Pokud aspoň občas zabrousíte do filmového světa, o serveru Rotten Tomatoes jste už skoro určitě slyšeli. Nejpopulárnější zahraniční agregátor kritických reakcí se proslavil svým Tomatometerem, který ukazuje procenta pozitivních recenzí z těch, které server bere v úvahu a následně rozděluje filmy na čerstvé s certifikátem, čerstvé a zkažené.
Na rozdíl třeba od diváckého skóre na ČSFD přitom nezáleží, jaké konkrétní hodnocení recenzenti udělí. Počítá se jejich palec nahoru, nebo palec dolů. Na Rotten Tomatoes si navíc samozřejmě nepřečtete kompletní text kritiků, ale jenom vybraný výňatek. A ten samozřejmě nikdy nemůže shrnout komplexní recenzentův pohled na film.
A to netvrdíme my, to napsal slavný režisér Martin Scorseseve svém sloupku pro Hollywood Reporter. Vůbec se mu nezamlouvá, že se dnes umění hodnotí jako restaurace či domácí spotřebiče. Filmaři jsou tak redukováni na výrobce obsahu a publikum na jeho spotřebitele. Co hůř, připadne mu, že si mnoho lidí příkré osudky užívá, že je baví trhat snímky na kusy.
To navíc není jediná potíž, kterou kritici Rotten Tomatoes s populárním serverem mají. Zjednodušující hodnocení palcem nahoru či palcem dolů totiž v podstatě nemusí mít nic společného s verdiktem připojené recenze.
Kritikovi Colemu Smitheymu se například nelíbilo 100% pozitivní skóre snímku Lady Bird67 %, takže udělil palec dolů. Přesto, že ve svém textu původně udělil známku B-, respektive tři hvězdy z pěti. Přesto, že všechny ostatní snímky se stejným hodnocením zaslal na Rotten Tomatoes s palcem nahoru.
Context is everything. I had to consider whether to cast “Lady Bird” as Fresh or Rotten in the context of a perfect score that people were using to trumpet “Lady Bird” as the all-time best reviewed movie on RT. A „B-“ does not an „A+“ make. @RottenTomatoes@LadyBirdMoviepic.twitter.com/fR7PJ5GfZD
No a nakonec je tu fakt, že je server s filmovým světem přímo propojený. Z větší části ho totiž přes Fandango vlastní společnost Comcast, pod kterou patří jedno z velkých hollywoodských studií, Universal Pictures. Minoritní podíl pak drží další gigant, WarnerMedia, pod který patří Warner Bros. Entertainment.
Části médií proto dost smrdělo, když loni server Rotten Tomatoes představil novou show See It/Skip It, v níž odhaloval skóre Tomatometeru, které se v té době pro větší exkluzivitu ještě nedalo najít na webu.
Protože byla jedním z prvních zahrnutých snímků kriticky mizerně přijatá Liga spravedlnosti61 %, někteří v tom hned viděli ruku Warnerů tahající za nitky. Když se ošklivé skóre schová z navštěvované stránky do nového, poměrně málo sledovaného pořadu, neodradí tolik lidí od návštěvy kina a k prohnanému studiu se přikutálí nějaký ten milionek navíc.
Teď už vypadají Rotten Tomatoes málem jako komiksoví padouši, co?
Ve skutečném světě to ale málokdy bývá tak jednoduché a my se proto ve druhé části pokusíme server aspoň trochu obhájit. A připravili jsme si k tomu krásný oslí můstek. Celá výše popsaná kauza s Ligou spravedlnosti je totiž podle všeho jen bouří ve sklenici vody. Warneři se skoro jistě nelichotivé skóre skrývat nesnažili, nebylo by to totiž ani možné. Embargo na recenze se zvedlo už v předstihu a internet byl příkrými odsudky přeplněn rajčata nerajčata.
Co ale námitka, že jsou všechny ty palce nahoru a dolů nesmírně zjednodušující a dají se zneužít tak, jako to udělal výše zmínený Cole Smithey? Samozřejmě že jsou, ale na Rotten Tomatoes nepředstavují ani zdaleka jediné hodnocení.
O kvalitách filmu či seriálu totiž mohou hlasovat i fanoušci a pod oběma poměry kladných hlasů k záporným se pak nachází i průměrné udělené skóre. Filmový fanda, který dorazí na rajčatovou stránku snímku Král Artuš: Legenda o meči74 % se tak vůbec nemusí nechat znepokojovat mizernými 31% Tomatometeru. Průměrná známka kritiků je totiž o poznání shovívavější (4,7/10) a spokojeno je 69 % fanoušků, kteří udělili lehce nadprůměrných 3,7 bodů z pěti.
Přijde vám chladné hodnocení číslem stále ještě tragicky nevypovídající, podobně jako Martinovi Scorsesemu? Pokud srolujete trochu níž, nabídne vám server odkazy na jednotlivé recenze, a to jak na ty od profesionálních kritiků, tak na ty divácké. Tvůrce serveru Senh Duong dokonce tvrdil, že přinejmenším za časů, kdy Rotten Tomatoes patřily jemu, klikalo na recenze 85 až 90 % návštěvníků profilů jednotlivých filmů.
Jednoduchou odpověď na otázku, zda nejpopulárnější agregátor recenzí filmům pomáhá či škodí, vám tudíž nedáme.
Zcela chápeme, že se takovému Scorsesemu koncept čerstvých a zkažených filmů moc nelíbí, publikum dychtivé po rychlém, byť zjednodušujícím hodnocení si ale cestu najde vždycky – a Rotten Tomatoes navíc poslouží i vážnějším filmovým fanouškům, minimálně jako rozcestník k recenzím.
Závěrem ještě zmíníme pohled Stevena Gaydose z Variety. Ten zjistil, že se medián hodnocení Tomatometeru dekádu od dekády zvyšuje. Mezi lety 2000 a 2010 měl hodnotu 51 %, v tomto desetiletí se ale vyšvihl o další dvě nahoru. Loni pak činil rovnou těžko uvěřitelných 71 %.
Podle Gaydose to má jen dvě možná vysvětlení. Buďto se filmy od přelomu tisíciletí stále jen zlepšují a zlepšují, nebo jsou kritici konformnější a konformnější. Vždyť kdo, tedy s výjimkou výše zmíněného Coleho Smitheyho, by se odvážil zkazit nějakému filmu perfektní skóre a riskoval odvetu fanoušků?
