Někdy film od začátku naznačuje, kam směřuje, jindy vás překvapí nečekaným vývojem. The Surfer spadá do té druhé kategorie. Je to zvláštní snímek – chvílemi vážný, jindy zcela nezkrotný. Ať už jsem během sledování cítil zmatení, úzkost nebo vztek na arogantní surfaře, nedokázal jsem odtrhnout oči.
Nicolas Cage exceluje v roli bezejmenného surfaře
Režisér Lorcan Finnegan staví film na scénáři Thomase Martina. Sledujeme příběh muže, který se zoufale snaží získat zpět to, co považuje za své – a postupně ztrácí svou identitu tváří v tvář ponížení. Nicolas Cage ztvárňuje titulního hrdinu, jehož jméno se nikdy nedozvíme. Tato anonymita umocňuje jeho vykořenění. Jeho výkon je vrstevnatý a silnější, než mu scénář vůbec dovoluje.
Film začíná příjezdem surfaře na pláž s jeho synem (Finn Little), který o celé situaci nejeví zájem. Když se však objeví parta místních surfařů v čele se Scallym (Julian McMahon), a tvrdí, že pláž patří jen „domácím“, spustí se řetězec ponižování. Surfaře šikanují, kradou mu auto a dávají mu jasně najevo, že tam nepatří. (Scénu z pláže jste už mohli vidět v červenci 2024 v klipu z připravovaného filmu.)
Psychologický sestup a záhadná atmosféra
Právě v těchto chvílích Cage září. Jeho postava se pomalu propadá do zoufalství, ale my mu stále držíme palce. Kolik ponižování člověk snese, než to vzdá? Film ukazuje, že i když přijdete o společenský status, vaše touhy zůstávají.
Děj se odehrává prakticky na jednom místě – mezi parkovištěm, stánkem a pláží. Surfař se motá v kruhu jako v časové smyčce. Film postupně rozmazává realitu a ukazuje halucinace, sny i minulost. Vše vyústí ve strhující závěr, kdy se realita konečně odhalí.
Silné herecké výkony a pomalý rytmus
The Surfer je pomalu plynoucí thriller vyžadující trpělivost. Cage drží film nad vodou i přes nedostatek hloubky v postavě. Scallyho a surfařovy konflikty tvoří jádro filmu, a závěrečná pointa dává všemu smysl. I když příběh není dokonalý, The Surfer je podmanivý zážitek, na který jen tak nezapomenete.
