Některé historické události filmaře přitahují natolik, že k jejich zachycení jediný snímek nestačí. Dnes si připomeneme sedm z nich napříč světovými i českými dějinami a pokusíme se také zhodnotit, nakolik se tvůrcům podařilo zachytit události v souladu s poznatky historiků. Někdy to sice nebude úplně fér srovnání, třeba se nám ale aspoň podaří vyvrátit několik mýtů.
Takzvanou Operaci Dynamo, během které Britové zachránili statisíce vlastních i francouzských vojáků, pochopitelně filmaři nenechali bez povšimnutí ani v minulosti. Dlouho se jí ale vyhýbala skutečně důstojná adaptace s vysokým rozpočtem – tedy až do loňského roku, kdy režisér Christopher Nolan celou událost ukázal očima vojáků, kteří uvízli na pláži obklíčené vojsky nacistů.
Zároveň do kin zavítal i snímek Nejtemnější hodina, který se z větší části odehrává okolo tehdejšího britského premiéra Winstona Churchilla a jeho zoufalých politických snah o odpor proti Hitlerovi. Scénář obou snímků si neodpustil jisté úlitby umělecké licenci – například Churchillovu cestu metrem – kritici i diváci ale filmy přijali příznivě a mnohým neušlo, že se příběhy vlastně vzájemně doplňují.
Totéž nelze říci o dvou nápadně podobných snímcích z pozdního období dějin Římské říše. Oba začínají smrtí císaře Marka Aurelia během tažení proti Germánům (a v obou je mimochodem panovník zavražděn, zatímco ve skutečnosti stály za jeho skonem přirozené příčiny). V obou filmech je hlavním záporákem nový císař Commodus, který se také v závěru střetne s protagonistou v souboji na život a na smrt (což se ve skutečnosti pochopitelně také nikdy nestalo).
Jak už je asi zřejmé, ani jedno z obou děl se moc neobtěžuje s historickou věrností – byť třeba Pád říše římské v mnohém omlouvá doba jeho vzniku. Objevuje se tam například socha Kapitolské vlčice, o které se v šedesátých letech stále myslelo, že pochází ze starověku. Teprve v minulém desetiletí zjistili historici, že umělecké vzniklo takřka určitě až ve středověku.
Gladiátor proto se vzájemného srovnání vychází hůř, byť není úplně fér považovat jej za historický film. Režisér Ridley Scott je totiž známý tím, že pouze využívá dobové kulisy k vyprávění vlastních příběhů.
Podobně jako evakuace Dunkerku se i útok na říšského protektora Reynharda Heydricha dočkal hezké řádky adaptací. V poslední době se o něj otřel v jedné epizodě třeba seriál České století76 %, nejznámnějšími filmovými verzemi jsou ale pravděpodobně český Atentát z roku 1964 a britsko-francouzsko-český Anthropoid z předloňska.
A jak je to v případě těchto dvou snímků s historickou věrohodností? Podle českého historika a specialisty na dějiny Protektorátu Vojtěcha Šůstka to není zrovna slavné. V rozhovoru pro Security Magazín vysvětlil, že je Atentát plný komunistické propagandy a Anthropoid má dokonce s historickou skutečností jen minimum společného.
Není pochopitelně ani trochu fér stavět dokudrama televize BBC proti kanadsko–německému katastrofickému akčňáku, protože asi všichni víme, který film bude skutečnost připomínat více. Možná vás ale překvapí, že si dal i triky narvaný blockbuster nějakou práci s uspokojováním fanoušků historie – budovy prý trikaři stavěli na základě záběrů trosek natočených v samotných Pompejích.
Archeoložka Sarah Yeomans mimo jiné pochválila též vystouplé dlaždice na cestách či politická graffiti, která se už před dvěma tisíciletími objevovala na zdech domů. To pochopitelně neznamená, že by byl snímek bez hříchu, co se věrohodnosti týče (v mnoha ohledech je to spíš naopak), ale vzhledem ke svému žánru si vede nejspíš lépe, než by se dalo čekat.
Myslíme teď konkrétně snímek z padesátých let a televizní film z roku 2015, které pojednávají o soudu a popravě slavného českého kazatele. Obě adaptace srovnal Robert Gubáš v diplomové práci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a shledal, že snímek z časů komunismu potlačoval duchovní roli Husa jako kněze a ukazoval jej spíše jako aktivistu bojujícího za práva lidu.
To samozřejmě neznamená, že by nám občas nelhal i novější televizní film – přehání například Husův vztah s královnou Žofií a kompletně si vymyslel třeba Husovu rodinu, o které ve skutečnosti nevíme skoro nic.
Jak jsme informovali nedávno, Mel Gibson natočí již druhý snímek z bitvy o Okinawu během druhé světové války. Zatímco na adaptaci příběhu lodi Destroyer napadené opakovaně letouny kamikaze si ještě počkáme, Desmond Doss zachraňující beze zbraně své spolubojovníky z bitevního pole se už na plátna podíval. Jak snímek obstál co se realističnosti týče?
Jak vyplývá z analýzy webu History vs Hollywood, Hacksaw Ridge si vedl lépe, než byste možná čekali. Od skutečnosti se liší mnohdy spíše v detailech – Desmond Doss se oženil dříve a za méně dramatických okolností, než snímek prezentuje, jeho manželka v době seznámení dosud nebyla zdravotní sestrou a vojín Smitty, který hrdinu šikanuje v úvodu, je fiktivní postavou. A reálný útes nedosahoval výšky toho filmového.
To hlavní – totiž že Doss zachránil během 12 hodin 75 lidských životů – je ale pravda. Film dokonce paradoxně vynechal některé skutečné události, které by na pláně možná vypadaly až příliš fantasticky. Jeden japonský voják si totiž prý vzpomněl, že měl několikrát Desmonda Dosse před mířidly, když chtěl ale vystřelit, zasekla se mu zbraň.
