacob si později vzpomněl, že se začaly jako první ztrácet kousky Woodyho oděvu. Záhy zmizela i samotná postava a po ní další – Buzz, Rex, pan Brambora. Jacob skočil po telefonu a začal do něj křičet, ať jsou servery odpojeny od elektřiny. Bylo ale pozdě.
Zanikly dva roky práce, zhruba 90 procent snímku.
Tvůrci zpočátku doufali, že je bude nehoda stát jen jedno odpoledne. Plánovali totiž data obnovit z každodenních záloh. Tehdy se ale už tak nemilá situace změnila v naprostou katastrofu. Systém záloh totiž selhal – ukládání na pásku kvůli chybě nefungovalo správně, aniž by si toho do té doby kdo všiml.
Data se sice na první pohled podařilo obnovit, během několika dní však vyšlo najevo, že jsou poškozená a nekompletní. Na pásku se totiž vešly pouze 4 gigabajty informací a když byla kapacita překročena, nic nového se už neukládalo. Další pokusy o ukládání jen poškozovaly dosavadní záznam.
Zdálo se, že situace nemá řešení. Pak si ale jistá Galyn Sussman vzpomněla na svou pracovní stanici.
Když se jí totiž narodil syn, začala totiž pracovat z domova. A v úložišti jejího počítače tak ležela téměř kompletní kopie snímku, čas od času aktualizovaná přes tehdejší poměrně pomalé internetové připojení. Pro tvůrce znamenal tento přístroj poslední naději, že by mohli stihnout dokončit svůj film k původně plánovanému datu premiéry.
Počítač skončil zabalený v dekách a v autě ho připoutali pásy. Do budovy ho pak přenesli jako egyptského faraona. Data se jim následně podařilo skutečně zkopírovat – nakonec tak přišli „pouze“ o zhruba dva týdny práce. Kdo vlastně tehdy onen osudný příkaz spustil, se však nikdy nezjistilo.
Příběh hraček 2 byl každopádně zachráněn.
Na čas.
Okolo Vánoc 1998 se totiž přišli na snímek mrknout vysoce postavení představitelé Pixaru, jako třeba známý režisér John Lasseter. A nebyli vůbec spokojení.
15. prosince nechali zastavit práci na filmu a následovalo přepisování scénáře. V lednu pak začala vznikat nová verze, v mnohém zásadně odlišná od té původní. Smazána byla prý skoro všechna hotová animace, do filmu dorazily nové postavy. Během devíti měsíců musel kompletně vzniknout třeba Andyho pes.
I přes těžko uvěřitelné množství práce, které tak zásadní změna příběhu obnášela, se nakonec tvůrcům podařilo druhý Příběh hraček dotočit v termínu. Listopadová premiéra skutečně proběhla a film celosvětově nasbíral bezmála půl miliardy dolarů.
Od katastrofy dělil ale snímek – a potažmo celý Pixar – jen metaforický krůček. Dobré konce ale naštěstí nejsou vyhrazeny jen pro rodinné animáky a občas k nim dojde i v životě.
