Žánr sci-fi se vyznačuje pro film jednou velmi specifickou vlastností. Vždy posouval technické a speciální efekty mílovými kroky kupředu, a to více, než kterákoliv jiná filmová odnož. Dává to pochopitelně smysl. Budoucnost, hvězdy, vesmír, mimozemšťané, futuristicky vyhlížející stroje, cestování v čase a desítky dalších atributů, s nimiž vědeckofantastická témata tak ráda a často pracují. To vše je pro dobrodružně založené filmaře velká výzva a mnohdy i impuls k neotřelým postupům a hledání dosud neobjevených vývojových cest. Právě proto dnes bývají nejzásadnější filmová díla tohoto divácky atraktivního žánru brána především jako nehynoucí důkaz o výkvětu a prezentaci tehdejších zbrusu nových filmařských postupů a technologií.
Řekněme si na rovinu, že ani jedna z výše uvedených věcí se hororové sci-fi série Critters vlastně vůbec netýká. Zábavná nízkorozpočtová prvotina z roku 1986 především dokázala prodat neokoukaný vzhled příšerek a chytře využít situace. Zájem o mimozemské tvory zažehnutý prvním Vetřelcem (1979) totiž nepolevoval ani ve druhé polovině osmdesátých let, čehož jsou nejen Critters dokonalým důkazem. E.T. – Mimozemšťan (1982), Věc (1982), Starman (1984), Vetřelci (1986) atd. Pojďme si nyní všechna dobrodružství těchto neustále hladových ježků připomenout.
Critters (1986)
Krátká anotace: Critters jsou mimozemští ježci, co milují kvalitní hovězí tatarák, ale nepohrdnou ani lidskou kýtou. Občas vtipně zahláškují, ale hlavně neustále žerou, čímž v zásadě decimují životem osídlené planety ve vesmíru. V patách jsou jim dva hodní… no tedy spíše neutrální mimozemští námezdní lovci. Hladové koule zrovna dostali chuť na jednu středostavovskou americkou rodinku a to znamená jediné. Zábava může začít!
Za tímto malým sci-fi hororem s prvky komedie stojí tehdy debutující režisér Stephen Herek a scénárista Domon Muir. Od samého počátku bylo cílem vytvořit zábavný béčkový horor, kterým by tvůrci vzdali hold brakovým sci-fi filmům z padesátých let. Střihač a Domonův kamarád Stephen Herek se do scénáře okamžitě zamiloval a předsevzal si projekt za každou cenu realizovat. Následovala tříletá cesta plná strastí, shánění sponzorů, herců a také přesvědčovaní vedení studia New Line Cinema, které chtělo angažovat zavedeného režiséra. Neústupnost mladých filmařů a pomocná ruka od producenta Ruperta Harveyho se ale vyplatila. Studio dalo projektu zelenou mimo jiné i kvůli scénáři. Ten v sobě i přes nepopiratelnou jednoduchost skrýval jistý potenciál. Studená válka dosahovala maxima a předobraz typické americké rodiny, jež musí čelit agresivní návštěvě cizinců z venčí, brnkala na tehdejší strunu veřejného zájmu. Svou práci odvedl i zakomponovaný motiv o nekompromisní ochraně vlastního majetku, který krásně korespondoval s politikou úřadujícího presidenta Ronalda Reagana.
Navenek trochu nesourodá rodinka, jejíž vnitřní pevnost a vzájemnou soudržnost otestuje nenadálá extrémní situace, to je zkrátka od nepaměti divácky vděčné téma. Za úspěchem Critters ale stojí i originálně pojatá vizáž monster a přítomnost dvojice lovců, kteří si film malém ukradli sami pro sebe.
Vzhled masožravých ježků má na svědomí trio bratří. Stephen, Charles & Edward Chiodo, běžně známí jako „The Chiodo Brothers“. Scénář obsahoval celkem jasnou představu o podobě nenasytných tvorů, čili bratři museli přijít především s řešením, jak tento popis věrohodně zhmotnit. Základem se stala idea o životu nebezpečné hrozbě, která z ježků musela salát i navzdory jejich malému vzrůstu. Možná i proto se jako jedna z prvních scén realizovala ta ve slamníku, kde o život přijde budoucí tvář záporných rolí Billy Zane. Natáčení poměrně krvavé sekvence zabralo celý den a odhalilo komplikované ovládání loutek. Ono házet zubaté koule po podlaze a sledovat jak narážejí do nábytku je jedna věc, ale synchronizovaně je ovládat když stojí, pohybují očima, ústy, rty a malými končetinami, to byla práce pro rovných osm loutkoherců. Bratři stojí i za vzhledem dvojice vesmírných lovců, kteří si umějí přivlastnit podobu jakékoliv tváře. Obzvláště nápaditou se tato schopnost projeví, když si jeden z lovců přivlastní obličej fiktivního rockového zpěváka Johnnyho Steela, jehož vizáž evokuje tehdy velmi populárního Jona Bon Joviho.
