Protože letos do kin i na DVD a Blu-ray disky dorazil nejnovější Vetřelec: Covenant62 %, nezaškodí připomenout předchozí snímek vetřelčí ságy, Prometheus66 %. Ten se slavným mimozemským netvorům věnoval spíše jen okrajově a vyprávěl vlastní příběh, který se setkal s až nečekaně smíšeným přijetím diváků. Co se vlastně Prometheovi nepovedlo? Pokusíme se to zjistit, třeba i za pomoci znalostí z úplně prvního Vetřelce90 %, jehož je snímek prequelem.
Co fungovalo?
Na začátek se sluší podotknout, že Prometheus v žádném případě neskončil jako propadák. Kritici chválili především jeho podmanivé vizuální zpracování, ale třeba i herecké výkony. Michael Fassbenderznovu potvrdil svoje excelentní herecké renomé v roli androida Davida, do filmu sedli i další představitelé důležitých rolí jako Idris Elba, Charlize Theron nebo Noomi Rapace. Vydařila se hudba a vlastně technické zpracování celkově – tedy až na otřesný makeupGuye Pearce.
Scénář: příliš chytrý a příliš hloupý
Prometheus zjevně nechtěl být jen přímočarým akčním snímkem, jakých do roka vychází dvanáct do tuctu a pokoušel se o myšlenkové přesahy a symboliku. Mnohé otázky proto nechával nezodpovězené, a to včetně těch, které byly důležité pro samotnou zápletku příběhu. S odstupem času je zjevné, že to scénáristéJon SpaihtsaDamon Lindelofhodně přepískli. Pokud diváci po dosledování potřebují k vysvětlení některých částí filmu obsáhlý článek na kulturním portále, je něco hodně špatně.
Nemáme prostor probírat se všemi okamžiky, během kterých musí i skalní fanoušek jen bezmocně krabatit obočí, takže zmíníme jen dva. Prvním je paradoxně úplně první scéna filmu, ve které sledujeme mimozemšťana, jak pije podivnou tekutinu a pak se vrhá do vodopádu. Nedostaneme žádné vysvětlení a musíme si sami vydedukovat, že jde o místo na Zemi, kde zrovna jeden z rasy inženýrů zakládá lidstvo. Napovědět může už samotná přítomnost vegetace a kapalné vody, ale ne každému divákovi zkrátka význam úvodu snímku dojde.
Podobně se nedozvíme, proč vlastně David otrávil doktora Hollowaye – přitom je kolem tohoto momentu postavena jedna z nejdůležitějších podzápletek Promethea. Scénář navíc původně obsahoval scénu, která záhadné androidovo chování rozumně vysvětlila. Její vypuštění bylo objektivní chybou, protože na první zhlédnutí Davidovu motivaci neodhadl správně nejspíš vůbec nikdo.
Občas scénář vyžaduje, abyste málem používali telepatii, jindy ale paradoxně plácá naprosté nesmysly. Nenarážím teď ani tak na laciné duchovno, které snímkem čas od času naplano provane – některé postavy se jednoduše nechovají tak, jak by se chovat měly. Geolog, jehož sondy prozkoumávají vnitřek mimozemské budovy se v ní prostě a jednoduše ztratí, o nesmyslech typu sundávání přileb ve zcela cizím prostředí nebo možnosti běhat s rozřezaným břichem se raději podrobněji vůbec zmiňovat nebudeme.
Atmosféra: když film netuší, čím chce vlastně být
Přistání na neznámém měsíci a následné prozkoumávání pozůstatků předvěké civilizace v sobě nese stopy vlivu původního Vetřelce, který hojně stavěl na strachu z neznámého. Návštěvníci ze Země vůbec nerozumí prostředí, v němž se ocitli, nechápou pravidla hry, v níž neprozřetelně učinili první tahy a musejí se spoléhat na instinkt a primitivní intuice. S takovým vyprávěním má režisér Ridley Scott mnoho zkušeností a funguje mu i tentokrát.
Hůř už je na tom druhá půle filmu, která se postupně mění v bombastickou a vizuálně velkolepou akci. Vzhledem k tomu, že napětí vrcholí už někdy v době, kdy umírá doktor Holloway a Elisabeth Shaw musí vyoperovat mimozemské monstrum ze svého podbřišku, vyznívají však trikové orgie trochu do prázdna. Navíc nejdou dost dobře dohromady s mysteriózní, na nervy brnkající první polovinou.
Konzistence: Mytologie a svět Vetřelce
Původní Vetřelec vydržel diváka stresovat a deptat až do závěrečných titulků. Bodoval ale i v jiných ohledech. Ukázal vesmír jako temné, nebezpečné a pro lidi potenciálně smrtící místo. Především ale neváhal naznačovat, a to vždy jen do takové míry, aby zcela neodhalil závoj tajemství. O původu Vetřelce jsme neměli sebemenší tušení. Mohli jsme si jen domýšlet, že monstra kdysi vyvraždila loď neznámé rasy bytostí z kosmu a potom nakladla do jejích útrob nesmírně odolná vejce, čekající na další neopatrné návštěvníky.
Scénář nám řekl vše, co jsme potřebovali vědět k pochopení zápletky příběhu, ale dokreslení pozadí nechal na bujné fantazii svých diváků. Prometheus to kdovíproč dělá úplně obráceně: nezodpoví nejneodbytnější otázky sledujícího, včetně těch, na nichž stojí celý děj a místo toho zdlouhavě a někdy zbytečně detailně popisuje civilizaci, která za tím jedním mrtvým mimozemšťanem z prvního Vetřelce stála. A to jsme přitom vlastně nepotřebovali vědět nikdy.
Méně citelným problémem Promethea, který přesto stojí alespoň za krátkou zmínku, je potom to, že nedokáže funkčně propojit motivy z Vetřelce a vlastní, zcela novou mytologii. Výsledek totiž nepůsobí homogenním dojmem, design i samotný tón obou snímků se totiž úplně míjí. Titulní loď vědeckých výzkumníků třeba vypadá úplně jinak než desetiletí staré Nostromo. To působilo zašle a populaci hlodavců v něm musel likvidovat zrzavý kocour, zatímco se vesmírné plavidlo z Promethea jenom leskne a září.
Samozřejmě, že by orvaná kocábka převážející náklad neměla vypadat stejně jako plavidlo vědecké expedice, stejně bych ale čekal trochu větší podobnost. Pořád přece všichni dělají pro jednu firmu, nebo ne?
