Už zítra má v Česku oficiální premiéru snímek Spider-Man: Daleko od domova87 %. Máme tudíž ideální příležitost k tomu, abychom se ohlédli za předchozími pavoučími filmy nedávné historie a oddělili ty, které se povedly, od těch slabších. Začněme právě od oněch méně vydařených. V úvahu budeme brát pouze Spideyho sólovky.
V Sony měli s druhým dílem své rebootované série velké plány. Představili hned několik členů padoušského týmu Sinister Six a proti titulnímu hrdinovi poštvali mocného Elektra. Příběh se točil i okolo vztahu Petera Parkera a Gwen Stacy, do něhož se promítla smrt dívčina otce. Amazing Spider-Man 2 měl být dospělým, temnějším pokračováním relativně úspěšné jedničky.
Tedy takový byl plán. Nefungovala ale prakticky žádná padoušská linka, scénář se snažil nacpat příliš mnoho dějových linek do jednoho filmu. Snímek sice není vysloveně nekoukatelný, na všechny ostatní z tohoto seznamu podle nás ale hodně ztrácí.
Dokonce i mnohými proklínaný závěr trilogie Sama Raimiho, který jsme už kdysi obhajovali v samostatném článku. Škarohlídi připomenou trapné Peterovy tanečky, nevyužitého Venoma a opomíjeného Sandmana a vůbec obecně slabší scénář, než v případě předchozích dvou snímků.
Jenomže to je jen půlka pravdy. Třetí Spider-Man dokázal z diváka vyždímat solidní dávku emocí, když naleptal Peterovy vztahy s jeho blízkými a poštval proti hrdinovi jeho nejlepšího přítele. Dojemné jsou i některé momenty okolo již zmíněného Sandmana.
Za zmínku pak stojí i akční scény, ať už jde o vzdušný souboj Petera s Harrym Osbornem či bitku v metru, kde Spider-Man využije děsivé síly svého nového černého obleku.
V prvním díle rebootu si Parkera poprvé zahrál Andrew Garfield a takřka okamžitě dokázal, že se na roli skvěle hodí. Protivníkem mu byl jeden z nejklasičtějších komiksových záporáků, ještěrák Lizard. Asi jen málo fanoušků by si snímek vybralo jako svůj vůbec nejoblíbenější, ještě méně ho ale bude považovat za nejhorší – jde v postatě o úplně klasické pavoučí dobrodružství.
Předem ale musíme varovat, že film znovu vypráví celý příběh zrodu Peterovy superhrdinské identity včetně smrti strýčka Bena a velké moci a zodpovědnosti… tedy ehm, pardon, morální povinnosti konat.
Pavoučí origin přitom přeci jen lépe zvládl Sam Raimi ve vůbec prvním Spideyho blockbusteru moderní éry. Uznáváme, že akční scény s bombičkami Green Goblina, které proměňují lidi na kostlivce, už dnes vypadají spíš trochu směšně než působivě. I tak ale nelze přehlédnout, že původní Spider-Man v mnohém umetl cestičku současné éře superhrdinských filmů.
Jeho příběhovou strukturu aspoň zčásti kopíruje valná většina moderních originů. V prvním Spider-Manovi jsme ale úžas ze zkoušení nově nabytých schopností zažili v podstatě poprvé a to se rozhodně počítá.
Do trojice nejpovedenějších Spider-Manových filmů se probojovala i první sólovka, která je součástí propojeného vesmíru MCU. V ní se Peter Parker přeměnil z nadšeného, leč nezkušeného a naivního kluka v soběstačného hrdinu, který už tolik nepotřebuje uznání zvenčí. A to všechno bez nutnosti dalšího proslovu strýčka Bena.
Akční scény kdovíjak nevybočovaly z marveláckého průměru, Michael Keaton si ale očividně užil svého až překvapivě trojrozměrného padoucha Vultura, Parkerův kamarád Ned Leeds a rival Flash Thompson se starali o humor a Tonymu Starkovi sedla role lehce přezíravého mentora.
Loňský animovaný snímek v mnohém vybočoval z řady. Kostým v něm oblékl Miles Morales a navíc jsme se dočkali celé galerie alternativních pavoučích hrdinů. V sázce sice bylo mnohé, ale stejně se děj točil hlavně okolo vztahů hlavního hrdiny s jeho blízkými. Film tak získal atmosféru výrazně odlišnou ode všech ostatních snímků z tohoto seznamu.
Pomohla mu ale pochopitelně i zcela unikátní, překrásná vizuální stránka, která na filmová plátna dostala komiksové stránky asi nejlépe, jak se to dá vůbec udělat. Pokud jste loni Paralelní světy z nějakého důvodu vynechali, rozhodně je ještě dožeňte.
Pokud bychom však měli vybrat jeden film, který Spider-Mana v očích mnoha diváků nejvíc definuje, byl by to jistě prostřední příspěvek do Raimiho trilogie. Peter v něm zápolí více než s Doctorem Octopusem s tím, jak mu pavoučí identita brání žít plnohodnotný život.
Zároveň ale nechybí třeba ani perfektní akční scény, mezi kterými vyniká hlavně ikonická bitka na jedoucím vlaku. Její závěr zůstává i po všech těch letech dost možná nejslavnějším Spider-Manovým filmovým momentem.