Ještě dodejme, že jedinou větší hvězdou filmu je dosud žijící M. Emmet Walsh, kterého můžete znát třeba z drsného thrilleru Zbytečná krutost (1984). Jinak jde o převážně neznámé herce, nad nimiž vyčnívá totální herecký amatér Don Keith Opper. Jím ztvárněná postava roztržitého snílka Charlieho proplouvá jako jediná všemi dalšími díly a dokonce zaznamená i pozoruhodný vývojový progres. Z vesnického ožraly se vypracuje do podoby obávaného lovce.
Mix teroru, funkčních hororových pasáží, dávky černého humoru a četných narážek na populární sci-fi snímky překvapivě zafungoval. Někteří diváci měli sice po premiéře tendenci obviňovat Critters z vykrádání snímku Gremlins (1984), avšak Domon Muir napsal scénář již v roce 1983. I tak nelze popřít, že na popularitě „Gremlinů“ se svezli i masožraví „Kritové“, což však nutně nepopírá jiné aspekty jejich úspěchu. Šikovnost a zápal tvůrců, originální vzezření monster a sázka na sci-fi tématiku. Ve druhé polovině osmdesátých let zaručený recept na úspěch.
Critters 2 (1988)
Proč existuje druhý díl? To je jednoduché. Při rozpočtu pouhých tří milionů dolarů jich Critters dokázali vydělat rovných třináct a to se počítá. Železo je v takovém případě nutné kout, dokud je žhavé. To jest odvěké pravidlo všech businessmanů a vlastně i vládců filmových studií. Po velkém úspěchu Ridleyho Scotta s filmem Vetřelec přišel po sedmi letech James Cameron s pokračováním Vetřelci. Kasovní trhák, akční klasika, symbol osmdesátých let a cenná příručka na téma, jak se má dělat dokonalé pokračování. Základem je alespoň jedna navrátivší postava z originálního díla, rozšíření mytologie daného světa, větší rozpočet, více akce, nové neotřelé vychytávky a respektování zdrojového materiálu. O něco podobného, byť v mnohonásobně menším měřítku, se pokusil i film Critters 2
Svíravé prostředí jednoho rodinného domu nahradilo rovnou celé městečko. Vrátil se frackovitý Brad Brown (Scott Grimes) i Charlie, nyní již ve službách vesmírných lovců. A pochopitelně jsou tu opět zubatí ježci, kterých je teď mnohonásobně víc. Jestliže prvotina byla v zásadě hororem s prvky komedie, zde je tomu přesně naopak. Městečkem Grover Bend zmítá vír velikonočních oslav a Bradova babička rozdává každému na potkání zvláštní malované kraslice. Pochopitelně jde o vejce, které tu příšerky zanechaly. Městečko tudíž čeká řada nečekaných překvapení. Od vraždy velikonočního zajíčka, přes nahou blondýnu s bazukou až po obří masožravou kouli složenou z desítek „Kritů“.
Původní tvůrčí duo dalo od pokračování ruce pryč především z důvodů vlastní zaneprázdněnosti a absence producenta Ruperta Harveyho, který se produkce opětovně ujal až ve třetím pokračování a to čtvrté dokonce sám režíroval. Kapitánské otěže převzal Mick Garris, pro něhož šlo podobně jako v případě Stephena Hereka o první celovečerní film. Do té doby měl Garris zkušenost pouze s televizní tvorbou včetně účasti na seriálu Freddyho noční můry (1988). Bedlivé oko diváka si ve filmu jistě všimlo přímého odkazu v podobě plakátu s Freddym Kruegerem. Ostatně, o financování Critters 2 se z velké míry postaraly výdělky z prodejů VHS kazet, neboť rostoucí hororová franšíza Noční můra v Elm Street si na trhu s videm vedla více než dobře a spadala rovněž pod New Line Cinema.
A film samotný? Vaří hodně z vody, o tom nelze pochybovat. Ačkoliv dvojka sází všechny karty na humor, paradoxně jí schází ostrovtip originálu a také je zde citelně znát absence M. Emmeta Walshe, jehož umaštěný šarm byl v původním filmu výraznou kořenící substancí. Navzdory vyššímu rozpočtu (zhruba o jeden milion) mi i z dnešního pohledu přijdou triky lacinější. „Kritové“ často stojí vyrovnaní vedle sebe na okrajích rovných ploch, jako jsou třeba desky stolů, odkud je neviditelní loutkáři pohodlně ovládají. Jen zcela výjimečně vidíte ježoura v samostatném pohybu, pokud tedy nebudeme počítat valící se koule tažené provázkem. V prvním díle měly příšerky svou osobnost, zde jsou pouhými rekvizitami.
Přesto bych se neodvážil film úplně pohřbít. Coby nenáročná zábava na jedno použití fungují Critters 2 relativně dobře a dokáží nabídnout i několik světlých momentů. Trio lovců má své nezaměnitelné charisma a třeba finální scéna s obří koulí není vůbec špatná, obzvláště když převálcuje nějakého nebohého človíčka a zanechá z něj na zemi jen krvavou kostru. To pravé filmové peklo mělo teprve přijít.
Critters 3 (1991)
Critters 2 dokonale propadli, ale to na přelomu osmdesátých a devadesátých let nebyl žádný velký problém. Tou dobou představoval velkou kupní sílu trh s VHS kazetami. Pokud šel do kina například film s malým rozpočtem a pohořel, pozdější prodej z VHS kazet stávající dluh vyrovnal a často přihodil i solidní sumičku navrch. Daný film se rázem ocitl v plusových číslech. Přesně z toho důvodu existují ještě další dvě pokračování Critters, přičemž oba dva filmy šly rovnou do videodistribuce a ani se neobtěžovaly pokoušet štěstí na stříbrném plátně. Proč zbytečně platit provozovatelům kin, že? Natáčení obou filmů se částečně překrývalo, aby poptávka mohla pokrýt hned dva roky za sebou. Tedy doslova, co rok, to jeden film z produkce New Line Home Entertainment.
Co dělat s tématem, které je totálně vyčerpané? Přijít s dobrým nápadem a nebo se vrátit ke kořenům, což je poměrně častý jev u řady nejrůznějších „trojek“. Záměr tvůrců tak opět spočíval v zasazení děje do víceméně uzavřeného objektu. Avšak opakovat koncept s jedním rodinným domem by zaváněl až přílišnou doslovností. Namísto jednoho domu tu máme jednu vysokou bytovku, tříčlennou rodinku, několik nájemníků a staré známé ježoury. Poslední žijící příšerka, které šel neohrožený Charlie po krku, stačila naklást vejce na podvozek automobilu. Aniž by to posádka vozu tušila, odvezla si smrtelné nebezpečí rovnou do svého hnízda. Vylíhnutí „Kritové“ začnou hezky od spodních pater likvidovat nájemníky a hlavní hrdinové před nimi musí postupně ustupovat až na střechu. Na poslední chvíli však situaci zachrání Charlie.
Jde o jediný film ze série, za nímž jako režisér stojí žena. Pokud vám jméno Kristine Peterson nic neříká, tak vězte, že jde o skrz na skrz průměrnou režisérku, která na svém kontě nemá jediný slušný zářez. Roku 1995 natočila otřesný film Kickboxer 5: Kickboxerovo vykoupení a od té doby se po ní takřka slehla zem. Jak správně tušíte, ani Critters 3 rozhodně nepatří mezi její povedené kousky, byť musím férově přiznat, že v dětství šlo o můj oblíbený díl. Ach ta proradná nostalgie.
Snahu o vyvolání klaustrofobické atmosféry trhá na kusy debilní scénář a zvláštní chování postav. Film je hloupý, ale tím špatným způsobem. Uzavřený prostor nezvyšuje napětí, což byl patrně primární záměr tvůrců, ale spíše nepříjemně zpomaluje děj. Kulisy jsou levné a poté, co je přerušena dodávka proudu, se řada scén začne nořit do nepřehledné tmy. Charlie má žalostně málo prostoru a jeho vesmírný parťák Ug (Terrence Mann) se tu mihne jen formou hologramu. Zdaleka nejhorší je ale absence nebezpečí. Masožravé koule na své oběti jen dlouze vrčí, přihlouple poskakují, krkají a nebo prdí. Kouzlo „Kritů“ spočívalo právě v kombinaci zábavy a hrozivé aury, která je obklopovala. Jediným zajímavým prvkem na celém filmu je účast sedmnáctiletého Leonarda Di Capria, pro něhož šlo o filmovou premiéru. Je hezké sledovat, kam to za ty dlouhé roky dokázal dotáhnout.
Critters 4 (1992)
„Když nevíte kudy kam, přesuňte děj do vesmíru!“ Touto větou se patrně řídili tvůrci finálního ježčího dobrodružství. Na konci třetího dílu chce Charlie zničit poslední dvě vejce, ale v tomto kroku mu zabrání mimozemský kamarád Ug. Vejce jsou definitivně poslední a mezigalaktický zákon zakazuje celoplošné vyhubení jakéhokoliv druhu. Pravý důvod však spočívá v zájmech galaktické společnosti Tetra, která chce tvory získat pro zbrojní účely. Hm, co mi to jen připomíná? Vetřelec? Každopádně, Charlie vejce umístí do přepravní schránky a omylem odcestuje do kosmu i s nákladem. Roku 2045 schránku zachytí záchranná loď RSS Tesla. Po ohlášení nálezu je posádce nabídnuta vysoká odměna, pokud náklad dopraví na jednu z opuštěných stanic společnosti Tetra. Posádka zadání splní a čeká na přílet zástupců společnosti. Stanici vede poněkud tupý palubní počítač jménem Angela a navíc jsou celé prostory v dezolátním stavu. Prospěchářský a krajně oplzlý kapitán Rick Buttram (Anders Hove) podlehne zvědavosti a schránku otevře. Dva vypuštění „Kritové“ začnou terorizovat posádku a díky úniku radiace hrozí celé stanici obrovská atomová exploze. Hm, co mi to jen připomíná? Vetřelci?
V případě Critters 4 musím ocenit snahu Ruperta Harveyho dostat do filmu trochu temnější tónování a pokusit se z hovna uplést bič. Na jeho jediném režijním pokusu je právě snaha asi tím nejzajímavějším elementem. Z celé série má tento díl jednoznačně nejblíže k sci-fi tématice, což je určitě fajn změna. Dnes uznávané herečce Angele Bassett tu kopii poručice Ellen Ripley celkem věřím a ani zbytek obsazení vlastně není špatný. Daleko více prostoru zde dostala postava Charlieho a z jeho kamaráda Uga se stal sobecký záporák prahnoucí po moci. Jinými slovy, dojde i na nějaké to drama. Ocenit musím i funkční klávesové podkresy skladatele Petera Manninga Robinsona, které u exteriérových pohledů do kosmu umějí navodit docela dobrou atmosféru (byť jsou všechny tyto záběry ukradené z filmu Android (1982)).
Jinak je to ale hrozná bída. V důsledku nízkého rozpočtu a papundeklových kulis, vypadají všechny prostory vesmírné stanice vesměs identicky. Téměř nulová přítomnost humoru je sice záměrná, ale Critters 4 tím zároveň přišli o jeden z rozpoznávacích znaků celé série. Dva osamocení ježouři příliš chaosu nevyvolají a do záběru se pořádně dostanou až po čtyřicáté minutě. Více jak polovinu stopáže se řeší především napjaté vztahy uvnitř posádky a postavy jen bezcílně bloudí změtí chodeb. A přesně zde leží ten největší kámen úrazu. Critters 4 jsou nevýslovně nudní. Horory můžou být děsivé, trhlé, krvavé, pokleslé, napínavé i přímočaré, ale jakmile jakýkoliv zdroj zábavy ustoupí nudě, je konec. Proto byl první díl tak dobrý. Nenudil a měl spád. Critters 4 nefungují dobře ani jako variace na Vetřelce, ani jako horor, natož komedie. Jde o smutnou tečku za touto prachem zavátou sérií.
Resumé
Seřadit tuhle sérii od nejlepšího po nejhorší díl je docela snadné. Stačí se držet chronologie. Tedy původní film je bezesporu nejlepší a ten poslední nejhorší. Žádná věda. A teď k nadpisu tohoto článku. Dají se původní Critters alespoň někomu, kdo nemá absolutně žádnou páru oč běží, doporučit i dnes? Přijde na to. Mladou pušku vyplavenou na svět někdy okolo roku 2000, zhýčkanou současnou hororovou produkcí budou Critters přinejmenším nudit. Fanoušky kvalitní filmařiny asi pro změnu odradí až příliš výrazná braková patina. Zbývají tedy sběratelé hororů a my – jedinci, kteří mají na co vzpomínat.
I tak si ovšem v tomto případě troufnu říci, že kdo se bojí nesmí do lesa. Tihle ježci za pokus určitě stojí a svou šanci si zaslouží. Jen doufám, že někdo neplánuje nějaký remake. O něco podobného se již pokusil film Příšerky útočí (Critters Attack! (2019)) a skončilo to naprostým fiaskem. Critters zkrátka náležejí minulosti, kde jim je nejlépe. Na prvním a vlastně i druhém díle je jednoznačně vidět, že je natočili lidé, které to zatraceně bavilo! Kdoví? Třeba se budete bavit i vy.
